Článek
Firma i její bývalí manažeři vinu odmítají. Peníze se dosud nepodařilo získat zpět, Evropská komise je Česku neproplatila a případ se po letech vyšetřování dostal před soud. V pozadí stojí širší otázka střetu zájmů Andreje Babiše, který Agrofert vlastnil v době přípravy projektu a dnes znovu stojí v čele české vlády.
Sto milionů na lepší toust. Kauza, která se táhne deset let
Na první pohled to vypadalo jako běžný investiční projekt potravinářského podniku. Pekárna Zelená louka v Herinku u Prahy chtěla vybudovat moderní výrobní provoz na toustový chléb. Projekt měl přinést nové technologie, vlastní vývoj, lepší kvalitu výrobků a inovace, které měly českou pekárenskou výrobu posunout dál.
Na jeho realizaci získala společnost veřejnou podporu ve výši 100 milionů korun. Jenže právě slovo inovace se postupně stalo největším problémem celého projektu. Pekárna Zelená louka patří pod společnost Penam, která je součástí koncernu Agrofert. Ten byl v době přípravy projektu spojován s tehdejším ministrem financí a pozdějším premiérem Andrejem Babišem.
Podle dotační žádosti měla nová linka představovat významný technologický posun. Evropské kontrolní orgány však později dospěly k závěru, že deklarovaná inovativnost neodpovídala skutečnosti. Obdobnou technologii totiž podle jejich zjištění používala již německá pekárenská společnost Lieken, která rovněž patřila do skupiny Agrofert. Podrobnou rekonstrukci případu zveřejnil iROZHLAS před zahájením soudního řízení. To, co začalo jako spor o oprávněnost jedné dotace, se postupně změnilo v rozsáhlou kauzu s politickými, ekonomickými i trestněprávními důsledky.
Německá pekárna Lieken: technologie, která už existovala
Jedním z klíčových bodů obžaloby je vztah mezi českou Pekárnou Zelená louka a německou společností Lieken. Lieken patřila do koncernu Agrofert již od roku 2013. Podle žalobce proto vedení české pekárny mělo mít přístup k informacím o technologii, která již byla v německém provozu používána.
Obžaloba tvrdí, že projekt nové české linky vycházel z parametrů a know-how německé pekárny. Důležitou součástí důkazů je také návštěva německého provozu na podzim roku 2016, které se podle obžaloby účastnili zástupci dodavatelské společnosti. Právě zde se otevírá zásadní otázka: Pokud obdobná technologie fungovala v rámci stejného koncernu již před realizací českého projektu, v čem přesně spočívala deklarovaná inovace?
Obhajoba naopak tvrdí, že česká výrobní linka nebyla kopií německého řešení. Podle Václava Šrámka šlo o první plně kontinuální linku tohoto typu v Česku a východní Evropě. Inovativní měl být také způsob uchování těsta a další technologické prvky. Rozhodující proto nebude pouze zjištění, zda obě pekárny používaly podobné zařízení. Soud musí posoudit konkrétní technické rozdíly, míru novosti a splnění podmínek dotačního programu. Seznam Zprávy přinesly podrobnosti o argumentech obžaloby i obhajoby, včetně výpovědí bývalých manažerů.
Výzkum a spolupráce s vysokou školou
Druhým zásadním bodem je údajná spolupráce s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze. Podmínkou dotačního programu bylo doložení vlastního výzkumu a vývoje. Nestačilo pouze koupit moderní výrobní zařízení. Projekt musel splňovat požadavky na skutečnou inovaci výrobku nebo výrobního procesu.
Podle obžaloby měla pekárna oslovit zástupkyni VŠCHT s cílem dodatečně zajistit smluvní spolupráci, která by pomohla splnit požadavky dotačního programu. Výsledkem byla rámcová smlouva a dokument shrnující výzkumné aktivity.
Žalobce ovšem tvrdí, že tento dokument nepředstavoval doklad o dokončeném výzkumu. Měl pouze popisovat tehdejší stav poznání a budoucí plány toho, co by bylo třeba ještě provést a prozkoumat. Podle obžaloby tak vznikal dojem, že pekárna již uskutečnila výzkumné a vývojové práce, které ve skutečnosti nebyly doloženy.
Další výhrada se týká technologie čistých prostor, takzvaného clean-room. Firma ji prezentovala jako významnou inovaci umožňující prostřednictvím kontrolovaného vzduchu prodloužit trvanlivost výrobků. Obžaloba zpochybňuje, že by deklarovaný vlastní výzkum této technologie skutečně proběhl. Podobně se zabývá také tvrzením o originálním pšeničném kvasu, jehož vývoj měl podle žalobce nastat až po období, kdy, již firma deklarovala jeho vlastní výzkum.
