Článek
„Táto, kup mi pejska,“ žadonil malý Rampič, když přišel jednou Rampa z práce. Ten si okamžitě vzpomněl na svého vlčáka Arka a nevědomky se usmál. Rampič okamžitě vycítil v tátovi spojence proti mámě, která předtím jeho žádost již rezolutně zamítla. Rampiče však táta zklamal: „To nepřipadá v úvahu.“ Rampa si vybavil veškeré starosti, které se psem byly a nepříjemnosti, které mu Arko připravil. Ty sice byly vděčným tématem hovorů s přáteli, ale Rampa je rozhodně nechtěl opakovat. Snažil se tedy Rampičovi vysvětlit, jak je taková výchova a starost o pejska náročná. Rampič nakonec ustoupil: „Tak aspoň kočičku.“
„Ani náhodou,“ vstoupila do diskuse Dáša, která neměla kočky ráda.
„Víš co, my se s maminkou poradíme,“ hledal kompromis Rampa, který musel uznat, že péče o nějakého živočicha by byla pro Rampiče přínosná.
Dáša zpočátku odolávala, ale nakonec navrhla rybičky. S tím zase nesouhlasil Rampa, jemuž v dětství všechny rybičky v improvizovaném akváriu pochcípaly. Společná návštěva ve Zverimexu nakonec dopadla zakoupením hýla obecného včetně velké klece a balíku jakýchsi semen.
Rampa připevnil klec s hýlem na stěnu v chodbě, ne však vysoko, aby k ní měl Rampič přístup. Několik dní se Rampič o ptáka vzorně staral, doplňoval mu vodu a zobání a s pomocí Dáši čistil klec. Pak ho hýl omrzel a péče postupně přešla na Dášu. Líbilo se mu, jen když občas s tátou nechali hýla létat po bytě a pak se ho snažili dostat zpět do klece.
„Ten hejl mně pije krev,“ stěžovala si Dáša několikrát Rampovi. „Dvakrát denně musím uklízet celou chodbu, protože semínka lítaj z klece až na zem.“
„Buď aspoň ráda, že sere v kleci,“ uklidňoval ji Rampa.
„Jo a tu klec musím čistit taky já,“ pokračovala Dáša ve stížnostech.
„Rampiči, co jsi nám slíbil? Že se budeš o hejla starat. Takže od zejtřka budeš zametat po hejlovi taky chodbu, jasný?“ obrátil se Rampa na Rampiče, který mlčky přikývl.
„Už to vidím,“ komentovala jeho slib Dáša.
V létě, když se Rampa s rodinou chystal na dovolenou, nastal problém, co s hýlem. Jeho kolega Karel se naštěstí nabídl, že se ptáka na 14 dní ujme.
„Můžeš ho klidně nechat proletět po bytě. Naučil se už vracet do klece, když mu dáš zob,“ instruoval Rampa Karla při předávání hýla. Zapomněl mu však zdůraznit, že po otevření klece mají být v bytě zavřená okna. Tuto maličkost Karel při prvním vypuštění ptáka na novém místě opomněl. Hýl se okamžitě rozhodl prozkoumat ten širý svět, který se mu šťastnou náhodou tak nečekaně otevřel.
„Hejl mně ulít,“ oznámil nešťastně Karel Rampovi po návratu nepříjemnou zprávu a vrátil mu vzorně vyčištěnou prázdnou klec.
„Nic se neděje,“ uklidňoval ho Rampa. „Já myslím, že mu venku bude líp.“
„A nám doma taky,“ pomyslel si.
„Hejl Karlovi ulít,“ oznámil Rampa Rampičovi a Dáše tragickou zprávu po návratu z práce.
„Rampiči, hejlovi bude na svobodě líp,“ začal Rampa syna uklidňovat. Než stačil pokračovat, Rampič k jeho překvapení prohlásil:
„Asi poletí do lesa, jak sme tam slyšeli zpívat ty ptáky, tak se mu mezi nima bude líbit a když bude pršet, tak se někde schová, že jo táto?“
„Jo určitě se mu tam bude líbit a když bude pršet, tak se schová,“ souhlasil Rampa.
„Zaplať pánbůh, že je ten pták pryč, měla bych Karlovi poděkovat,“ řekla Dáša, když Rampič zmizel v dětském pokoji.
Rampa však nevěděl, že Karel po ztrátě ptáka obešel oba zverimexy v Liberci a vypravil se i do Jablonce. Nikde však již hýla neměli. Když se vracel ze služební cesty do Aše, navštívil postupně všechny zverimexy po cestě. Nakonec byl úspěšný v Ústí a druhý den ráno šťastně předal Rampovi v práci nového hýla, který se vyděšeně krčil v malém košíku shora zakrytým igelitem.
„Von se vrátil?“ podivil se Rampa.
„Ne, sehnal sem novýho, dyž sem jel z Aše. Měli ho až v Ústí,“ pochlubil se Karel.
„No to ti teda pěkně děkuju. Hlavně Dáša bude mít radost,“ reagoval sarkasticky Rampa.
Když uviděla Dáša nového ptáka, málem ji kleplo. „To si děláte s Karlem pr… legraci,“ opravila se rychle, neb Rampič byl přítomen. Nedalo se však nic dělat. Hýl zaujal opět své místo v kleci na zdi a několikrát zazpíval své kví, kví, čímž dal asi najevo, že se mu na novém místě líbí. Choval se stejně jako jeho předchůdce, akorát byl hlasitější.
Po týdnu se Dáša rozhodla zbavit se nenáviděného ptáka po vzoru Karla. Přesvědčila Rampiče, že „hejl chce letět za svým kamarádem do lesa,“ a otevřela klec a okna v bytě. Hýl vyletěl z klece na stůl v kuchyni, vysral se na čistý ubrus a pak zaletěl zpátky do klece dokončit snídani. To už bylo na Dášu moc. Vyběhla z klecí na dvůr a otevřela dvířka. Před tím, ale zavřela všechna okna v bytě, aby se hýl nevrátil.
