Článek
Vypadá to jako plátno barokního mistra, který míchal barvy na samé hranici lidské představivosti. Tmavý samet vesmírné nicoty zde prořezává křehký, zářící proužek života. Je to okraj naší planety – zemský limb – v jehož dokonalých pásech se ukazuje celý příběh zrodu, dechu a křehkosti lidského domova.
Uprostřed tohoto kosmického spektáklu, jako stínový přízrak z jiné galaxie, osaměle krouží raketoplán Endeavour. Není to pouhý stroj z titanu, oceli a keramických dlaždic. Je to zhmotněný sen tisíců inženýrů, odkaz generací, které se odmítly smířit s tím, že by lidstvo mělo zůstat přikované k jedinému kusu skály. Letí rychlostí téměř 28 000 kilometrů za hodinu, přesto na fotografii působí nehybně jakoby zavěšený v čase, lapený v magické chvíli mezi minulostí a návratem.
