Článek
Jenže realita vypadá jinak. Dne 18. srpna 2025 mi dorazilo oficiální vyjádření ČIŽP. V něm inspektoři s vážnou tváří oznamují, že na pozemku č. 542/9 v k. ú. Třebčice „nemají pravomoc“ provést kontrolu. A tak celý podnět s klidem poslali na Městský úřad Nepomuk. Ano, přesně ten úřad, se kterým už více než rok řeším tutéž skládku – a výsledkem je jen nekonečné mlžení a nulová akce.
Úřední ping-pong na český způsob
Situace tak vypadá následovně:
– Nepomuk tvrdí, že se to „řeší“. Už rok.
– ČIŽP tvrdí, že to není jejich problém.
– A suť leží dál u vjezdu, jako němý pomník české úřední kreativity.
Kdyby to nebylo smutné, bylo by to k smíchu. Ale vlastně ono to je obojí.
Papír vs. realita
Na papíře je vše v pořádku: podnět zaevidován, vyřízen, postoupen. Úředník si může udělat fajfku, že věc odpracoval. Ve skutečnosti se nestalo vůbec nic. Tráva na pozemku neroste, protože místo půdy je tam ztvrdlá stavební suť. Louka existuje jen v katastru, v realitě máme betonovou plochu.
Když jsem se obrátil na ČIŽP, věřil jsem, že odborníci konečně uznají skutečný stav. Ale kdepak – odborník v českých poměrech není ten, kdo realitu vidí, nýbrž ten, kdo ji umí elegantně popřít a přehodit problém dál.
Výmluva století
Inspekce se odvolává na zákon o odpadech. Jenže ten jim jasně dává pravomoc kontrolovat nakládání s odpady, pokud je v rozporu se zákonem. Černá skládka u vjezdu na veřejně přístupnou farmu je přesně ten případ. Přesto se inspektoři tváří, že se jich to netýká.
Je to stejné, jako kdyby policista stál vedle krádeže, ale prohlásil: „To není moje pravomoc, zavolejte si jinou hlídku.“ Jenže policie by se styděla tohle říct nahlas. Inspekce nikoli – ta to klidně pošle doporučeným dopisem.
K čemu vlastně máme inspekci?
Nabízí se nevyhnutelná otázka: k čemu máme Českou inspekci životního prostředí, když její odpověď na černou skládku zní „to neřešíme“? K čemu je instituce, která se tváří, že chrání přírodu, ale ve skutečnosti chrání jen vlastní pohodlí a hraje ping-pong s úředníky z menších měst?
Závěr: papírově uklizeno, reálně hnus
Celý příběh ukazuje smutnou realitu českého úředního státu: problém se neposouvá k řešení, ale k dalšímu razítku. Všichni si myjí ruce, všichni se kryjí paragrafy a odpad mezitím leží dál.
Možná by si inspektoři měli příště na místní šetření vzít nejen razítko, ale i pokud možno také mozek. Protože chránit životní prostředí by mělo znamenat víc než jen přehazovat papíry z jedné podatelny do druhé.
