Článek
Silnice mezi Klatovy a Nepomukem ubíhala rychle a já si už představovala, jak doma zaparkuji a lehnu si s laptopem do postele. Jenže život někdy píše úplně jiný scénář.
U Kempu Nový rybník ležel na krajnici zrádný štěrk. Jel proti mně větší vůz, a já nezkušeně přejela o trochu víc vpravo, (abych mu uhla) než bylo nutné. Auto na štěrku podklouzlo. Panika. Instinktivně jsem strhla volant vlevo, pak vpravo, a než jsem si stačila uvědomit, co se děje, moje Felicie se roztočila jako kolotoč, sklouzla přes silnici, přetočila se přes sřechu na druhou stranu do příkopu mezi stromy. (Protijedoucí auto nehodu ignorovalo, ujelo).
Svět se na okamžik zastavil. Cítila jsem, jak se mé tělo třese, srdce mi bušilo o závod, ale byla jsem v pořádku. Došlo mi, že jsem právě měla obrovské štěstí. A když se pak u mě sešli hasiči a se smíchem mi říkali, že parkuju bravurně, protože jsem perfektně zapadla mezi stromy, místo abych je trefila, teprve tehdy jsem si uvědomila, jak křehká hranice je mezi životem a tragédií.
Záchranáři mě pro jistotu zkontrolovali, ale byla jsem úplně v pořádku. Policista se mě s vážnou tváří ptal, kolik jsem jela. Odpověděla jsem s upřímností mladé řidičky: „Asi 90, víc to stejně nejede,“ čímž jsem všechny rozesmála.
Největší oporou byli lidé. Jako první přiběhli na pomoc lidé z Kempu Nový rybník. Pomohli mi z auta, uklidnili mě a zůstali se mnou, dokud nedorazila záchranka a hasiči z Nepomuku, kteří byli úžasní. Stejně tak policisté i pracovníci odtahové služby, všichni se chovali profesionálně, mile a s pochopením.
Všichni jsme si uvědomovali, jak obrovské štěstí jsem měla a jak málo stačilo k tragédii. Je přece jen lepší, když vyvázne hezká mladá holka celá, než kdyby na místě zůstalo tělo na kusy.
Auto už to nerozchodilo, bylo na odpis, ale já jsem dostala druhou šanci. Podruhé jsem se tam narodila… Pochopila jsem, že život je dar, který můžeme ztratit během jediné sekundy nepozornosti.
Dávejte na sebe pozor, štěrk a rychlost nejsou dobří kamarádi. Dík za srdíčko u článku.
