Odbor kontroly Plzeňského kraje by měl nejdříve kontrolovat sám sebe

Kontrolovat druhé je jistě důležitá práce.

Možná by ale měl na chvíli odložit lupu namířenou ven a podívat se na vlastní stůl.

V posledních přibližně dvou měsících totiž z Krajského úřadu Plzeňského kraje odešlo několik úředních dokumentů, které obsahují chybné roky, nemožné časové posloupnosti, gramatické chyby i procesní údaje odporující jeden druhému.

Jednou by se dalo říct, že jde o překlep.

Podruhé o nešťastně použitou šablonu.

Jenže podobné chyby se začínají objevovat téměř v každém dalším dokumentu.

První případ se týká dokumentu č. j. PK-VVŽÚ/3849/26 ze dne 13. května 2026, v němž kraj označil jednání občana za „účelovou fabulaci“.

To je na úřední dokument mimořádně silný výraz. Neznamená pouze, že tvrzení nebylo v danou chvíli prokázáno. Naznačuje, že si je občan účelově vymyslel.

Následně byl kraji předložen protokol ze soudního jednání. Poté už kraj připustil, že si občan nic nevymýšlel.

Na původním problému to ale nic nemění: úřad nejdříve použil vůči občanovi výraz „účelová fabulace“ a teprve po předložení protokolu připustil, že napadené tvrzení bylo v soudním protokolu skutečně zaznamenáno.

Ani opravné vyjádření se přitom neobešlo bez chyby. V jedné části dokumentu bylo datum soudního jednání zapsáno jako:

11. 02. 20026

Plzeňský kraj tak soud na okamžik přesunul téměř osmnáct tisíc let do budoucnosti.

Samotný rok 20026 je samozřejmě úsměvný překlep. Méně úsměvné je, že se objevil v dokumentu, který měl napravovat předchozí nepřesné a velmi ostré hodnocení občanova tvrzení.

Další dokument měl číslo jednací PK-VVŽÚ/4934/26 a spisovou značku ZN/846/VVŽÚ/26.

Vyřizovala jej Mgr. Andrea Stejskalová.

Písemnost reagovala na sdělení Městského úřadu Nepomuk ze dne 6. května 2026 a popisovala další události z roku 2026.

V hlavičce ovšem stálo:

Datum: 08. 06. 2025

Kraj tedy podle vlastního dokumentu odpovídal téměř rok předtím, než vzniklo podání, které právě vyřizoval.

V textu se zároveň objevila věta:

„městský úřad se s tímto Vaším argumentem konkrétně nevypořádal o omezil se…“

Zjevně mělo být napsáno „a omezil se“.

Jedna chybná spojka by sama o sobě za pozornost nestála. V kombinaci s chybným rokem v hlavičce ale vyvolává otázku, zda dokument před odesláním vůbec někdo skutečně přečetl.

Skutečným vrcholem časového cestování je osmistránkové rozhodnutí:

V hlavičce dokumentu stojí:

Datum: 29. června 2025

Hned v úvodu se však píše, že Krajský úřad Plzeňského kraje:

„rozhodl dne 23. ledna 2026“

A rozhodoval prý:

„o odvolání ze dne 15. května 2026“.

Podle vlastní písemnosti tedy kraj rozhodl 23. ledna 2026 o odvolání, které bylo podáno až 15. května 2026.

Téměř čtyři měsíce před jeho vznikem.

Ani tím ale časový zmatek nekončí.

V odůvodnění kraj uvádí, že odvolání obdržel prostřednictvím obce 25. května 2026 a chybějící spisové podklady byly doplněny ještě 12. a 22. června 2026.

Rozhodnutí tedy nemohlo být věcně vydáno ani 29. června 2025, ani 23. ledna 2026. Pracovalo totiž s odvoláním a dokumenty, které vznikly až v květnu a červnu 2026.

Časová osa se nerozpadá na jednom místě. Je nemožná hned několika různými způsoby.

V rozhodnutí se navíc objevují výrazy a věty jako:

Opět: jeden překlep je lidský.

Tady ale nejde o soukromou zprávu kolegovi. Jde o osmistránkové správní rozhodnutí odboru, který kontroluje zákonnost postupů jiných úřadů.

Dne 16. července 2026 vydal Odbor kontroly, dozoru a stížností další dokument:

Kraj měl poskytnout procesní údaje k žádostem Obce Třebčice, které byly odmítnuty podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Smyslem žádosti bylo zjistit, zda obec při používání § 11a dodržovala zákonnou sedmidenní lhůtu.

Právě proto musela být poskytnutá data přesná.

Kraj však v odpovědi ze dne 16. července 2026 uvedl mimo jiné:

Kraj tedy v červenci informoval o úředních úkonech, které podle jeho odpovědi měly nastat až za dva nebo tři měsíce.

