Článek
Píše se rok 2012, Srbská pokroková strana (SNS) zažívá veleúspěšný květen. Po vítězství v parlamentních volbách poráží její prezidentský kandidát Tomislav Nikolič dosavadního prezidenta Borise Tadiče. O dva měsíce později se jejím představitelům povedlo vyjednat vznik vlády se Socialistickou stranou Srbska (SPS) a dalšími menšími stranami. Tato vláda v roce 2014 padla, ale v předčasných volbách téhož roku SNS se svou koalicí ještě navýšila zisk hlasů na necelých 50 % a opět utvořila vládu s SPS, premiérem se stal Aleksandr Vučič.
Poté už jde vše jako po másle, SNS vyhrává jedny volby za druhými, Aleksandr Vučič v roce 2017 povýší na prezidenta, upevňuje jak svoji moc, tak pozici SNS a všechno vypadá výborně.
Účel světí prostředky, hlavně když jde o moc
Když chcete získávat výsledky přes 60 %, jak se to ostatně SNS i Vučičovi v některých volbách povedlo, musíte obětovat leccos. Můžete začít u demokracie a svobody. Ještě v roce 2012, kdy se SNS chopila kormidla, bylo Srbsko podle organizace Freedom House řazeno mezi svobodné země. Před 4 lety se skóre svobody stále pohybovalo nad číslem 70. Od té doby však dynamicky klesá a dnes se sotva drží na hodnotě 60 bodů. Ptáte se, jak je možné, že Srbsko tolik propadlo?
Volby v Srbsku jsou obecně považovány za neférové, touha SNS po vítězství se projevila často hlášenými nesrovnalostmi u volebních komisí, zjevnými výhodami oproti ostatním stranám, nebo např. tím, že na některá místa jsou dopravováni lidé pod cizí identitou, aby opticky upravili volební výsledek pro SNS. SNS rovněž značně kontroluje mediální scénu, dokonce na některé občany vyvíjí tlak, aby podpořili právě ji. Podtrženo, sečteno, pro opozici je prakticky nemožné prostřednictvím voleb převzít moc.
Srbsko se dále potýká s vysokou korupcí, značnou netransparentností státu, zásahy do školství, problémovým soudnictvím, zastrašováním lidí, kteří kritizují současný stav, atd. I když Srbsko Ukrajině hmotně pomohlo, mnoho evropských politiků je znepokojeno silnými vazbami na Rusko, ale Srbům se moc nedá divit. Právě evropští politici Srbsku již několikrát naznačili, že EU Srbsko neuvidí, dokud nevyřeší problémy s Kosovem a věřte, že to je v Srbsku hodně citlivé téma. Právě kvůli tomu si členství v Unii přeje pouze 33 % Srbů.
První velká krize
V loňských volbách SNS opět vyhrála (i když s menší převahou) a znovu sestavila vládu s SPS a dalšími menšími stranami. Prezidentské křeslo přesvědčivě obhájil Aleksandr Vučič. Všechno vypadalo jako pokračování normálního stavu. První problémy začaly v Severním Kosovu, kde žije početná srbská menšina. Spor vypukl kvůli kosovskému prohlášení o neplatnosti registračních značek aut vydaných v Srbsku. Poté se na scénu dostala i nespokojenost kosovských Srbů s diskriminací u lokálních voleb. Celá situace vyeskalovala do násilností na severu Kosova. Po zásahu EU se naštěstí situace uklidnila a bylo podepsáno několik smluv mezi oběma zeměmi.
V květnu tohoto roku se bohužel v rozmezí pár dní staly v Srbsku dvě tragédie. Střelby v Bělehradské škole a nedaleko obcí Mladenovac a Smeredevo. Po těchto tragických událostech rezignoval ministr školství Branko Ružič a v Srbsku nastaly masové protesty. Zprvu si lidé přáli výrazné zpřísnění zákonů o zbraních, ale posléze tyto protesty přerostly v nesouhlas s vládou SNS a Aleksandra Vučiče. V rámci těchto protestů se rovněž začala organizovat skupina demokratických opozičních stran pod hlavičkou značky Srbsko proti násilí (SPN). Do protestů se ve velké míře připojili i farmáři. Po tomto sledu událostí vyhlásil Aleksandr Vučič předčasné parlamentní a lokální volby.
Hlavní kandidující subjekty
Srbská pokroková strana
SNS by se nedala popsat jinak než populistická strana konzervativnějšího rázu. Strana ve volbách pokračovala ve spolupráci s menšími stranami v rámci koalice Srbsko nesmí zastavit. Do čela kandidátky se dostala dosavadní premiérka Ana Brnabič, avšak hlavní tváří se stal Aleksandr Vučič. SNS v kampani velmi ostře útočila na SPN výroky jako např. „zahraniční vlády chtějí pomocí SPN svrhnout SNS“ nebo „opozice chce vyprovokovat občanskou válku“.
Srbsko proti násilí
SPN je koalice velkého množství stran, od liberálních přes sociálnědemokratické, protikorupční uskupení až po regionální subjekty se stranami zastupujícími zájmy menšin. Do čela se postavili hlavní vůdci opozice Marinika Tepič a Miroslav Aleksič. SPN v kampani slibovalo boj s korupcí a zločinem, zastavení inflace, zvyšování důchodů, zvýšení bezpečnosti, environmentální politiku, progresivní zdanění nebo investice do zdravotnictví.
