Článek
Marečku, podejte mi pero, uděláme tlustou čáru za minulostí.
Tak by se dala číst slova mnoha vlivných osob z poslední doby. Avšak pěkně popořádku.
Nedávná kauza okolo kandidáta na ústavního soudce R. Fremra mimo jiné jasně ukázala, že veřejnost se o minulost soudců a dalších vysokých reprezentantů českého státu zajímá, více než by dneska některým osobám bylo milé. I když
to samozřejmě veřejně nepřiznají.
Někdo řekne, je to již přes třicet let od „Plyšáku“, nechme minulost konečně spát.
A mnozí, včetně prezidenta republiky Petra Pavla, aktuálně vyslovují: Udělejme za minulostí konečně tlustou čáru!
Publicista Petr Honzejk tyto snahy trefně glosoval - S čárami za minulostí je potíž. Často jejich kreslení požadují od celé společnosti ti, kdo se vnitřně těžko vyrovnávají s minulostí vlastní.
Autor této glosy si dovoluje navázat konstatováním, pakliže některé vlivné osoby z justičního a politického světa dramaticky (někdy až skoro ukřivděně) veřejně artikulují, že minulost se měla řešit dříve, tak je nutno důsledně se jich otázat,
a jak ji tedy dříve pomáhali dotyční řešit? Tedy v reálném světě, nejen na nějaké konferenci.
Proč se vlastně nyní žádá vyvěšení fangle s nápisem hotovo? Proč by i zde neměl být uplatněn morální imperativ, že je lépe něco napravit pozdě, než vůbec nikdy?
Zamýšlená tlustá čára by jistě posílila právní jistotu, politik či vysoký soudce
by logicky nebyl vydíratelný. Občan ani nemusí být pravidelným čtenářem politických detektivek, aby mu bylo jasné, že soudce nebo politik s kostlivcem
ve skříni je snadným terčem pro vydírání.
Jestliže by člověk se škraloupem z minulosti nyní dostal díky výše zmíněné tlusté rýze za minulostí jistotu, že se už mu nemůže nic stát, tak by sice byl z tohoto perfidního důvodu sice nevydíratelný, ale kde by zůstala zavřená morálka?
In medias res - jediný, kdo má právo žádat nakreslení tlustých silných čar
za komunistickou minulostí, jsou oběti bývalého režimu. Ale určitě tento požadavek nemohou a nesmí klást ti, kteří se s minulým režimem více či méně intenzivně zapletli.
Na závěr nutno připomenout, že před přímými prezidentskými volbami nikdo z týmu prezidenta Petra Pavla o žádném personálním generálním pardonu nemluvil!
----
(v silněji modifikované podobě vyšlo v deníku Právo)
