Článek
V obci Třebčice není mnoho cest, kam by se člověk mohl vydat jen tak na klidnou procházku. O to větší pozornost místních přitahuje jedna z nich. Neoficiálně se jí říká „Kubíkova cesta“. Název nevznikl z turistického nadšení, ale z ironie – a s dodatkem „na vlastní nebezpečí“.
Podél této cesty se už více než deset let hromadí nepořádek všeho druhu. Technický a stavební odpad, pneumatiky, vyřazená sila, pražce, kovové konstrukce, fólie a další materiál, který v krajině nemá co dělat. Stav je dlouhodobý, viditelný a mezi místními dobře známý. Celé roky se s ním ale nic nedělo.
Změna přišla až ve chvíli, kdy se do věci vložil Spolek za obec krásnější z.s. Ten se letos rozhodl udělat to, co by v civilizované obci mělo být samozřejmostí – požádal příslušný Městský úřad Nepomuk, aby se tímto stavem začal zabývat. Ne s emocemi a křikem, ale prostřednictvím konkrétních podnětů, fotodokumentace, odkazů na zákony a jasně popsaného skutkového stavu.
Jak úřad na tyto podněty reagoval, ukazuje následující text.
1) Pražce
Co bylo nahlášeno
Podnět upozorňoval na výskyt nebezpečného odpadu – zejména dřevěných železničních pražců – na pozemcích v k. ú. Třebčice, a to v rozporu se zákonem o odpadech.
Co k tomu napsal MÚ Nepomuk (orgán odpadového hospodářství)
Úřad uvádí, že při terénním šetření dne 13. 10. 2025 neshledal dřevěné pražce na pozemku parc. č. 100, ale na jiném pozemku – parc. č. 882/2. (ten je hned vedle u cesty)Z tohoto důvodu uzavřel, že na parc. č. 100 nebylo shledáno porušení zákona. Současně „nad rámec svých povinností“ sděluje, že vlastníka pozemku parc. č. 882/2 kontaktoval a záležitost dále řeší.
Hodnocení – formalismus na hraně alibismu
Úřad se soustředí výhradně na číslo parcely, nikoli na podstatu problému – existenci nebezpečného odpadu v krajině. Přiznává, že pražce existují, jen „jinde“. Místo aby konstatoval porušení zákona a zahájil řízení, rozpadá věc na parcelní technikálii, čímž se vyhne odpovědnosti.
Formulace „nad rámec svých povinností“ působí spíše jako obranný štít než jako výkon dozoru.
2) Pneumatiky
Co bylo nahlášeno
Podnět popisoval výskyt pneumatik, kovových konstrukcí, dřeva, plastů a dalšího technického odpadu na více pozemcích v k. ú. Třebčice, dlouhodobě uloženého v krajině.
Co k tomu napsal MÚ Nepomuk
Úřad provádí detailní výčet materiálů na jednotlivých parcelách (100, 117, 119, 882/2), avšak opakovaně uzavírá, že se nejedná o nezákonně soustředěný odpad, nýbrž o „shromažďování odpadu“.
Klíčové jsou přitom výroky typu „dle slov pana Kubíka bude vše uklizeno nejdéle do 1 roku“ nebo „dle slov pana Kubíka budou sila využívána po jejich povolení“.
Hodnocení – fakticky slabé a závislé na slibu
Správní orgán přebírá tvrzení kontrolované osoby jako rozhodující argument. Nepracuje s časovým hlediskem, neřeší, jak dlouho je odpad uložen, a spokojí se se slibem „do jednoho roku“.
Zákon o odpadech však nezná institut roční tolerance na základě slibu vlastníka. Rozhodování „podle slov pana Kubíka“ působí spíše jako neformální domluva než výkon státní správy.
3) Skládka na orné půdě
Co bylo nahlášeno
Podnět upozorňoval, že na pozemcích parc. č. 117 a 119 v k. ú. Třebčice, vedených v katastru jako orná půda, se nachází rozsáhlé množství technického a stavebního materiálu, kovových konstrukcí, částí strojů a dalšího odpadu. Stav měl představovat dlouhodobé znehodnocení zemědělské půdy a porušení zákona o ochraně ZPF.
Co k tomu napsal MÚ Nepomuk (orgán ochrany ZPF)
Úřad uvedl, že pro pozemky parc. č. 100 a 117 byl vydán souhlas k trvalému odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu pro záměr „Hospodářské přístřešky Třebčice“. Na základě kontroly provedené dne 10. 12. 2025 správní orgán neshledal porušení ustanovení §§ 3, 4 a 9 zákona o ochraně ZPF.
Hodnocení – neúplné a zavádějící
Vyjádření se k bodu 3 vztahuje pouze částečně. Úřad sice konstatuje trvalé odnětí půdy ze ZPF u parc. č. 117, ale zcela opomíjí skutečný rozsah a charakter uloženého materiálu, který byl předmětem podnětu.
Zásadní je, že odpověď se fakticky nevztahuje k parc. č. 119, ačkoliv byla výslovně uvedena v podnětu jako součást rozsáhlé skládky. Úřad tak bod 3 řeší pouze formálně, bez vypořádání se s tím, zda stav na místě odpovídá vydanému souhlasu, nebo zda jde o nekontrolované ukládání materiálu.
