Článek
Ale co po sobě zanechá moderní americké impérium, až se jednou historici budou probírat digitálním popelem?
Odpověď je vlastně hrozivě prostá. Bude to nekonečný proud pětadvacetivteřinových videí, rozhořčených výkřiků velkými písmeny a geopolitických rozhodnutí, která vznikají ve chvíli, kdy státník ještě ani nestačil slézt z ranní toalety.
Vítejte ve Spojených státech sítě X. V zemi, kde se hranice států nepřehrazují armádami, ale gify, a kde se o osudu globálního obchodu nerozhoduje v úsporných kuloárech ministerstva zahraničí, nýbrž na zdi virtuální vývěsky, kde má každý nápad stejnou váhu jako pětilitrový kanystr benzínu hozený do ohně.
Geopolitika jako ping-pongové hřiště pro ego
Představte si staré dobré časy studené války. Byla to nuda, ano, ale alespoň to mělo určitou štábní kulturu. Muži v šedých oblecích s kufříky plnými tajných dokumentů týdny formulovali diplomatické nóty, vážili každé slovo a báli se rozpoutat třetí světovou válku kvůli špatně čárkované větě.
Dnes? Světová velmoc funguje jako rozmazlený teenager, kterému rodiče omylem zapomněli zabavit telefon. Ráno se vzbudíte, otevřete aplikaci a zjistíte, že kvůli nočnímu záchvatu nespavosti vašeho nejdůležitějšího obchodního partnera právě padly burzy, protože někdo v afektu přejmenoval další kus přírody na něco, co lépe vypadá na profilové fotce.
Z Ontarijského jezera je rázem Jezero Amerika, zítra možná bude Tichý oceán přejmenován na Velký americký bazén a zbytek planety může jen s otevřenou pustou sledovat, jak se hranice celé planety přemalují tužkou na tabletu.
Sekundární hanba jako hlavní globální emoce
Zatímco dříve lidé ve světě vzhlíželi k Hollywoodu, zářivým mrakodrapům a americkému snu, dnes sledují americkou politickou scénu s výrazem člověka, který na rodinné oslavě sleduje opilého strýčka, jak začíná na stole tancovat polku bez kalhot.
Říká se tomu sekundární hanba. Pocit, kdy vám stoupá ruměnec do tváře jenom proto, že někdo jiný naprosto ztratil soudnost. Sedíte v Praze, Paříži nebo Tokiu, koukáte na displej a v hlavě vám běží jediná otázka:
„Vážně se tohle děje? Tohle je ta nejmocnější supervelmoc na světě?“
Zatímco dřívější impéria padala pod tíhou vlastní dekadence, tohle moderní impérium padá pod tíhou vlastní trapnosti. Řídí ho lidé, pro které je lajk víc než ústava a virální dosah víc než stabilita státu.
Konec velkých příběhů
Možná je to takhle v pořádku. Až se jednou podíváme na mapu světa, kde každá skála, potok i louka ponesou hrdý název „Great American Something“, možná zjistíme, že celá planeta se proměnila v jeden velký digitální mem.
Spojené státy sítě X nám daly lekci, kterou v učebnicích dějepisu nenajdete. Ukázaly nám, že k rozvrácení globálního řádu nepotřebujete atomové bomby. Úplně stačí neomezená data, nulová sebereflexe a nekonečná touha být za každou cenu v trendech.
A tak nám nezbývá než si připnout bezpečnostní pásy, osvěžit aplikaci a čekat, s čím se probudí impérium zítra ráno. Protože dokud má prezident USX nabitý mobil a slabost pro internet, nuda na téhle planetě rozhodně nebude.
