Článek
Ministra kultury ČR Oto Klempíře a šéfku jeho kabinetu Barboru Šťastnou prohlásily za personae non gratae a s okamžitou platností jim zakázaly vstup na akademickou půdu.
Prostředí v Karlově ulici, kde jindy zní smích, divadelní repliky a živé debaty o umění, proměnilo svou historickou budovu v nedobytnou pevnost. Hranice akademické svobody byla nakreslena tlustou červenou čarou. A za ní ministr Klempíř nesmí.
Nezvratný zlom v boji o svobodu slova
Co se muselo stát, aby vysoká byla donucena k tak drastickému kroku? Stačí se podívat na události posledních dní. Když sněmovní většina koalice ANO, SPD a Motoristů po noční smršti prohlasovala v prvním čtení převedení koncesionářských poplatků pod státní rozpočet, pro divadelníky i širší kulturní obec to byla poslední kapka. Zrušení finanční nezávislosti České televize a Českého rozhlasu považují akademici z DAMU za přímý pokus o ovládnutí zpravodajství.
K tomu se přidala nová grantová pravidla, která pod hrozbou odnětí dotací zakazují literárním časopisům a projektům tematizovat politiku. Vznikl tak tichý cenzurní meč, který nad autory visí s jasným vzkazem: Buďte zticha, nebo nedostanete ani korunu.
„Vzduch nad dlážděnými uličkami v okolí Karlovy ulice pořádně zhoustl. Před historickou branou DAMU se neshlukují jen studenti s transparenty, ale i zvědaví kolemjdoucí a zástupci médií. Každé otevření těžkých dřevěných dveří provází napjatý šum. Ve vzduchu je cítit zvláštní, elektrizující směs odhodlání a obav – atmosféra, jakou tyto zdi pamatují snad jen z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Umělci a studenti znovu dokazují, že když jde o svobodu myšlení, divadelní fakulta nepřichází s kompromisy, ale s dramatickým gestem, které rezonuje celou společností.“
„Jednání ministra Klempíře dlouhodobě destabilizuje a rozvrací celý kulturní sektor. Jako samosprávný akademický orgán nemůžeme mlčet k praktikám ohrožujícím základy svobodné společnosti,“ zaznívá z akademického senátu fakulty. Odpověď byla nekompromisní – zakázaný vstup na fakultu a jasná výzva premiérovi k ministrovu okamžitému odvolání.
Situace na DAMU ale není jen osamoceným výkřikem do tmy. Praha i regionální univerzitní města zažívají atmosféru, kterou Česko nepamatuje desetiletí. Česká konference rektorů podpořila občanské postoje mladých lidí a děkani po celé zemi vyhlašují na 3. listopadu rektorská a děkanská volna.
Studenti Masarykovy univerzity v Brně, JAMU, VUT i Univerzity Pardubice mají od vedení svých škol zelenou. Nemusejí se bát absencí. Jejich fakulty se staví za ně a dávají najevo, že zájem o stav demokracie je víc než povinná přednáška z teorie.
„Otázkou zůstává, jak dlouho může Strakova akademie tuto hlasitou barikádu ignorovat. Zákaz vstupu pro ministra kultury není jen lokální šarvátkou v centru Prahy, je to zápalná šňůra spuštěná v samém srdci české inteligence. Pokud vládní koalice nepředloží kompromis a bude trvat na finančním utažení smyčky kolem veřejnoprávních médií a nezávislé kultury, jiskra z DAMU se může okamžitě přenést na další fakulty po celé zemi.“
Zatímco herci Národního divadla vyhlašují stávkovou pohotovost a pracovníci ČT a ČRo svolávají stávku pod hlavičkou Veřejnoprávně, ministr kultury čelí krizi, jakou jeho předchůdci nepamatují.
Kdo s koho?
Zákaz vstupu na DAMU má ohromný symbolický náboj. Ukazuje, že kultura a akademická sféra nehodlají hrát roli pasivního diváka v představení, kde se rozdávají politické trafiky a škrtá se svoboda slova.
Otázkou zůstává, jak na tuto vyhlášenou válku zareaguje Strakova akademie. Bude premiér ignorovat hlasy fakult i tisíců studentů v ulicích, nebo Oto Klempíř uvolní křeslo v Nostickém paláci někomu, kdo s kulturní obcí dokáže najít společnou řeč?
„Závěrečné jednací dějství tohoto politického dramatu tak právě začíná. Zda skončí katarzí v podobě ministrovy demise, nebo tvrdým patem na politické scéně, ukážou nejbližší dny. Dveře Divadelní fakulty však zůstávají zamčené a vzkaz zpoza nich je pro tuto chvíli vytesán do kamene: svoboda tvorby a nezávislost slova nejsou na prodej – a to za žádnou cenu.“
Jedna věc je jistá: Karlova ulice zavřela dveře. A o tom, co se bude dít za nimi i před nimi, se bude psát v dějepise.
