Článek
A vláda? Spouští masivní akci – postřiky insekticidů, nasazení dronů na vyhledávání stojaté vody, rozdávání moskytiér, pokuty v přepočtu až 30 tisíc korun pro každého, kdo nechá na dvoře kýbl dešťovky.
Jméno téhle nové hrozby: chikungunya. Virus, který se na pevninské Číně dosud prakticky nevyskytoval, a teď se šíří rychleji, než by si kdokoli přál. Přenášejí ho komáři rodu Aedes – ti samí, co roznášejí dengue nebo žlutou zimnici.
Na první pohled je jasné, že z toho nebude další covid. Nepřenáší se z člověka na člověka, žádné kapénky, žádný vzduch, žádné superšíření v přeplněném metru. A přesto… něco na té situaci budí zvláštní deja vu.
Historie nám totiž ukazuje, že Čína je už dlouho místem, odkud se světové zdravotnické noční můry vydávají na svou cestu kolem planety:
- SARS (2002–2003) – Všechno začalo opět v Guangdongu. Těžký akutní respirační syndrom se během pár měsíců dostal do více než 30 zemí, zabil stovky lidí a ukázal, jak křehká je globální připravenost.
- Ptačí chřipka H5N1 (1997, masivní vlna 2003–2004) – Virus s děsivou smrtností přes 50 %. První případy v Hongkongu, rychlé šíření, masové vybíjení drůbeže.
- Prasečí chřipka H1N1 (2009) – Sice oficiálně vypukla v Mexiku, ale genetické stopy vedly zpět k asijským farmám, kde se roky míchaly kmeny z vepřů, ptáků i lidí.
- H7N9 (2013) – Další varianta ptačí chřipky, vysoce smrtelná, opět poprvé zaznamenaná v Číně.
- Covid-19 (2019–současnost) – Původ v čínském Wu-chanu. Nejrozsáhlejší pandemie moderní doby, miliardy nakažených, desítky milionů mrtvých a globální ekonomika na kolenou.
Každý ten příběh začínal stejně: lokální nákaza, tvrdá opatření na místě, uzavřené informace, a pak… příliš pozdě.
U chikungunyi dnes čínské úřady tvrdí, že situaci mají pod kontrolou. Ano, jde „jen“ o komáří virus. Ano, smrtnost je nízká. Ano, přenos vyžaduje konkrétní druh hmyzu. Ale ještě včera jsme si to samé říkali o jiných chorobách – a pak jsme sledovali, jak se letadly, loděmi a náhodnými cestami dostaly na druhý konec světa.
Klimatická časovaná bomba
V posledních letech se mapa oblastí vhodných pro život komárů rodu Aedes dramaticky mění. Globální oteplování, urbanizace a nedostatek čisté vody v mnoha regionech vytváří ideální podmínky pro jejich šíření.
Tam, kde před dvaceti lety komáři nepřežili zimu, dnes běžně přezimují. Jižní Evropa už má s těmito přenašeči zkušenosti – Itálie, Španělsko, Řecko i Francie hlásily výskyty nejen samotných komárů, ale i případů nemocí, které roznášejí.
A pokud k tomu přidáme masivní mezinárodní obchod a turistiku, je jasné, že stačí pár nedostatečně chráněných letištních zavazadel nebo nákladních kontejnerů, a nová nákaza si najde cestu kamkoliv.
Otázka tedy není, zda z Guangdongu zrovna teď vyrazila další pandemie. Otázka je, kolik takových varovných výstřelů ještě zazní, než přijde ta „velká rána“. A jestli se na ni svět vůbec dokáže připravit.
Protože jestli nás posledních dvacet let něco naučilo, pak to, že z Číny nepřichází jen levná elektronika a hory zboží, ale i nemoci, které dokáží změnit chod celé planety. A v kombinaci s měnícím se klimatem se z každé lokální nákazy může stát globální problém dřív, než stihneme zareagovat.