Srbská socialistická strana
SPS je populistická levicová strana. Podobně jako v předcházejících volbách vytvořila koalici se shodně smýšlejícími stranami. Na čele kandidátky stanul dvojnásobný expremiér Ivica Dačič. SPS se v kampani titulovala garantem politické stability a snažila se působit jako správná socialistická a patriotistická síla.
„Extrémní zbytek“
Dalšími adepty na místa v parlamentu byly národně konzervativní monarchistická koalice NADA, která silně kritizovala vládnoucí SNS a prosazovala decentralizaci Srbska nebo obnovení monarchie. Druhým uchazečem byla ultranacionalistická krajně pravicová koalice SSZ/Dveri, která si snažila naklonit hlavně farmáře a sociálně slabší. Posledním subjektem antivaxerská populistická krajně pravicová strana MI-GIN, jejímž hlavním tématem bylo napravení slabého srbského zdravotnictví.
Za zmínku stojí i to, že díky upraveným podmínkám pro etnické menšiny existuje pro mnoho národnostních stran velká šance, že získají v parlamentu zastoupení. Své poslance tak např. mohli získat Maďaři, Chorvaté, Bosňané, Albánci nebo Rusové.
Jak to dopadlo?
Průzkumy ukazovaly, že vládnoucí SNS čeká skoro jisté vítězství, otázkou stále bylo, jak dopadne SPN a které subjekty dále překonají 3% hranici pro vstup do parlamentu. Večerní exit poll od organizací CeSID a Ipsos napověděl, že SNS navýší zisk z předchozích voleb, SPN zaznamená nejlepší výkon pro opozici od roku 2012 a SPS prodělá velké ztráty.
S více než 98 % sečtených hlasů vyhrála SNS se ziskem necelých 48 % a 128 mandáty. Na druhém místě skončilo SPN s 24 % a 65 mandáty. Třetí na pásce SPS se 7 % a 18 mandáty. Pět procent získala a do parlamentu se dostala NADA a se 4 % MI-GIN, obě shodně získaly 13 mandátů. Strany národnostních menšin získaly dohromady 13 mandátů.
Serbia, national parliament election:
— Europe Elects (@EuropeElects) December 17, 2023
85.5% sample of CeSID / Ipsos parallel count
SNS+-EPP: 46.2% (+3.2)
SPN-S&D|G/EFA|RE: 23.6% (+5.2)
SPS/JS~S&D: 6.6% (-4.8)
NADA~NI: 4.9% (-0.5)
Mi GIN-*: 4.8% (new)
SSZ/Dveri~ID|NI: 2.8% (-4.7)
...
+/- vs. 2022 election#Serbia #Srbija… pic.twitter.com/ejB0ialQYx
Problémy jako vždy
Volby se samozřejmě neobešly bez problémů. U volebních komisí se objevily nesrovnalosti, zvláště u lokálních voleb. Opozice rovněž kritizovala SNS z transportu neznámých lidí do Bělehradu, kteří měli pravděpodobně za úkol volit SNS.
Bělehrad: Hlavní bojiště
Velká pozornost se při těchto volbách upírala na volby v hlavním městě Srbska, Bělehradu. Existovala totiž reálná šance, že SPN porazí SNS, což by mohlo podlomit obraz neporazitelnosti. SNS udržela vedoucí pozici, ale ve 110 členné radě města nastal pat, protože vše nasvědčuje tomu, že jak vládní koalice, tak i opozice získají shodně 55 mandátů, tím by se otevřel prostor pro rozsáhlá vyjednávání.
Serbia, Belgrade City Assembly election:
— Europe Elects (@EuropeElects) December 17, 2023
77.0% sample of CeSID / Ipsos parallel count
SNS+-EPP: 38.8% (-0.8)
SPN-S&D|G/EFA|RE: 34.5% (+2.4)
NADA~NI: 6.0% (-0.4)
Mi GIN-*: 5.3% (new)
SPS+~S&D: 4.9% (-2.1)
SSZ/Dveri~ID|NI: 2.6% (-4.3)
...
+/- vs. 2022 election#Serbia #Belgrade… pic.twitter.com/jovKR8Skru
Vše při starém?
Tyto volby jen potvrdily to, že porazit SNS nebude jednoduché. Její představitelé by mohli sestavit jednobarevnou vládu, jelikož ve 250 členné radě pravděpodobně obsadí 128 míst, jak už to ale bývá, přizvou do jednání o vládě i SPS, která má momentálně oči pro pláč, jelikož její výsledek spadl téměř na polovinu toho loňského. SPN zaznamenala velký úspěch, ale i tak zůstávají její členové spíše zklamaní, protože očekávali něco víc. Naopak spokojené mohou být extrémní strany, jež ukázaly, že i s nimi se musí počítat.
Srbové ukázali, že jejich společnost se dá rozdělit na tři skupiny voličů. Největší je stále skupina sympatizující s vládou, zesílila i skupina požadující návrat k demokratičtějším principům, zbývá nám tu jen část voličů, kteří odporují vládě, ale ve skutečnosti by zašli možná ještě dál. Nám nezbývá nic jiného než čekat, jestli výsledek nastartuje novou vlnu podpory pro SPN ve svém snažení porazit SNS, nebo se vše vrátí ke starým pořádkům, ze kterých nejvíce profituje Srbská pokroková strana a Aleksandr Vučič.
