Článek
Tak se nám zase začínají sociální sítě plnit vysvědčeními se samými jedničkami. Všude na uživatele „socek“ útočí školní vysvědčení našich drahých dětí.
Mám však důvodné podezření, že naše školy trpí obrovskou jedničkovou inflací. Dnešní jedničky de facto odpovídají trojkám před třiceti lety.
Hrome, jaký podivný vývoj v oblasti školství to zažíváme!
Kdy se to stalo?
Kdysi dávno, v dobách, kdy jsme my, nynější dospělí, chodili do školy, byla jednička něco jako zlatý grál.
Žák nebo žákyně, který měl na vysvědčení samé jedničky, byl považován skoro za génia, a takové vysvědčení bylo vystavováno v rodinném kruhu jako vzácný artefakt. Žáka zvalo místní sdružení Občanského fóra malém na besedy, a jeho rodiče se dostávali na kandidátní listiny do Federálního shromáždění.
Ale dnes? Jedničky se rozdávají jako slevové letáky před supermarketem. Co se to stalo s naším školstvím?
Proč je dnes jedniček tolik?
Zprávy o tom, že dnešní jedničky odpovídají trojkám před třiceti lety, nejsou jen planým tlacháním nostalgických pamětníků.
Máme tu novou pedagogickou filozofii, která staví na základě pozitivní motivace. „Každé dítě je geniální svým způsobem,“ hlásají novodobí pedagogičtí proroci.
A tak učitelé, v obavách před údajným zničením křehké dětské duše, píší jedničky jako na běžícím pásu.
Inflace v praxi
Představte si situaci v hospodě, kde vám začnou místo skvělého starobrněnského piva nalévat jen vodu a tváří se, že je to v pořádku, protože jde přece o hydrataci.
Tak nějak to dnes vypadá ve školství. Hodnoty se rozmělnily, a zatímco dříve jsme bojovali o každou jedničku, dnešní děti dostávají jedničky za snahu a úsměv.
A k čemu to vede? Místo toho, abychom měli skutečné hvězdy, máme armádu jedničkářů, kteří jsou sotva na úrovni průměrných žáků z dob minulých.
Rodiče, a hlavně naivní prarodiče jsou zpravidla nadšení. „Naše Anička má zase samé jedničky!“ chlubí se na Facebooku, zatímco starší generace si mnou čelo a přemítají, jak je možné, že všichni jejich vnuci jsou tak geniální.
Jednou z teorií je, že školy se snaží rodiče uklidnit a vyhnout se konfliktům. Rodiče se totiž dnes dívají na školní výsledky svých dětí s nevídanou vášní a kritika učitele může vést k nepříjemným konfrontacím.
Jaké však budou důsledky?
Milí čtenáři, je na čase si přiznat, že se nacházíme v době jedničkové iluze. Tato iluze nám může krátkodobě přinášet radost a pocit úspěchu, ale dlouhodobě nás může dovést na scestí.
Měli bychom se tedy zamyslet, zda skutečně chceme, aby se naše děti staly obětí jedničkové inflace, nebo zda bychom neměli usilovat o návrat ke skutečným hodnotám a náročnosti, která formovala generace před námi.
A jak říká jedno staré přísloví: „Nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě.“ Tak si to, prosím, připomeňme i ve školství.
