Článek
Generál Radola Gajda, rodným jménem Rudolf Geidl zažil opravdu pestrý život.
Byl jedním z hlavních velitelů československých legií v Rusku (kromě toho nějakou dobu bojoval na straně ruských bělogvardějců, 1918–1919 zastával významnou funkci v armádě admirála Kolčaka), meziválečný generál a český fašistický politik. Který však později pomáhal odbojářům proti německým fašistům.
Mladý úspěšný voják
R. Gajda vstoupil jako poměrně velmi mladý do armády a na počátku první světové války narukoval jako rezervní poručík. Přeběhl na druhou stranu a vstoupil do černohorské milice.
V Srbsku si změnil jméno Rudolf na slovansky vhodnější Radola.
Zajímavost - od samého počátku zajetí se vydával za lékaře, ačkoliv byl původně jen prodavačem v obchodě s drogistickým zbožím.
Během první světové války, ale jeho tvrzení nebyl schopen nikdo vyvrátit. Po porážce černohorské armády se na falešný pas Gajda dostal do Ruska, sloužil tam dokonce jako mladší plukovní lékař u 3. srbského pluku.
Po rozprášení srbské divize vstoupil do československého vojska. Jako ruský legionář prakticky velel celému jižnímu úseku československé brigády v bitvě u Zborova 2. července 1917. V květnu 1918 velel 7. střeleckému pluku Tatranskému, se kterým hrdinně dobyl Mariinsk a Novonikolajevsk.
Získal zde přezdívku „Sibiřský lev“.
Hvězda stoupá
Gajda se stal dokonce velitelem tzv. východní skupiny, jež 11. července 1918 dobyla Irkutsk. V srpnu 1918 překročil Bajkalské jezero a spojil se s Vladivostockou skupinou Čs. sboru. V září 1918 byl povýšen na generálmajora! A to mu bylo tehdy pouhých 26 let!
Byl v úzkém styku s admirálem Kolčakem, který dokonce Gajdu navrhl jako velitele operace dobytí Moskvy.
Návrat z Ruska
Po návratu z Ruska (1920) vystudoval francouzskou Vysokou válečnou školu, mezi lety 1922 až 1924 velel 11. pěší divizi v Košicích, kde byl i úspěšným organizátorem kulturního a politického života. Zajímavost - dodnes je po něm pojmenován pramen minerální vody „Gajdovka“ vyvěrající v rekreační zóně Košic.
R. Gajda se prvního prosince roku 1924 stal členem hlavního štábu čs. armády, dne 20. března 1926 se stal jeho náčelníkem.
Paměti, které tehdy vydal, věnoval symbolicky A. Jiráskovi, ale neopomněl v nich zdůraznit hrdinskou úlohu T. G. Masaryka při formování legií přímo v Rusku v letech 1917 a 1918.
Sovětský špion?
Dle archívů 2. července 1926 nařídil ministr národní obrany generál Syrový Gajdovi odchod na časově neomezenou dovolenou, dokud se nevyšetří obvinění ze špionáže pro Sověty, která byla vůči němu vznesena.
Stalo se tak na pokyn prezidenta T. G. Masaryka. Při šetření záležitosti se objevila i absurdní tvrzení, že Gajda v době, kdy bral žold ve výši přes 30 tisíc korun, (na tu dobu po čertech pěkné peníze) měl slibovat, že dodá sovětům tajné materiály za 5 tisíc korun.
Kuriozita - jednu tajnou publikaci, kterou měl dodat Gajda Sovětům, bylo možné si koupit ve Francii volně v knihkupectví. Komise Ministerstva národní obrany následně 24. července 1926 došla k závěru, že obvinění vznesená proti Gajdovi nebyla dokázána.
S takovýmto výsledkem se dobrotivý prezident Masaryk odmítl smířit. A už 11. srpna publikoval v Národním osvobození svůj nepodepsaný úvodník, ostře namířený proti generálu Gajdovi.
Následně byl Gajda poslán „tradááá bez zbytečného odkladu“ do výslužby. Zatrpklý (věkem relativně stále mladý) penzista se stal následně předsedou Národní obce fašistické, hnutí organizovaného po vzoru italského fašismu s obdobným politickým programem až na výraznější antisemitismus. Radola Gajda v jejímž čele zůstal až do její integrace do Strany národní jednoty.
Gajda československým zákonodárcem
V parlamentních volbách v roce 1929 byl zvolen do Národního shromáždění ČSR za Ligu proti vázaným kandidátním listinám (utvořila ji Národní obec fašistická a některé další nacionalistické skupiny).
Vstoupil jako hospitant do poslaneckého klubu Hlinkovy slovenské ľudové strany. O mandát přišel nálezem volebního soudu v prosinci 1931.
