Článek
„Když se ti často zdá o mrtvých, znamená to, že si tě volají k sobě.“ Tuhle větu jste už možná slyšeli. Je zakořeněná v lidových tradicích i v některých náboženstvích. Mnoho lidí věří, že mrtví nám tímto způsobem dávají najevo, že se pro nás chystá cesta – a ne zpátky, ale právě k nim.
Anebo že si přijdou pro duši. Obzvlášť pokud nás ve snu zvou, volají jménem, chtějí, abychom někam šli, otevřeli dveře, nastoupili do vlaku, lodi, auta. Takové sny umí být mrazivě silné.
Ale je to pravda?
Psychologové mluví jinak. Sny o mrtvých jsou podle nich běžné – především u lidí, kteří přišli o někoho blízkého. Ale nejen u nich. Ve stáří, kdy člověk přirozeně bilancuje, přemýšlí o životě a smrti, se může mozek vracet ke starým vztahům, nevyřčeným slovům, vinám, přáním i touze po blízkosti. A dělá to ve snech.
Některé studie ukazují, že sny o zesnulých se vyskytují u více než poloviny lidí. A zdaleka ne vždy jsou negativní. Někdy přinášejí klid, útěchu, dokonce radost. Někdy jen přítomnost. Ale pokud je sen výhrůžný, opakující se, vyvolává úzkost a budí ze spaní – pak může jít o příznak deprese, poruchy spánku nebo duševní zátěže, kterou by bylo dobré probrat s odborníkem.
Co když ale…?
A pak je tu ta mezera mezi vědou a vírou. To tiché „co když…?“ Když vám vaše maminka ve věku 78 let řekne, že se jí pořád zdá o jejích mrtvých rodičích, o sourozencích, o lidech, kteří už odešli – je přirozené, že se vás to dotkne. Že se zaleknete. Začnete přemýšlet, jestli si ji „nepřipravují“. Jestli to není nějaké znamení.
Ale smrt není v lidském životě nepřítel. Je přirozenou součástí cesty. Pokud člověk žije dlouho, je logické, že ti, kteří ho provázeli, už odešli. A možná se k němu ve snech vrací ne proto, aby ho zvali, ale aby ho doprovodili. Ne aby ho odnesli, ale aby ho podrželi. Vzpomínka má svou sílu. A láska zůstává.
Možná to nejsou mrtví, kdo volá živé.
Možná jsme to my, kdo si přejeme ještě jednou slyšet jejich hlas. Ještě jednou být dětmi, které obejme maminka. Ještě jednou prožít rozhovor, který nikdy nebyl dokončen. A mozek, ten podivný stroj vzpomínek, nám to umožní – aspoň na pár minut mezi nocí a ránem.
Takže… volají vás mrtví k sobě?
Možná. Anebo se jen přicházejí rozloučit. Anebo připomenout, že tu pořád někde jsou. Ne jako duchové. Ale jako stopy v nás. A to není důvod ke strachu. Možná spíš k vděčnosti.
Zdroj:
Dreams of the Deceased: A Narrative Study of Grief Dreams and Their Meaning
Autor: Jennifer E. Shorter, Ph.D.
Studie popisuje zkušenosti lidí, kterým se zdálo o zesnulých, a jak tyto sny ovlivnily jejich truchlení.