Původní žádost se přitom výslovně týkala řízení z roku 2025. Je tedy pravděpodobné, že byl chybně uveden rok.

Jenže úkolem občana není hádat, která čísla si má v oficiální odpovědi opravit sám.

Ještě výmluvnější je další položka.

U devíti žádostí ze dnů 25. až 28. září 2025 kraj uvedl:

Podle odpovědi tedy kraj či obec dokument nejdříve odeslaly a až následující den jej vydaly.

Možná jde opět „jen“ o chybu v datu.

Právě podle těchto dat ale mělo být možné zkontrolovat, zda byla dodržena zákonná lhůta. Chyba proto nezasáhla bezvýznamný detail. Znehodnotila samotný účel poskytnuté odpovědi.

Kraj v dokumentu potvrdil použití § 11a nejméně u 18 jednotlivých žádostí. Kvůli chybným rokům, sloučeným položkám a vzájemně rozporným datům se ale žadatel stále nedozvěděl, v kolika případech byla sedmidenní lhůta skutečně dodržena.

Aby bylo možné výsledky vůbec zjistit, musela následovat další stížnost, další žádost o informace, podnět ředitelce krajského úřadu a podnět Ministerstvu vnitra.

Úřad tak svou nepřesnou odpovědí vyrobil další úřední agendu, na jejíž množství si přitom ve svých rozhodnutích tak často stěžuje.

V popsaných dokumentech figurují:

Uvedení jmen neznamená tvrzení, že každý člověk uvedený v hlavičce nebo podpisové doložce osobně způsobil každou jednotlivou chybu.

Ukazuje však, že nejde o jeden nepovedený dopis jednoho zaměstnance.

Písemnosti procházely různými zpracovateli, odděleními i vedoucími pracovníky. Přesto byly s evidentními rozpory elektronicky podepsány a odeslány.

Právě proto už nejde pouze o jednotlivé překlepy.

Jde o otázku fungování výstupní kontroly krajského úřadu.

Mohlo by se zdát, že jde stále „jen“ o špatně vyplněné šablony, překlepy a nedostatečnou kontrolu dokumentů.

Jenže problém už dávno není pouze administrativní.

Plzeňský kraj kvůli svému postupu podle informačního zákona také prohrál soud.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. května 2026, č. j. 77 A 54/2025-96, zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje č. j. PK-KDS/3397/25 i předcházející rozhodnutí Obce Třebčice. Věc vrátil kraji k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů.

Další závěry kraje soud označil za obecné, nekonkrétní a neodrážející se v podkladech založených ve spise.

Jinými slovy: kraj měl rozhodovat podle správního spisu, ale u soudu se ukázalo, že podstatná část jeho tvrzení v něm doložena nebyla.

Soud také připomněl, že osobní zájem je legitimním důvodem k podání žádosti o informace a že povinný subjekt není oprávněn posuzovat, zda se mu účel žádosti zdá dostatečně vhodný nebo užitečný. I žádosti, které úřad považuje za kverulatorní, musí vyřizovat zákonnou cestou a v zákonných lhůtách, nikoli svévolně.

To už není spor o chybějící písmeno.

To je soudem potvrzené nezákonné rozhodnutí krajského úřadu.

Plzeňský kraj kontroluje obce. Rozhoduje o jejich postupech, odvoláních, stížnostech, nečinnosti i dodržování lhůt.

Je proto naprosto legitimní ptát se, jaká kontrola probíhá uvnitř samotného krajského úřadu.

Čte někdo před odesláním alespoň první stránku rozhodnutí?

Porovnává někdo datum v hlavičce s událostmi popsanými v textu?

Kontroluje někdo, zda úřad právě nerozhodl o odvolání několik měsíců před jeho podáním?

A především: kontroluje někdo, zda mají závěry krajského úřadu skutečně oporu ve spise?

Neměl by Odbor kontroly, dozoru a stížností Plzeňského kraje na chvíli přestat kontrolovat všechny kolem a začít konečně sám u sebe?

Možná jsou zkrátka úřednice i úředníci unavení.

Osmnáct tisíc let do budoucnosti, potom rychle zpátky do roku 2025, v lednu rozhodnout o květnovém odvolání a v červenci ještě stihnout září s říjnem – takové úřední cestování časem musí být vyčerpávající.

Tento článek nemá nikoho zesměšnit ani osobně napadat. Má jen připomenout, že když úřad kontroluje chyby ostatních, měl by se stejnou pečlivostí kontrolovat i sám sebe. A slibuji, že pokud příští rozhodnutí zůstane v jednom století, rád to ocením.

Zdroj:

hladikjakub.cz