Do parlamentu se Gajda vrátil v parlamentních volbách v roce 1935, nyní za samostatně kandidující Národní obec fašistickou. Mandát si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené Strany národní jednoty. Pro vyšší informační komplexnost dodejme, že zmíněná Strana národní jednoty byla politická strana období československé druhé republiky. Existovala v letech 1938–1939. Politicky směřovala k autoritativnímu (méně demokratickému a z jejich pohledu složitému) režimu. Jejím předsedou byl Rudolf Beran.
Ergo kladívko, jednalo se o sjednocení všech tehdejších českých politických stran, kromě sociální demokracie, KSČ a části národních socialistů.
Nepovedený útok na židenická kasárna
Z dějepisu si většina z nás pamatuje R. Gajdu pouze v souvislosti s nepovedeným brněnským pučem roku 1933.
In medias res – v noci z 21. na 22. ledna 1933 sedmdesát příslušníků Národní obce fašistické zaútočilo na vojenské kasárny v Židenicích. Útok byl za pomoci četnictva odražen a celý tzv. Židenický puč zlikvidován.
Pozor, ve spojitosti s oním neslavným pučem byl 23. ledna 1933 zatčen i Radola Gajda. Přes silný politický tlak na jeho odsouzení byl soudem osvobozen, protože mu nebyla dokázána účast na řízení puče. Na podnět Kanceláře prezidenta republiky T. G. Masaryka vyslovilo s rozsudkem nesouhlas vrchní státní zastupitelství a požádalo o jeho přezkoumání Nejvyšší soud.
Ten, přestože nebyly získány nové důkazy, odsoudil Gajdu k šestiměsíčnímu vězení. Národní obec fašistická byla sice nepovedeným pokusem o puč značně zdiskreditována, ale Gajda se pro část veřejnosti stal nespravedlivě odsouzeným hrdinou! Rekem, na kterého si zasedl tatíček TGM a jeho tehdejší hradní lokajové.
Nalijme si čistého vína, ani TGM nebyl tehdy všemi milován, a měl řadu nepřátel. A sám se v politickém provozu uměl efektivně ohánět. Možná by se tehdejší lidé divili, jak jejich pravnuci dnes vnímají TGM ultra-pozitivně a někdy až nekriticky.
Radola Gajda
Pomáhal protiněmeckému odboji
V období tzv. Mnichovské krize se Gajda angažoval ve prospěch obrany republiky a těžce nesl zradu spojenců.
Ačkoliv dnes je nepoučenou veřejností Gajda vnímán jako „neúspěšný fašista“, moc se neví, že za německé okupace finančně pomáhal českým letcům prchajícím do zahraničního odboje a též intervenoval ve prospěch některých perzekvovaných osob. R. Gajda na rozdíl od jiných nekolaboroval s německými nacisty. Jeho syn se též dal aktivně k našim udatným protifašistickým odbojářům.
Dle dobových pramenů - při oslavě padesátin v únoru 1942 vyzýval Gajda své příznivce, aby nespolupracovali s německými okupanty! Tedy již v roce 1942, ne jako některé české nebo slovenské korouhvičky, které otočily v roce 1944 nebo 1945.
Smutný konec
Gajda byl 12. května 1945 uvězněn a v roce 1947 odsouzen na dva roky.
Odsouzen byl za svou činnost v době druhé republiky, propagaci českého fašismu a přijetí funkce v Českém národním výboru. Spolupráce s Hitlerovci mu nebyla nikdy prokázána.
Zajímavost - prokurátorem v jeho případě byl nechvalně známý Josef Urválek (viz mj. causa Milada Horáková), který pro chudáka nemocného R. Gajdu navrhoval dokonce doživotní vězení!
Po započítání doby vyšetřovací vazby byl ihned propuštěn. Ve vazební věznici byl týrán, vinou krutého zacházení prakticky přišel o zrak.
Generál R. Gajda zemřel 15. dubna 1948 na leukémii.
Anketa
Prameny (primární i sekundární):
https://www.youtube.com/watch?v=YOFkkerV2bM, Autor textu: Jaromír Slušný
Radola Gajda: Moje paměti. nakl. Jota, 2008
KLIMEK, Antonín; HOFMAN Petr:
Kárník Zdeněk: České země v éře První republiky (1918-1938). Díl druhý. Československo a české země v krizi a v ohrožení (1930-1935). Praha: Libri, 2002.
Fidler, Jiří: Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Radola_Gajda#Obdr%C5%BEen%C3%A9_%C5%99%C3%A1dy_a_vyznamen%C3%A1n%C3%AD
