Článek
Vstupme do světa ostravské medicíny, kde se čas zastavil, ale pacienti neztratili smysl pro humor. Příběh o návštěvě lékaře v Ostravě začíná ranním zpěvem severomoravských ptáků a končí u automatu na kávu, který se stal mým nejlepším přítelem.
Pondělní ráno, slunce nesměle vykukuje za horizontem a já, odvážný pacient, se rozhodl navštívit lékaře. S pocitem naděje jsem si oblékl své druhé nejlepší tričko a vydal se do ordinace. Dveře se skřípěním otevírají a já se ocitám v čekárně plné lidí, kteří sem pravděpodobně přišli už včera.
Čekání na doktora Godota
Po prvních třech hodinách jsem si uvědomil, že čas zde plyne jinak. Starší paní vedle mě mi vyprávěla o tom, jak čeká na lékaře už od 90. let. Vzpomínala i na prvního porevolučního ostravského primátora, jaký to byl fešák.
Nějaký pán z rohu na mě zamával a ukázal na hodinky, které nefungovaly. „Čekáme tu všichni, kamaráde,“ řekl mi s úsměvem.
Konečně jsem se po obědě (který jsem logicky neměl) dostal na řadu. Ordinace připomínala muzeum starožitností, kde každý kus nábytku vyprávěl svůj příběh. Doktor, poměrně sympatický štíhlý pán v bílém plášti, mi nabídl židli a začal se ptát na mé potíže. Přišlo mi, že bych se měl raději zeptat já jeho, jak se mu daří ve světě bez moderní techniky a také nevypadal moc zdravě.
Doktor vytáhl stetoskop, který pravděpodobně pamatuje mého pradědečka, a začal poslouchat mé srdce. „No, to bude chtít rentgen,“ prohlásil po chvilce a já si pomyslel, že to bude zábava.
Zkrátím historku, rentgenový přístroj vypadal jako stroj času z 50. let, ale, koksovno div se, fungoval. Jakmile jsem se vrátil s výsledky, doktor s vážnou tváří přikývl a řekl: „Máte podezření na rýmu.“
Instantní káva a instantní diagnóza
Po vyčerpávající diagnostice jsem se rozhodl osvěžit u automatu na kávu. Tento starý dobrý přítel, který nikdy nezklame, mi nabídl instantní kávu, jež chutnala jako závan nostalgie z dob mého dětství. S šálkem v ruce jsem se vydal zpět do čekárny, kde se mezitím populace pacientů zdvojnásobila.
Rozhodl jsem se jít domů, ostatně venku se již stmívalo a mně se chtělo tuze spát i smát.
Po tomto epickém dobrodružství jsem se rozhodl, že už nikdy nebudu brát své zdraví jako samozřejmost.
Ostravská zdravotní péče mi ukázala, že trpělivost je ctnost a že humor je nejlepší medicína. Ať už mě příště bude bolet cokoli, nejspíš si to zkusím vyléčit sám – nebo aspoň u automatu na kávu.
Závěrem
Navštívit lékaře v Ostravě je jako výprava do neznámé země, kde čas plyne jinak. A lidé - pojištěnci si navzájem vyprávějí příběhy o svém dlouhém čekání.
Ať už máte jakékoli potíže, jedno je jisté – smích je tu zaručen.
---------------------------------
(satirický fejeton sepsaný na základě zážitků mého bývalého studenta z Ostravy).
