Článek
Stranou ponechávám oblíbenou taktiku, že jiný názor nazvu „mýtem“, jak to učinil i text na který stručně reaguji.
Bylo nebylo…
Už je to pár let, co česká reprezentace podepsala takzvanou Istanbulskou úmluvu, ale zdejší zákonodárci se od té doby nijak nehrnou do toho, aby celou věc svými hlasy stvrdili.
A opakovaně kvůli tomu dostávají kriticky „naloženo“, že tak poškozují jméno a postavení republiky v zahraničí. Aktuálně prý zejména v očích OSN, kde usilujeme o pozici nestálého člena Rady bezpečnosti - a zmiňovaná neochota by nám mohla podrazit nohy.
Zastánci dokumentu nepřestávají připomínat, že okolky nechápou, protože jde přece o nanejvýš žádoucí věc - o potírání násilí na ženách a domácího násilí obecně.
Předřečník Král dokonce slibuje - hned v titulku - „peklo“. Pokud mělo jít o sofistikovanou kritiku našeho vězeňského systému, tak budiž.
Zpátky k „Istanbulce“. Kdo by se proti něčemu takovému v civilizovaném světě stavěl? Přesto existují relevantní důvody k pochybám, že zrovna tento konkrétní způsob boje je šťastný. A že není jiné cesty než jej podpořit. Tím spíše, je-li do toho země dosti nevybíravým způsobem tlačena.
„Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí“ - jak zní přesné jméno paktu - by měla být podle svého názvu mezinárodní smlouvou. A kterak je známo i studentkám a studentům prvních ročníků právnických fakult, „úmluvy“ mají obsahovat právní normy, nikoli politická prohlášení. Jenže ta istanbulská není ničím jiným než právě v první řadě manifestem. Svým pojmenováním tedy dosti neobhajitelně mate.
Přičemž platí, že všechno opravdu právní, co je v ní obsaženo, zdejší řád dávno zná a obsahuje. Konkrétně je v české kotlině již dlouho trestné jak domácí násilí, znásilnění a sexuální obtěžování, tak třeba i stalking žen, o kterém též píše pan Král.
Proč bychom si tedy měli zaplevelovat již tak značně nepřehledný právní systém dalšími duplicitními ustanoveními? Co nového by tím republika a její obyvatelé získali?
Jestliže se v případě sexuálních a násilných deliktů české, moravské či slezské ženy obávají nedbalé práce policistů, vyšetřovatelů, státních zástupců anebo soudkyň (nadpoloviční většinu těchto funkcí u nás zastávají ženy), pak lze konstatovat, že Istanbulská úmluva by jim v tomto ohledu bohužel vůbec nijak nepomohla. Ničím novým by jejich postavení nedokázala podpořit.
Zajímavým prvkem, který zahrnuje, je ovšem posílení politických neziskovek. Autor tohoto textu došel po analýze „Istanbulky“ k závěru, že jim nově přiznává významný politický vliv, aniž by musely procházet testem demokratických voleb. A také jim velmi usnadňuje přístup k veřejným penězům.
Stručně na závěr
Shrnuto: rozhodnutí, zda zdejší zákonodárci přijmou takovýto typ dokumentu, by mělo ponecháno čistě na nich. K nějakým vnějším tlakům neexistují žádné obecně akceptovatelné důvody.
A pokud jde o napomínání, jehož se nyní Česku kvůli zadrhlé ratifikaci Istanbulské úmluvy dostává od OSN, člověk se sotva ubrání uvažování o tom, jak velké břevno asi musí mít vražené v oku organizace, která zavírá oči před řezáním hlav (ano, řeč je o tom, co udělal Hamás izraelským civilistům), zato bazíruje na květnatomluvné Istanbulské deklaraci.
P:S. - Nedávno jsem s úžasem na internetu četl názor, že prý důsledkem naší ne-ratifikace „Istanbulky“ je mj. i causa Dominika F. a střelba na FF UK, to už si pak člověk opravdu říká, zda žije v nějakém paralelním vesmíru, či kde.