4) Sila
Co bylo nahlášeno
Podnět se týkal vyřazených, převrácených a nefunkčních sil umístěných dlouhodobě na pozemcích parc. č. 100 a 117 v k. ú. Třebčice, tedy technologického zařízení bez povolení, mimo užívání, na nezastavěném pozemku.
Co k tomu napsal MÚ Nepomuk
Úřad uvádí, že se na místě nachází „uskladněná sila na krmivo pro budoucí využití“, která „nejsou užívána ke svému účelu“. Současně konstatuje, že vlastník byl „poučen“, že pro jejich využívání bude třeba získat povolení dle § 171 stavebního zákona. Na tomto základě stavební úřad neshledal důvody k zahájení řízení o odstranění stavby.
Hodnocení – špatně a účelově
Tohle je učebnicový příklad překvalifikování problému, aby se nemusel řešit. Podnět se netýkal „budoucího využití“, ale současného stavu: nefunkční, převrácená sila jsou odpadem nebo nepovolenou stavbou, nikoli „uskladněním“.
Úřad sám přiznává, že sila nejsou užívána ke svému účelu – tím fakticky potvrzuje, že nejde o legálně provozované zařízení. Přesto rezignuje na řešení a spokojí se s poučením.
Zcela chybí vypořádání otázky, jak mohou být technologická zařízení bez povolení dlouhodobě umístěna na pozemku, aniž by šlo o porušení zákona. To je právně slabé a v rozporu s ustálenou praxí stavebních úřadů.
5) betonové pražce
Co bylo nahlášeno
Podnět upozorňoval na betonové pražce volně uložené v krajině, kvalifikované jako stavební a demoliční odpad, dlouhodobě umístěný na pozemcích parc. č. 100 a 117.
Co k tomu napsal MÚ Nepomuk
Úřad tvrdí, že se jedná o „opěrnou zeď z betonových pražců“, která po dokončení bude mít výšku maximálně 1 m a délku maximálně 25 m. Stavbu označuje za „drobnou stavbu“ podle přílohy č. 1 stavebního zákona a konstatuje, že je v souladu s Územním plánem Třebčice, protože se nachází v zastavitelné ploše.
Hodnocení – velmi slabé až směšné
Tady úřad přepisuje realitu. Podnět se týkal uložených betonových pražců jako odpadu, nikoli hotové opěrné zdi. Úřad ale pracuje s hypotetickým stavem „po konečné úpravě povrchu“, která v době kontroly neexistovala.
Stavební úřad tak legalizuje stav zpětně a podmíněně: z odpadu se administrativním trikem stává stavba. Navíc bez řešení původu pražců, bez řešení jejich klasifikace jako odpadu a bez jakéhokoli řízení podle zákona o odpadech.
Argumentace Územním plánem je zástupná – ÚP nenahrazuje stavební povolení ani nelegalizuje odpad. Výsledek působí dojmem, že stačí prohlásit hromadu materiálu za „budoucí stavbu“ a kontrola končí.
6) odpad u cesty
Co bylo nahlášeno
Podnět upozorňoval na odpad ukládaný podél cesty, v příkopech a ve volné krajině – pneumatiky, kovové konstrukce a další materiály.
Co k tomu napsal MÚ Nepomuk
Úřad uvádí, že na parc. č. 882/2 byly pneumatiky a kovové konstrukce, které měl vlastník odklidit, což následně doložil fotografií dne 18. 12. 2025. Na základě toho správní orgán konstatuje, že „předmět kontroly již zanikl“.
Hodnocení – typické „uklidil, tak se nic nestalo“
Tento přístup ignoruje skutečnost, že porušení zákona existovalo v době kontroly. Dodatečný úklid může mít význam pro nápravu, nikoli však pro popření samotného protiprávního jednání.
Úřad zde fakticky zavádí praxi, kdy stačí uklidit po upozornění a žádné porušení nikdy nenastalo. To je v přímém rozporu se smyslem dozoru nad odpady.
Shrnutí k tomuto vyrozumění
– Odpad je systematicky přejmenováván na „shromažďování“
– Rozhodující váhu mají sliby kontrolované osoby
– Protiprávní stav „zaniká“ úklidem po kontrole
– Zákony se necitují ve vztahu ke skutku, ale obcházejí výkladem
mapa
7) Orná půda
Co bylo nahlášeno
Podnět upozorňoval, že na pozemku parc. č. 119 v k. ú. Třebčice, vedeném jako orná půda, se dlouhodobě nachází větší množství zemědělské a stavební techniky, vyřazené díly strojů, pneumatiky, plastové a kovové prvky a další materiály, které znehodnocují půdu a nejsou slučitelné s jejím zemědělským využitím.
Co k tomu napsal MÚ Nepomuk (orgán ochrany ZPF)
Úřad uvedl, že na pozemku parc. č. 119 jsou „dočasně uskladněné různé přípojné a závěsné stroje a mechanismy bez vlastního pohonu“, určené pro obdělávání zemědělských pozemků. Současně konstatoval, že pozemek je „stále užíván pro zemědělskou výrobu a jako trvalý travní porost“. Na základě kontroly dne 10. 12. 2025 nebylo shledáno porušení zákona o ochraně ZPF.
