Článek
V České republice, kde ceny v restauracích stoupají rychleji než cena ropy nebo sebevědomí ministra – senátora M. Beka, se objevuje nový fenomén. Mnozí zákazníci si začínají klást otázku: Proč bych měl dávat spropitné za něco, co je už de facto v ceně jídla? Vždyť dnes, kdy si objednáte svíčkovou se sudetoněmeckým knedlíčkem, musíte si nejprve málem vzít půjčku či spíše zde knedlotéku!
Představte si tu absurdnost.
Přijdete do restaurace, kde vám číšník s výrazem „co zase chcete, hovada, to si nemůžete laskavě uvařit doma“ přinese jídelní lístek.
Vyberete si velice pečlivě, abyste nespadli do „dluhové pasti“, a objednáte si jídlo.
Po půl hodině čekání na studenou polévku a hlavní (v)chod, který by i laskavý šéfkuchař Jiří Babica označil za „katastrofu na talíři“, mimochodem, co by na to řekl Zdeněk Pohlreich si radši ani před 22. hodinou nepředstavujeme, vám přinesou účet s úsměvem a mimikou, jež podprahově říká: „A co takhle spropitné?“
Zlatá éra spropitného?
Kdysi dávno, v době před covidovou pandemií a fialovou inflací, bylo spropitné symbolem uznání za nadstandardní služby. Byl to způsob, jak ocenit číšníka či servírku za to, že se o vás skutečně kvalitně starali. Dnes je to spíše povinný poplatek za přežití ve světě větších či menších gastronomických hrůz.
Děcka, pamatujete si ještě na dobu, kdy jste mohli jít do hospody a objednat si půllitr lahodného starobrněnského piva ani ne za dvacet korun? No, ty časy jsou dávno pryč. Dnes vás to samé pivo vyjde na padesát nebo šedesát korun, a pokud k tomu přihodíte i nějakou tu klobásu či utopence, díváte se na účet, který….(raději to ani nenapíšu, jsem slušný publicista). Ergo kladívko, spropitné v této situaci? To už je téměř výsměch.
Dýško jako novodobá daň
Zdá se, že čeští a moravští restauratéři si řekli, že je čas na revoluci. Nejenže zvýšili raketově ceny jídla, ale navíc očekávají, že budete stále automaticky (!) platit spropitné, jako by vám právě naservírovali večeři ve tříhvězdičkové michelinské restauraci.
A co je nejhorší? Služby často zůstávají na úrovni školní jídelny.
Zákaznická protiofenzíva
Možná by bylo na čase zavést nový koncept: Spropitné jen za opravdu kvalitní mimořádný servis. Ano, čtete správně. Jen pokud se vám dostane zážitku, který stojí za to, dejte spropitné. Jinak ne. Hotovo dvacet!
Sečteno - Spropitné byla a je v Česku odměna, ne povinnost.
Přátelé, na zdraví!
--------------------
(satirický autorský text, poctivýcha slušných poskytovatelů gastro-služeb se autor nechce nikterak dotknout, ale těch ostatních klidně ano….)