Pokud se tyto skutečnosti prokážou, nepůjde jen o rozdílný názor na technickou úroveň výrobní linky. Mohlo by jít o vědomé vytváření dokumentace, která měla splnění dotačních podmínek pouze předstírat. Je však nutné zdůraznit, že jde o tvrzení obžaloby, nikoliv o pravomocně potvrzená zjištění soudu. Celé podrobnosti obžaloby včetně pasáží o VŠCHT, Lieken a výzkumných aktivitách zveřejnil iROZHLAS.
Kdo skutečně rozhodoval? Důležitá stopa vede do Penamu
Před soudem stojí dva bývalí manažeři: Michal Miksche a Václav Šrámek. Michal Miksche působil jako člen představenstva a provozní ředitel společnosti Penam. Václav Šrámek byl členem představenstva Pekárny Zelená louka a ředitelem pekárenské divize Penamu. Právě jejich role je pro trestní řízení zásadní.
Podle obžaloby měli oba podrobně znát dotační podmínky i technickou úroveň dostupných technologií. Zároveň byli členy příslušných komisí v rámci Penamu. Soud musí zjistit, kdo projekt skutečně připravoval, kdo schvaloval jeho jednotlivé části a kdo nesl odpovědnost za pravdivost informací předložených ministerstvu.
Zvláštní pozornost si zaslouží výpověď Michala Mikscheho. Ten u soudu uvedl, že Pekárna Zelená louka byla v podstatě formálním subjektem a rozhodovací procesy podléhaly společnosti Penam. Zároveň uvedl, že získání dotace bylo vedením společnosti požadováno. Podle jeho výpovědi zaznělo, že dotaci je třeba připravit. Konkrétně zmínil tehdejšího ředitele Penamu Jaroslava Kurčíka. Pokud se tato výpověď potvrdí dalšími důkazy, může být důležitá pro pochopení skutečného rozdělení odpovědnosti uvnitř koncernu. Neznamená to však automaticky, že odpovědnost nese celé vedení Agrofertu nebo jeho tehdejší vlastník.
Zlom u soudu: jeden manažer zvažoval dohodu o vině a trestu
Hlavní líčení začalo 9. listopadu 2026 u Krajského soudu v Praze. Obžalována je samotná Pekárna Zelená louka a dva její bývalí manažeři. Všichni vinu odmítli. Václav Šrámek obhajoval technologickou jedinečnost projektu a odmítl, že by před soudem zamlčoval důležité informace. Tvrdil, že česká linka byla nová a že nešlo o kopii německého řešení.
Michal Miksche uvedl, že jednal v dobré víře a věřil lidem, kteří dotační žádost připravovali. Zajímavým momentem byla jeho výpověď o dřívějším zvažování dohody o vině a trestu. Nakonec ji ale neuzavřel. U soudu vysvětlil, že tehdy procházel složitým osobním obdobím, a nakonec se rozhodl vinu nepřiznávat. Samotné zvažování dohody není důkazem viny.
Soud nyní musí posoudit nejen technické podklady, ale také interní komunikaci, výpovědi svědků a odpovědnost jednotlivých osob. Podle informací zveřejněných žalobcem obsahuje důkazní materiál výslechy 27 svědků, rozsáhlou dokumentaci, komunikaci uvnitř koncernu Agrofert a tři znalecké posudky.
Právě interní komunikace může být jedním z nejdůležitějších důkazů. Může ukázat, kdo věděl o německé technologii, jak se připravovala dotační žádost a zda vedení společnosti znalo skutečný stav výzkumu a vývoje. Soudní reportáž České televize zachycuje výpovědi obžalovaných a jejich obhajobu.
Andrej Babiš: vlastník Agrofertu, politik a dnešní premiér
Kauzu nelze pochopit bez širšího kontextu vztahu Andreje Babiše ke koncernu Agrofert. V době přípravy dotačního projektu a podání žádosti byl Babiš vlastníkem holdingu. Jeho součástí byly Penam, Pekárna Zelená louka i německá společnost Lieken. V té době současně zastával významné politické funkce. Od roku 2014 byl ministrem financí a v prosinci 2017 se stal premiérem.