Hodnocení – vnitřně rozporné a účelové
Úřad zde pracuje s neurčitým pojmem „dočasně“, aniž by jakkoli uvedl, na jak dlouhou dobu je takové uskladnění přípustné. Přitom právě dlouhodobé uložení techniky a materiálu bylo předmětem podnětu.
Zároveň si odpověď odporuje sama se sebou: pozemek má být užíván jako trvalý travní porost, ale současně je zatížen technikou a materiály. Takový stav je v přímém rozporu se smyslem ochrany zemědělského půdního fondu.
Úřad se navíc zcela vyhýbá pojmu „odpad“ a ignoruje pneumatiky, kovové prvky a další materiály zachycené ve fotodokumentaci. Jejich pouhým přejmenováním na „stroje a mechanismy“ se problém administrativně rozpustí, nikoli vyřeší.
Shrnutí
Stížnost na postup Městského úřadu Nepomuk byla odeslána ke Krajskému úřadu Plzeňského kraje. Ne proto, že by šlo o několik nepovedených dopisů, jedno přehlédnutí nebo ojedinělý administrativní omyl. Ale proto, že způsob, jakým stavební úřad a odbor životního prostředí Městského úřadu Nepomuk dlouhodobě „řeší“ podněty týkající se rozsáhlého nepořádku v katastru Třebčic, už nelze nazvat jinak než systémovým selháním.
Sedm konkrétních bodů, sedm konkrétních podnětů, opakované kontroly, fotodokumentace, odkazy na zákony, data i parcely. A pokaždé stejný výsledek: nic se neděje. Všechno je v pořádku. Odpad není odpadem, ale „shromažďováním“. Skládka není skládkou, ale budoucím záměrem. Technika na orné půdě je dočasná, i když tam stojí roky. Betonové pražce nejsou odpadem, ale opěrnou zdí, která jednou možná vznikne. Nebezpečný odpad sice existuje, ale „jinde“, takže se vlastně nestal.
Výsledkem je úřední realita, ve které se neřeší skutečný stav věcí, ale pouze formulace. Nehodnotí se, co je v krajině fyzicky přítomno, nýbrž jak se to dá slovně překlopit do stavu, kdy není nutné zahajovat žádné řízení. Kontrolovaný subjekt slíbí, že „do roka uklidí“, a to stačí. Porušení zákona tím podle úřadu zaniká. Ne proto, že by nikdy neexistovalo, ale proto, že bylo přislíbeno, že jednou zmizí.
Tento přístup by byl problematický i u krátkodobého pochybení. V Třebčicích je však řeč o stavu, který trvá déle než deset let. Více než deset let je v krajině hromaděn technický a stavební odpad, vyřazená sila, pneumatiky, kovové konstrukce, fólie, pražce a další materiál, který tam nemá co dělat.
Místní realita to mezitím pojmenovala po svém. Cestě vedoucí kolem těchto pozemků se neříká jinak než „Kubíkova cesta“. Neoficiálně. Ironicky. A s dodatkem „na vlastní nebezpečí“. Ne proto, že by tam hrozilo exotické dobrodružství, ale proto, že bordel v krajině je tam tak dlouho a tak samozřejmě, až se stal orientačním bodem.
Stížnost ke kraji proto nesměřuje jen proti jednomu rozhodnutí nebo jednomu úředníkovi. Směřuje proti stylu práce, ve kterém se nehledá řešení, ale formulace, jak se řešení vyhnout. Proti systému, kde je dlouhodobý nepořádek normalizován, přejmenován a administrativně rozpuštěn, dokud přestane existovat alespoň na papíře. Proti přístupu, kdy se úřad nestaví do role ochránce veřejného zájmu, ale spíše do role tlumočníka slibů kontrolované osoby.
Kraj byl vyzván, aby se na tuto praxi podíval jako celek. Ne izolovaně po jednotlivých větách, ale v souvislostech. Aby si položil jednoduchou otázku: pokud je podle Městského úřadu Nepomuk všechno v pořádku, jak je možné, že tentýž „dočasný“ stav trvá více než deset let. A pokud je tohle považováno za standardní výkon veřejné správy, co by se muselo stát, aby úřad skutečně zasáhl.
A tak se nakonec nabízí otázka, kterou si po přečtení všech vyjádření položí asi každý: k čemu tu Městský úřad Nepomuk vlastně je? Pokud desetiletý bordel v krajině není problém, pokud odpad není odpadem, pokud se všechno dá odložit, přejmenovat nebo „vyřešit poučením“, pak role úřadu nepůsobí jako ochrana veřejného zájmu, ale spíš jako jeho administrativní uspání. Ne proto, že by zákony neexistovaly. Ale proto, že se nepoužívají. A úřad, který dlouhodobě pouze konstatuje, že je všechno v pořádku, zatímco realita křičí opak, se postupně přestává ptát, co je správné – a řeší už jen to, jak věc uzavřít.
