Článek
Vypadá to jako plátno barokního mistra, který míchal barvy na samé hranici lidské představivosti. Tmavý samet vesmírné nicoty zde prořezává křehký, zářící proužek života. Je to okraj naší planety – zemský limb – v jehož dokonalých pásech se ukazuje celý příběh zrodu, dechu a křehkosti lidského domova.
Uprostřed tohoto kosmického spektáklu, jako stínový přízrak z jiné galaxie, osaměle krouží raketoplán Endeavour. Není to pouhý stroj z titanu, oceli a keramických dlaždic. Je to zhmotněný sen tisíců inženýrů, odkaz generací, které se odmítly smířit s tím, že by lidstvo mělo zůstat přikované k jedinému kusu skály. Letí rychlostí téměř 28 000 kilometrů za hodinu, přesto na fotografii působí nehybně jakoby zavěšený v čase, lapený v magické chvíli mezi minulostí a návratem.
Tři vrstvy, tři světy, jeden domov
Pod křídly Endeavouru se odvíjí monumentální přírodní divadlo. Atmosféra Země se zde rozpadá do tří zcela odlišných světů, z nichž každý hraje vlastní hudbu světla a fyziky.
Troposféra s jantarově oranžovou barvou představuje vrstvu nejblíže zemskému povrchu, která září barvou vyhasínajícího ohně. Je to dech samotné planety – místo, kde se rodí bouře, kde šumí oceány a kde lidstvo žije, dýchá a sní svůj pozemský sen. Její záře je tvořena rozptylem slunečního světla na prachových částicích, aerosolech a kapkách vody.
Stratosféra nese zářivě bílou barvu a klene se nad troposférou jako klidná, stabilní hradba z ozonu, která chrání veškerý život před smrtícím ultrafialovým zářením hvězdy, jež celému systému vládne. Její jas je ostrý a chladný jako ledovec v polární noci.
Kennedyho vesmírné středisko na Floridě – Uvnitř zařízení pro zpracování vesmírné stanice začíná technik kontrolovat kopuli po jejím dodání a vybalení. Byla odeslána z letecké společnosti Alenia Spazio v italském Turíně pro Evropskou kosmickou agenturu. Kopule, kupolovitý modul se sedmi okny, poskytne astronautům panoramatický výhled pro pozorování mnoha operací na vnější straně oběžné dráhy komplexu. Pohled z oken kopule zlepší situační povědomí operátora ramene a doplní záběry a grafiku televizních kamer. Poskytne možnosti vnějšího pozorování během výstupů do vesmíru, dokovacích operací a průzkumů hardwaru a pro studium Země a nebeských objektů. Kopule je posledním prvkem jádra vesmírné stanice.
Mezosféra mající sytě kobaltově modrou barvu tvoří hluboký kontrast nahoře, kde se rozprostírá království vyšších vrstev atmosféry mizející v bezbřehém, černém oceánu vesmíru, kde hvězdy neblikají, protože zde není vzduch, který by jejich světlo lámal.
Když se podíváte na Zemi z oběžné dráhy, nevidíte žádné hranice, žádné spory, žádné ideologie. Vidíte jen tenoučkou, zranitelnou linku života, která chrání vše, co kdy, kdo miloval.
Tento konkrétní okamžik se odehrál 9. února 2010. Endeavour tehdy plnil úkol v rámci mise STS-130. Na palubě nesl nejen šestici odvážných lidí, ale především drahocenný náklad: spojovací modul Tranquility (Node 3) a především slavnou vyhlídkovou kupoli Cupola, která posádkám ISS otevřela panoramatický výhled na planetu Zemi.
Když o několik hodin později raketoplán doputoval k Mezinárodní vesmírné stanici, byl to jeden z posledních tanců velkých raketoplánů na oběžné dráze. Éra Space Shuttle se blížila ke svému konci a každý takový let byl zapsán do kronik s vědomím, že se loučíme s legendou.
Rychlá fakta o snímku a misi:
Katalogové číslo: ISS022-E-062672 (archiv NASA)
Datum pořízení: 9. února 2010
Místo události: Jižní Tichý oceán (přibližně 46,9° j. š., 80,5° z. d.) nad pobřežím Chile
Mise raketoplánu: STS-130 (předposlední let Endeavouru)
Snímek ISS022-E-062672tak zůstává mnohem víc než jen pouhou technickou fotografií z archivu NASA. Je to memento lidské odvahy, umu a zvědavosti. Připomíná nám, odkud pocházíme, jak nekonečný je vesmír kolem nás a jak neuvěřitelně křehká je ta tenká barevná čára, kterou Endeavour tak hrdě a tiše křižuje.
