Článek
Koupíte si rodinný dům na klidném předměstí, kde chcete v klidu vychovat své děti. Jednoho rána vás ale probudí sbíječky a bagry. Developer vedle na pozemku zahájí bez platného povolení stavbu pětipatrového betonového komplexu. Ohradíte se, podáte žalobu k soudu a po třech letech vyčerpávajících právních bitev vám dá soudce slavnostně za pravdu: „Ano, stavebník nebo stavební úřad hrubě porušil zákon a stavba je nelegální.“
Vzápětí však přijde ledová sprcha v podobě druhé věty: „Ale protože developer už do stavby investoval půl miliardy korun, stavbu nezbouráme. Pro něj by to byla moc velká škoda.“
Hloupost? Absurdní? Kdeže. Toto je zcela reálná podoba fungování českého stavebního práva, kterou do národního řádu zavádí nově schválená novela stavebního zákona z dílny koaličních poslanců.
Legalizace bezohlednosti za souhlasu státu
Podmínky hry se mění v nenápadném § 309 stavebního zákona. Ten soudům přímo diktuje, že napadené rozhodnutí nezruší, pokud by jeho zrušení představovalo pro stavebníka „nepoměrně větší újmu“ v porovnání s újmou, která vznikla sousedovi.
„Soud napadené rozhodnutí nezruší (…), pokud by jeho zrušení představovalo pro jiné osoby nebo pro veřejný zájem nepoměrně větší újmu v porovnání s újmou vzniklou navrhovateli.“
Přeloženo z právnické hantýrky do češtiny: Zákon explicitně říká, že bohatý porušovatel předpisů má větší práva než běžný občan. Stačí začít stavět dostatečně agresivně, stavbu hnát nahoru co nejrychleji a proinvestovat v ní tolik peněz, aby finanční ztráta z jejího případného zbourání vždycky převážila nad zkaženým životem sousedů.
Principiální selhání právního státu, kdy zákony dříve platily pro všechny stejně. Nově se však vymáhání práva stává ekonomickou kalkulací. Pokud stavíte chatu za pár stovek tisíc, úřad vás ‚sežere zaživa‘. Pokud stavíte developerské monstrum za stovky milionů, jste nedotknutelní.
Zákony pro chudé, výjimky pro bohaté
Tento cynický mechanismus hraje dokonalou přihrávku všem bezohledným investorům. Dobře vědí, jak české soudnictví funguje a jak dlouho trvá, než padne pravomocný rozsudek. Než se soudy vůbec rozhoupají k věcnému projednání, beton už je dávno suchý a budova zkolaudovaná. A když pak soudce konečně usedne za stůl, nový zákon mu rovnou nabízí alibi: Stojí to moc peněz, raději to nechejme být.