V únoru 2017 vložil Agrofert do svěřenských fondů v souvislosti s požadavky českého zákona o střetu zájmů. Tento krok ovšem neukončil evropské pochybnosti o jeho střetu zájmů. Evropská komise v rámci auditů zkoumala, zda Babišovo uspořádání majetku skutečně zajišťovalo oddělení jeho politické a ekonomické role. Právě v tomto prostředí se začala řešit také dotace pro Penam.
Případ byl původně součástí širšího podnětu z řad Pirátů z roku 2019, který se týkal možného střetu zájmů Andreje Babiše. Policie a státní zastupitelství ostatní oznámení odložily, ale projekt pekárny Zelená louka vyčlenily k samostatnému prověřování. V roce 2021 případ převzal nově vzniklý Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO).
Je důležité rozlišovat dvě věci: Babišovo možné porušení pravidel střetu zájmů a údajný dotační podvod v Pekárně Zelená louka. Jde o související kontext, nikoli o totožné právní otázky.
Babiš není v kauze Penam obžalován. Není veřejně doloženo, že osobně připravoval dotační žádost, nařizoval předkládání dokumentů nebo rozhodoval o technickém řešení linky. Jeho politická a vlastnická role však vysvětluje, proč případ přesahuje běžný spor o dotaci jedné pekárny.
Agrofert v roce 2026: starý problém v novém aranžmá
Příběh má také aktuální pokračování. Andrej Babiš byl 9. prosince 2025 jmenován předsedou české vlády. V únoru 2026 vložil akcie Agrofertu do nového svěřenského fondu RSVP Trust. Babiš tvrdí, že nad holdingem nemá žádný vliv ani z něj nebude mít ekonomický prospěch.
Evropská komise však 10. září 2026 oznámila, že nové uspořádání nepovažuje za dostatečné řešení možného střetu zájmů.
Podle dokumentu, který získal iROZHLAS, nelze RSVP Trust považovat za skutečně slepý fond. Komise dospěla k závěru, že Babiš má nadále osobní hospodářský a rodinný zájem. Babiš tato hodnocení odmítá. Tvrdí, že Agrofert již nevlastní a nemá z něj žádný prospěch.
Tato situace je důležitá také pro budoucí čerpání evropských prostředků společnostmi z koncernu. Podrobnosti o postoji Evropské komise k RSVP Trustu zveřejnil iROZHLAS 10. září 2026.
Nejde přitom o důkaz, že by Babiš zasahoval do konkrétní dotační žádosti na toustový chléb. Jde o samostatnou otázku, zda jeho současné majetkové uspořádání odpovídá evropským pravidlům pro osoby rozhodující o nakládání s unijními penězi.
Stát vyplatil 100 milionů – Evropská unie je neproplatila
Finanční stránka případu je možná ještě závažnější než samotný spor o technologii. Dotace byla poskytnuta prostřednictvím Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost.
Česká republika funguje v systému evropských dotací na principu předfinancování. Peníze nejprve vyplatí ze státního rozpočtu a následně žádá Evropskou komisi o jejich proplacení. V případě Penamu ovšem Evropská komise evropský podíl neproplatila. Výsledkem je, že 100 milionů korun zůstalo zatížením českého státního rozpočtu.
Ministerstvo průmyslu a obchodu začalo dotaci vymáhat na podzim 2021. Proces se ale zkomplikoval námitkou podjatosti, kterou vznesl Agrofert vůči ministerstvu a jeho úředníkům. Koncern tvrdil, že k jeho společnostem není přistupováno stejně jako k ostatním podnikům. Vymáhání se kvůli této námitce na více než rok zastavilo. K obnovení došlo v létě 2023. Ani v listopadu 2026 se však peníze nepodařilo získat zpět.
To je zásadní problém: stát zatím nedokázal napravit finanční důsledky projektu, jehož oprávněnost je nyní předmětem trestního řízení. Časovou osu vymáhání a problému s předfinancováním popsal iROZHLAS.
Co požaduje žalobce?
Obžaloba se týká dotačního podvodu a pokusu zvlášť závažného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie. Žalobkyně Petra Vítková navrhuje následující postihy:
Pekárna Zelená louka:
Náhradu škody 100 milionů korun.
Peněžitý trest 50 milionů korun.
Zákaz přijímání dotací a subvencí na 15 let.
Zveřejnění rozsudku.
Michal Miksche:
Trest odnětí svobody v dolní části zákonné sazby 5 až 10 let.
Peněžitý trest 500 000 korun.
Zákaz přijímání dotací na pět let.
Václav Šrámek:
Trest odnětí svobody v dolní části zákonné sazby 5 až 10 let.
Peněžitý trest jeden milion korun.
Zákaz přijímání dotací na pět let.
