Článek
Rampič se snadno smířil se ztrátou hýlů, protože ptáci nenaplňovali jeho přání po přítulném zvířátku, se kterým by si mohl hrát. Touha v něm ale zůstala, a projevovala se tím, že opakovaně otevíral neprůchodné téma pejska a kočičky. Nakonec dospěl k odvážnému, ale logickému rozhodnutí. Když rodiče nechtějí zvířátko koupit jemu, on koupí zvířátko jim. Nejlépe mamince jako hlavní zvířecí odpůrkyni. Navíc se blížil Mezinárodní den žen, takže maminka dostane od Rampiče pěkný dárek, a nakonec určitě bude ráda. Několikrát po cestě ze školy navštívil Zverimex, kde si vybral v teráriu krásné zvířátko s dlouhým ocasem. Na cenovce bylo napsáno POTKAN LABOR. - 25 Kčs, což byla částka, na kterou mu stačilo jeho skromné kapesné.
Na Mezinárodní den žen vešel do Zverimexu s připravenou krabicí od bot s děrovaným víkem a oslovil prodavačku: „Já bych prosil jednoho Labora.“
„Labora!“ zasmála se prodavačka, která ihned pochopila, co si Rampič přeje. „Tak si pojď vybrat, který se ti líbí.“
„Támhleten šedivej s tím dlouhým vocasem,“ Rampič ukázal s jistotou na jednoho z potkanů ve velkém teráriu.
Prodavačka potkana zručně chytla a vložila do Rampičovy krabice od bot.
Tatínek ten večer přišel z práce pozdě, protože oslavoval MDŽ, jak bylo v té době zvykem, se svými kolegyněmi. Jako omluvu a přání k MDŽ donesl Dáše několik karafiátů. To byla ta pravá chvíle, kdy mohl Rampič mamince předat svůj dárek.
„Já mám pro tebe k MDŽ taky dárek maminko,“ usmál se Rampič a běžel do svého pokoje pro krabici s potkanem.
„To máme hodnýho kluka,“ pochválil syna Rampa.
Dáša se posadila a rozvázala červenou mašli, kterou byla krabice převázaná. Potkan vyrazil víko a skočil Dáše na rameno. Dáša ze sebe vydala historický jekot, potkan pochopil, že na rameni není vítán, oběhl Dáše kolem krku a ve stejné době, kdy Dáša skákala ze židle na stůl, obratně seběhl po její ruce a noze, skočil na uprázdněnou židli, z ní na podlahu a zmizel pod skříní.
Potkan laboratorní je inteligentní a přítulné zvíře, které se snadno ochočí. Rampičův Labor byl výjimka, potvrzující pravidlo. Tedy inteligentní byl a obdivuhodně rychlý, ale o přítulnosti a ochočení nemohla být ani řeč. Nenechal se chytit a dokázal se v bytě schovat na neuvěřitelných místech. Přesto se Dáša jeho přítulnosti obávala a na noc se stěhovala z bytu na půdu. Rampičovi přísně zakázala Labora krmit. Ten to sice nedodržoval, ale pamlsky zanechávané potajmu pod různými skříněmi zřejmě nedosahovaly kvality stravy ve Zverimexu, a tak se potkan za 14 dní tiše z domu vytratil a Dáša se za dalších 14 dní odvážila nastěhovat z půdy zpět do bytu.
