Článek
Ještě před posledními sněmovními volbami považovalo mnoho lidí koalici PirSTAN za favorita voleb a Ivana Bartoše za budoucího premiéra. Jenže zisk necelých 16 % byl za očekáváním. Navíc překroužkování Pirátů, kvůli kterému získali jen 4 poslance, jako kdyby předznamenalo budoucí vývoj.
I po hořkosladkém výsledku se většina Pirátů vyslovila pro účast ve vládě, která získala většinu 108 poslanců. S blížícími se komunálními a senátními volbami nezbývalo nic jiného než doufat, že překroužkování Starosty bylo pouze „nešťastnou náhodou“. Moc uspokojivé výsledky se však nedostavily.
Do senátu totiž nebyl zvolen žádný pirátský kandidát a s výjimkou Prahy oslabili Piráti téměř ve všech městských a obecních zastupitelstvech. Další rána přišla v podobě voleb do Evropského parlamentu letos v červenci. Na konci sčítání se volební zisk zastavil na 6,2 % a 1 zvolené europoslankyni Markétě Gregorové, což bylo oproti průzkumům velké zklamání.
Jako kdyby neměli Piráti problémů málo, tak se začala stále více projevovat nepovedená digitalizace stavebního řízení. O to větší problém to byl, když ji řídil předseda Ivan Bartoš.
Největší katastrofa ale měla teprve přijít. Většina Pirátů očekávala, že se po krajských volbách bude opět podílet na řízení několika krajských vlád. To, co přišlo, pravděpodobně neočekávali ani největší skeptici. Kromě Plzeňského kraje totiž propadli úplně všude a ze svých někdejších 99 mandátů obhájili pouhé 3. Ničemu nepomohl ani 1 ztracený senátorský mandát. Tohle fiasko na sebe nenechalo dlouho čekat a celé vedení, včetně dlouholeté stálice Ivana Bartoše, dalo k dispozici své funkce.
V pirátské straně už začínal převažovat názor k opuštění vlády, ale do situace neblahým způsobem zasáhl premiér Fiala. Ten totiž podivným způsobem odvolal Ivana Bartoše a mezi zástupci Pirátů a zástupci SPOLU propukl velký spor. Celá situace vyústila v odchod Pirátů z vlády. Nejspíš by k němu došlo tak či tak. Avšak pokud by Petr Fiala ještě počkal, tak by odchod proběhl za mnohem příjemnějších podmínek.
Před Piráty se tak otevřelo několik problémů. Například jak se chovat v opozici, jak zvrátit poslední volební výsledky nebo jak znovu oslovit ztracené voliče. Nejdůležitější otázkou je ale nástupnictví Ivana Bartoše, který stál u budování strany, dostal ji do nejvyšší politiky a stal se její nejvýraznější tváří. Z různých důvodů se zatím moc výrazných pirátských tváří ke kandidatuře na předsedu nemá.
Nakonec se pár tváří objevilo. Jako o kandidátech s menšími šancemi se mluví o Davidu Witoszovi nebo Zbyňku Miklíkovi. Spekuluje se i o senátorce za Kladensko Adéle Šípové. Největšími „želízky v ohni“ se stali bývalý pražský primátor Zdeněk Hřib a bývalý senátor Lukáš Wagenknecht.
Rozhodl jsem se přijmout nominaci a kandidovat na předsedu @PiratskaStrana.
— Lukáš Wagenknecht (@WagenknechtLuk) October 2, 2024
Svou kandidátskou řeč jsem zveřejnil na FB 👉 https://t.co/ZbWhhtks4B
Když se na kandidáty podíváme z blízka, tak o Davidu Witoszovi a Zbyňku Miklíkovi téměř nikdo neví. Adéla Šípová je sice senátorkou, ale celostátní povědomí o ní není rovněž moc vysoké, navíc zatím není ani členkou Pirátů. Známější tváří už je Lukáš Wagenknecht, jenže ten nezvolil úplně nejlepší moment pro oznámení kandidatury. Je totiž jedním z kandidátů do senátu, který svůj mandát neobhájil (dokonce nebyl ani ve 2. kole). A když vás od neúspěchu chce zachránit někdo, kdo ho sám nedávno zažil, tak to není nejlepší zpráva.
Zbývá tedy jen bývalý pražský primátor Zdeněk Hřib. Sice v roce 2022 svůj post neobhájil, avšak dalo by se říct, že je posledním Pirátem, který dovedl svou stranu k nějakému důstojnému výsledku. Jako jeden z mála totiž ve volbách neztratil a obhájil svých 17 %. Ze všech výše jmenovaných je pravděpodobně i celostátně nejznámější.
Zatím můžeme jen sledovat, jak se Piráti popasují s nedávnými problémy a koho zvolí jako náhradu Ivana Bartoše. Ale jedno je jisté, ať už bude u kormidla kdokoliv, musí nastavit jiný kurz.
