Článek
Most sultána Selima I. Hrozného – dílo, které není jen pouhou dopravní tepnou, ale strhujícím pomníkem lidské odvahy, inženýrského génia, politických zvratů i osobních tragédií. Pro milovníka mostů představuje tato stavba čistou extázi. Pro Bosporskou úžinu pak naprosté přepsání pravidel hry.
Síla s elegancí
Když se poprvé podíváte na jeho siluetu, zatají se vám dech. Významný francouzský inženýr Michel Virlogeux – architekt, který světu daroval legendární Viadukt Millau – se zde pustil do zdánlivě nemožného úkolu. Vytvořil unikátní hybrid.
Most totiž nekombinuje jen dva kontinenty, ale i dvě různé konstrukční školy: elegantní prověšení klasického visutého mostu a dravou tuhost mostu zavěšeného na šikmých lanech. Výsledek?
Šířka 58,4 metru – ve chvíli otevření neexistoval na planetě širší visutý most. S přehledem pojme osm jízdních pruhů pro auta a uprostřed si ještě nechává královský prostor pro dvě železniční koleje. Pylony vysoké 322 metrů – tyto monolitické betonové pilíře ční k nebi tak vysoko, že se v mlžných ránech jejich vrcholky doslova ztrácejí v mracích. Rozpětí 1 408 metrů – vzdálenost, kterou lanová síť překonává nad mořskou hladinou bez jediné opory, působí jako gravitační zázrak.
Celé tohle ocelové a betonové monstrum vzniklo za neuvěřitelných 39 měsíců. V místě, kde fouká divoký vítr od Černého moře, pracovali inženýři i dělníci v režimu 24/7. Místo pěti až sedmi let poslali tento mrakodrap mezi mosty do provozu za necelé čtyři roky.
26 sekund šílenství
Most ještě ani nebyl oficiálně otevřen pro veřejnost, a už se zapsal do dějin adrenalinu. Dne 30. června 2016, těsně před úsvitem, kdy se hladina Bosporu teprve probouzela a vítr téměř utichl, stál na liduprázdné mostovce turecký závodní šampión Kenan Sofuoğlu. A s ním monstrózní mašina Kawasaki Ninja H2R.
Sofuoğlu otočil plynovou rukojetí. Během pouhých 26 sekund dosáhl na asfaltovém koberci mostu nepředstavitelné rychlosti 400 km/h. Byl to absolutní světový rekord pro sériový motocykl. Most sultána Selima se tak stal nejrychlejší přistávací dráhou na světě ještě předtím, než na něj vjel první kamion.
Most ve výstavbě, stav 6. října 2015
Žádný velký příběh se však neobejde bez temnějších stránek. A kolem Třetího bosporského mostu jich krouží hned několik.
Sebevražda pro čest
Se stavbou navazující dálniční infrastruktury je spjat strhující, ale tragický příběh japonského inženýra Kishiho Ryoichiho. Když na jednom z přilehlých úseků prasklo záchytné lano – chyba, která nezpůsobila žádná zranění a pramenila z vady materiálu – jednapadesátiletý inženýr cítil tak hlubokou osobní odpovědnost, že podle starého japonského kodexu cti spáchal sebevraždu. Tento moment dodnes připomíná, s jak neúprosným psychickým tlakem se stavitelé takových megaprojektů potýkají.
Slova, která odvál čas
Rovněž politické pozadí stavby má svou pikantní zápletku. Když byl v roce 1995 tehdejší mladý starosta Istanbulu dotázán na nápad postavit třetí most přes Bospor, prohlásil, že by to byla „vražda Istanbulu“ a zkáza jeho severních plic. Tím starostou nebyl nikdo jiný než Recep Tayyip Erdoğan. O dvě desetiletí později to byl právě on – již jako prezident –, kdo nadšeně pokládal základní kámen a učinil z mostu vlajkovou loď svého věku.
Kontroverzní jméno
A konečně samotný název. Pojmenovat most po sultánovi Selimovi I., přezdívaném Yavuz (Hrozný či Rázný), vyvolalo v Turecku horké debaty. Pro jedny jde o panovníka, který zásadně rozšířil Osmanskou říši, pro náboženskou menšinu Alevitů však jeho jméno dodnes představuje symbol historického útlaku.
