Článek
Stará známá věc, je vědecky prokázáno, že kouření zkracuje cigaretu, život a rozhodně škodí zdraví. Prostě snižuje všem závislákům kvalitu jejich žití. Kdo nekouří, většinou umře úplně zdravý. O účincích nikotinu, dehtu a spoustě rakovinotvorných svinstev v těch nevinně vyhlížejících, bílých, až směšně tenkých a jedovatý dým produkujících tyčinkách zvaných cigarety, byla napsána mnohá odborná pojednání. Varují před nimi lékaři své pacienty. Hovoří o nich učitelé před žáky. Píší o nich výrobci kuřiva na jeho obalu. Jenomže mnohem lepší, nežli rady moudrých, jsou příběhy ze života. Budu vám vyprávět, co se stalo strejdovi Honzovi, vyhlášenému kuřákovi. I jemu je již nad slunce jasné, jak moc kouření škodí zdraví.
Strejda Honza byl náruživý kuřák. Když se chystal na dovolenou, jako první si do kufru balil karton cigaret. Nebo i dva. Záleželo na tom, na jak dlouho odjížděl. V jeho bytě se nevyskytoval žádný hmyz. Všichni komáři, mouchy či pavouci zahynuli v krutých bolestech díky hustému tabákovému dýmu. Kytky pěstoval strejda Honza jenom v akváriu do posledního lístku skryté pod vodní hladinou. Myši a hraboše úspěšně vykouřil a deratizace zasáhla i v izolaci pod střechou usídlené kuny, přivolaný veterinář jim diagnostikoval tuberkulózu. Strejda pak měl oplétačky s úřady a ochránci zvířat. Za cigarety utrácel spoustu peněz, naštěstí dost ušetřil na elektrice, jelikož v jeho bytě nemělo smysl svítit. Slabé světlo stowattové žárovky nedokázalo prorazit ani půl metru kouřové clony. Jak se cigarety postupně zdražovaly, začal Honza hledat úspory v jiných oblastech. Změnil úhel pohledu na věci, které byly součástí vybavení jeho domácnosti. Staré heslo: „Až dosloužím, chci do sběru!“ změnil na „Nedosloužíš!“ To se ale nelíbilo jeho manželce, tetě Hele.
Teta Hela byla zlatý člověk. Srdce měla na dlani. A co na srdci, to na jazyku. Vařila výbornou dršťkovku, kterou strejda Honza rád, s cigárem v hubě, ochutnával. Někdy mu do hrnce odpadla jenom trocha popela, jindy rovnou celý vajgl. Pokud onen nedopalek teta Hela při obědě nabrala na lžíci, projevila vůči strejdovi svou upřímnost v míře vrchovaté: „Ty hňupe špinavej, na lžíci bych měla nabrat tebe, musíš pořád vyhulovat nad těma hrncema?“ To strejdu vždy hodně pobavilo, cígo se mu pohupovalo v koutku od ucha k uchu roztažených úst. „No ještě se tomu tlem, ty chlape škaredá!“ Ne, strejda se nehádal, on vůbec moc nemluvil, protože ho to zdržovalo od šlukování jeho oblíbených startek.
Strejdova zvědavost měla ještě jeden, tak trochu skrytý efekt. Dodnes není s jistotou dokázáno, jestli extrémní průjmy po požití zmiňované dršťkovky vyvolával do hrnce odklepávaný popílek nebo v polévce se vyvařující filtry z upadlých nedopalků. Jelikož teta při jídle nekouřila a jedla normální lžící, měla snědeno jako první a nikdy netrvalo dlouho a už musela běžet na toaletu. Strejda, cigaretu přilepenou na pantu, zatím v klidu vkládal do poloviny pusy polévku malou čajovou lžičkou. Rozhodně nehltal. Teta tak přišla vždy včas, aby strejdu Honzu stačila u jídelního stolu pokárat: „To prkýnko na záchodě by si taky měl vyměnit, pořád abych si dávala majzla na tu prasklinu a ani se pořádně nevykadím.“ Při takových slovech vždy strejdovi přestalo chutnat, a s rukama šmátrajícíma po stěně odcházel v nikotinové mlze hledat obyvák, aby tam v klidu dokouřil. A uklidnil se. „Nové prkýnko!“ pomyslel si, „To je tak kartón či dva!“ přepočítával na svou měnu. „Nikdy!“ A ta jeho lakota se mu vymstila!
Po jedné obzvláště vydařené dršťkovce šel na záchod pro změnu strejda. A jak měl ve zvyku, vzal si sebou zapálenou cigaretu a noviny. Usedl, začal na sobě pracovat a začetl se do článku popisujícího jednání poslanců parlamentu o omezení prodeje tabákových výrobků. Jak se tak soustředil na text v novinách, zapomněl si odklepnout popílek, a ten se díky gravitaci snesl přímo na strejdovo obnažené stehno. „Sssss“ sykl bolestí a dost sebou škubl. Při pohybu strejdových hýždí se naštípnuté záchodové prkýnko rozšklebilo a do původní polohy se secvaklo velice bolestivě svírajíc strejdův nemalý šourek. Strýc zařval jak tur! Zprudka vyskočil a vyrval prkýnko z pantů. To se sice zlověstně pohupovalo na strejdově výbavě a akutně hrozilo odštípnutí pravého, toho níže svěšeného, varlete, ale v tu chvíli nastal další problém. Strejda Honza při jeho genitálie ohrožujícím trhu narazil hlavou do masivního ventilu u na stěně zavěšené nádržky na vodu. Celý zkrvavený, s tržnou ránou na hlavě, s toaletním prkýnkem houpajícím se v rozkroku a s gatěmi u kotníků vyskočil ze záchodu a padl hlukem přivolané tetě Hele k nohám.
Později nám, po návratu od lékaře, který mu osmi stehy zašil hlavu a třemi zachránil mužství, už jako čerstvý nekuřák, protože nic podobného už nechce nikdy zažít, vyprávěl: „Já jí tam ležím u nohou, krvácím, v gatích naděláno - a ta vrána hloupá se mi ještě směje!“ Od té doby je strejda Honza přesvědčen o škodlivosti kouření a s tetou mají obousměrně otevřený a vřelý vztah.