Jde o návrhy žalobkyně. O vině a případném trestu rozhodne soud. Podrobnosti o navrhovaných trestech a obsahu obžaloby zveřejnil iROZHLAS.
Co bude muset soud skutečně prokázat?
Případ stojí na třech zásadních otázkách. První: Byla linka inovativní? Nestačí říci, že zařízení bylo moderní nebo drahé. Je nutné prokázat, zda splňovalo konkrétní podmínky dotačního programu a zda deklarované inovace skutečně představovaly nový výzkum a vývoj.
Druhá: Byly předloženy nepravdivé informace? Soud musí posoudit dokumentaci o spolupráci s VŠCHT, technologické parametry linky, vztah k německé společnosti Lieken a tvrzení o vlastním výzkumu.
Třetí: Věděli obžalovaní, že údaje nejsou pravdivé? To je nejdůležitější otázka z hlediska trestní odpovědnosti.
Ani případné porušení dotačních podmínek automaticky neznamená spáchání trestného činu. Je nutné prokázat také příslušné zavinění a další zákonné znaky trestného jednání. Soud bude proto muset důkladně vyhodnotit interní komunikaci, rozhodovací procesy a osobní odpovědnost každého obžalovaného.
Odpovědnost Babiše? Politická otázka, nikoliv zatím prokázaná trestní vina
Právě zde se celá kauza vrací k Andreji Babišovi. Jeho jméno se objevuje v širším příběhu kvůli vlastnictví Agrofertu, politickým funkcím a evropským auditům střetu zájmů. Babiš byl vlastníkem koncernu v době, kdy se dotační projekt připravoval. Agrofert následně získal veřejnou podporu pro jednu ze svých pekáren. Evropská komise odmítla proplatit evropský podíl a český stát začal peníze vymáhat.
Samotná tato časová a vlastnická souvislost však neprokazuje, že Babiš osobně nařídil podvod nebo se podílel na přípravě nepravdivé žádosti. Politická odpovědnost a trestní odpovědnost jsou dvě různé věci. Babiš v červnu 2026 označil stíhání za účelové a tvrdil, že se podle něj otázka střetu zájmů změnila v otázku inovativnosti projektu. Agrofert současně uvedl, že postupoval v souladu s právními předpisy. Tato vyjádření je nutné brát jako stanoviska dotčených aktérů, nikoliv jako důkaz, že obžaloba je neopodstatněná.
Kauza, která přesahuje jeden toustový chléb
Případ Penam není pouze o tom, zda byla jedna výrobní linka dostatečně inovativní. Je to také svědectví o tom, jak se nakládá s veřejnými prostředky, jak se kontrolují dotace poskytované velkým koncernům a jakou odpovědnost nesou manažeři společností, které o veřejné peníze žádají. Je to příběh o tom, jak dlouho může trvat vymáhání stamilionové částky, když se příjemce dotace brání administrativními a právními prostředky. A je to také dokument doby o střetu ekonomické moci a politické funkce.
Zásadní otázkou není, zda je toustový chléb kvalitnější nebo zda výrobní linka dokáže vyrobit více kusů za hodinu. Zásadní otázkou je, zda společnost z jednoho z největších českých podnikatelských koncernů získala 100 milionů korun na projekt, který nesplňoval podmínky veřejné podpory, a zda její vedení o tomto problému vědělo.
Pokud se obžaloba prokáže, půjde o závažné selhání při nakládání s veřejnými penězi. Pokud se neprokáže, bude muset stát vysvětlit, proč tak dlouho vedl spor o dotaci a proč se jeho závěry dostaly až do trestního řízení. V každém případě zůstává otevřená jedna nepříjemná otázka: proč český daňový poplatník stále nese finanční důsledky projektu, za který jeho příjemce dosud nepřevzal odpovědnost v podobě vrácení peněz?
V době přípravy projektu byl Babiš vlastníkem Agrofertu
2014–2016: Připravoval se projekt nové linky a žádost o dotaci.
2017: Babiš převedl Agrofert do svěřenských fondů.
2018: Pekárna získala 100 milionů korun.
2019: Evropská komise začala řešit Babišův střet zájmů a dotace Agrofertu.
2021: Případ převzal evropský žalobní úřad EPPO.
Použité zdroje:
Poznámka autora: Text vychází z veřejně dostupných informací k 10. listopadu 2026. Tvrzení obžaloby nejsou pravomocným soudním zjištěním. Všichni obžalovaní se považují za nevinné, dokud jejich vina nebude prokázána pravomocným rozsudkem.
