Článek
Paní Jana N., čerstvě čtyřicet pětiletá Brňanka, byla zvyklá na pohodlí a luxus. Když jí její přátelé navrhli, aby se k nim přidala na víkendový výlet do kempu, jen si povzdychla.
„Kemp? To snad nemyslíte vážně!“ řekla. Ale po dlouhém přesvědčování a slibu, že to bude nezapomenutelný zážitek, se nakonec rozhodla vyzkoušet něco nového.
Na cestu se připravila důkladně. Nakoupila novou outdoorovou výbavu, která stála více než většina hotelových pokojů, ve kterých kdy přespávala. „Když už musím do toho lesa, tak ať to stojí za to,“ myslela si.
První problémy nastaly už při příjezdu. Navigace ji zavedla na rozblácenou cestu, která vypadala spíše jako dráha pro čtyřkolky než pro její nablýskané SUV.
„Tohle přece nemůže být správně,“ lamentovala, zatímco auto pomalu drkotalo přes nerovnosti.
Po příjezdu na místo ji čekalo další překvapení. Kemp nebyl ani zdaleka tak idylický, jak jí ho popisovali. Místo krásných louček a čistých jezer tu byly bahnité stezky, štípající hmyz, a hlavně nepříjemně špinavé sprchy. „Kde jsou ti správcové, co to tady udržují?“ ptala se, zatímco se snažila vyhnout kalužím.
Stan, který jí její přátelé pomohli postavit, byl pro Janu zážitkem sám o sobě.
„A to se v tomhle má a dá spát?“ ptala se nevěřícně jako když venkovský senior kouká na ceny kopečkové zmrzliny v centru statutárního města Brna.
První strašná noc
Už první noc byla pro ni noční můrou. Každé šustnutí, každé vrznutí větve ji budilo. Když konečně našla pohodlnou polohu, začalo pršet. Kapky bubnovaly na stan a Jana si jen povzdychla: „Proč jsem tohle udělala?“
Ráno se probudila celá rozlámaná. „Tohle je peklo na zemi,“ řekla při pohledu na své promočené věci. Snídaně na otevřeném ohni byla další výzvou. „Kde je kávovar? A kde jsou čerstvé croissanty?“ ptala se zmateně.
Její přátelé se smáli, až se na pivní břicha popadali.
Jana toho začínala mít opravdu dost.
Den strávený turistikou byl dalším zklamáním. Když se konečně vrátila do kempu, byla unavená a špinavá. „Kdybych aspoň měla pořádnou koupelnu,“ povzdychla si.
Večer, když seděla u táboráku, se jí její přátelé ptali, jak si výlet užívá. „No, je to určitě zkušenost,“ odpověděla s ironickým úsměvem, ale v duchu si slibovala, že už nikdy nepodlehne takovému přesvědčování.
Když se konečně vrátila domů, úlevně se natáhla na svou pohodlnou vodní postel. „Tohle už nikdy neudělám,“ řekla si. „Příště raději připlatím za luxusní hotel s veškerým komfortem.“
A tak se stalo, že Jana N., která si myslela, že může zvládnout cokoliv, pochopila, že někdy je lepší držet se toho, co známe a co nám vyhovuje.
A kempování? To přenechala těm, kteří to opravdu umí ocenit.
