Církev a komunistická totalita: Paralela dvou zjevných nepřátel

Když se podíváme na základní myšlenky křesťanství, najdeme spoustu krásných věcí jako rovnost před Bohem, láska k bližnímu, cesta do nebe po tvrdé práci a spása, milosrdenství, odpuštění hříchů, pomoc Boha v těžkých časech a mnoho dalším věcí. Komunismus nám slibuje společný majetek, rovnost, dobré životní podmínky nebo odměnu za tvrdou práci. Jak už to ale tak bývá, nějaké idey v praxi až tak pohádkové nebývají. O tom jsme se mohli přesvědčit v obou případech.

Ke slibované rovnosti to mělo v obou případech daleko, tvrdá práce často nebyla oceněna, jak se slibovalo, a spása na konci života mnohdy rovněž nepřišla.

Když jste byli řadovým občanem v minulých stoletích, vše, co vám řekli v kostele nebo jste přečetli v Bibli či dokonce vyhlásila církev, bylo pravdou. Nezáleželo na tom, že se častokrát měnila, ale byla to pravda. V komunistických totalitách jste zase „pravdu“ čerpali ze sdělovacích prostředků či různých manifestů. Hlavní bylo tuto skutečnost respektovat.

I když církev i komunisté hlásali rovnost, tak ne všichni se tímto pravidlem řídili. Někteří představitelé hlásali život v chudobě a skromnosti, ale ve svých rukou drželi obrovské majetky a moc. Mohli si dovolit užívat si luxusu. Zkrátka kázali vodu a pili víno. Jindy měli „pohlaváři“ zjevné výhody a výsady, které si jiní lidé nemohli dovolit.

Pokud se chcete udržet u moci, nabízí se několik možností, jak toho dosáhnout. Jednou z možností je vzdělávací systém. Na svém vrcholu držela církev téměř monopol na vzdělávání. Nenesla úplně dobře zvyšující se gramotnost obyvatelstva. Naopak komunisté přeměnili studium k obrazu svému. Probíranou látku upravovali tak, aby se jim hodila „do krámu“. Komunisté rovněž nepovolili nevyhovujícím lidem studovat na vysokých školách.

Občas se stane, že uděláte přestupek, porušíte zákon nebo vykonáte hřích. Někdo úmyslně, jiný omylem. Pokud jste ale byli významný komunistický hodnostář nebo sponzor církve vše může být prominuto. Mohli jste se také dostat z problémů díky odpustkům či úplatkům, protože, jak se říká, peníze nesmrdí.

Zajímavou podobností je i fakt, že církev i komunisté se snažili co nejvíce šířit své přesvědčení. Abyste získali nové území pro vaši zemi, mohli jste invazi podmínit tím, že v oblasti žijí pohané a je třeba je obrátit na vaši víru. Zkrátka jste mohli vyhlásit křížovou výpravu. Křížové výpravy se daly využít i jako nástroj na svržení nevyhovujícího vládce. Komunisté pak měli za cíl šířit své ideály pomocí revoluce. Zásobováním komunistických organizací v různých občanských válkách jste si mohli budovat velký vliv do budoucna.

Ať už jste žili v dobách dávno minulých nebo v komunistické totalitě, mohl vás sledovat buď Bůh, nebo tajná policie. Někteří lidé tak mohli žít ve strachu, že jsou sledováni na každém rohu a báli se cokoliv udělat. Mnohdy bylo snazší vše radši říct a nahlásit, aby vás náhodou někdo neudal, že jste neinformovali příslušné orgány o závažných přečinech.

Pro oba zmiňované aktéry byly charakteristické politické procesy. Kritizujete církev nebo navrhujete její reformy? Buď se přiznejte ,nebo budete spolčen s ďáblem. Děláte protistátní činnost a spolčujete se s imperialisty? Tak to máte velký problém. Nemusíte ani vědět proč jste byli odsouzeni, ale pro režim jste postradatelní. V obou případech posloužíte jen jako odstrašující příklad pro další a kromě rodiny a přátel nikomu chybět nebudete.

V tomto článku jsme si ukázali, že dva zjevné protiklady se mohou leckdy chovat podobně. Chtěl bych zároveň poznamenat, že tento článek neměl za cíl nikoho urazit, ale ukázat na to, že vše nemusí být tak jednoznačné.