Ženy při sexu hekají. A co samičky zvířat?

V předchozím článku jsme řešili, proč některé ženy při sexu hlasitě sténají či „hekají“. Tentokrát se podíváme za hranice lidské ložnice. Dávají podobně hlasitě najevo své pocity také samice jiných živočišných druhů? A znamená jejich křik skutečně rozkoš?

Odpověď zní: někdy možná, ale většinou vůbec netušíme. Hlas může být pozvánkou, navigací pro partnera, reklamou určenou dalším samcům, varováním konkurentkám nebo velmi důrazným odmítnutím.

Příroda zkrátka nemá jeden společný sexuální scénář. Někde samice křičí, jinde raději mlčí. Kobyla močí, panda cvrliká a šnek vytáhne zbraň.

Mezi nejznámější zvířecí „hekalky“ patří samice některých primátů. Jejich kopulační volání bývá hlasité, nápadné a slyší je nejen aktuální partner, ale také zbytek skupiny.

Samice magota bezocasého neboli makaka berberského vydávají během páření celé série hlasů. Výzkumníci zjišťovali, zda tak samcům oznamují, že se právě nacházejí v nejplodnější části cyklu.

Podrobné hormonální testy ale ukázaly, že z podoby hlasu nelze spolehlivě určit přesný čas ovulace. Vědci zato objevili něco mnohem zajímavějšího: pokud samice během páření volala a správně načasovala začátek svého projevu, zvýšila pravděpodobnost, že samec kopulaci dokončí ejakulací.

Samice se navíc pářily s větším počtem samců ve skupině. Autoři studie proto usoudili, že hlasové projevy mohou podporovat konkurenci spermií a současně znesnadnit určení otcovství.

Přeloženo z vědecké řeči do lidštiny, opičí samička nemusí křičet:

„Ano, to je nádhera!“

Může spíše vysílat do okolí zprávu:

„Pánové, výběrové řízení ještě neskončilo.“

Pokud se totiž spáří s více samci, žádný z nich si nemůže být zcela jistý, zda případné mládě není právě jeho. Takové zmatení otcovství může být pro samici a jejího potomka za určitých okolností výhodné.

Ještě rafinovanější sexuální politiku provozují šimpanzice. Ty svůj hlas nepoužívají automaticky. Velmi dobře zvažují, kdo se právě nachází v doslechu.

Výzkum ukázal, že níže postavené samice často zůstávaly potichu, pokud se pářily s vysoce postaveným samcem a poblíž byly dominantní samice. Hlasitým oznámením by totiž mohly přivolat jejich pozornost a následnou agresi.

Hlasy šimpanzic navíc mohou posluchačům napovědět, jak vysoko stojí jejich partner ve společenském žebříčku. Při páření s významnějším samcem měly některé části volání vyšší frekvenci. Pokud však samice provozovala tajné páření s méně významným samcem a zakrývala ji hustá vegetace, bývala podstatně zdrženlivější.

Šimpanzice tedy neřeší jen otázku:

„Slyší mě další samec?“

Stejně důležité je:

„Která samice mě slyší a přijde mi za to dát přes hubu?“

V opičí společnosti může být hlas při sexu reklamou, pozvánkou, společenským prohlášením i nebezpečným přešlapem. Někdy se vyplatí křičet. Jindy je nejlepší zachovat naprosté ticho.

Hroši jsou natolik hluční, že se přímo nabízejí do článku o zvířecím sexuálním křiku. Jenže právě tady je potřeba oddělit poutavou představu od toho, co skutečně prokázali vědci.

Hroší volání slouží hlavně k udržování společenských a teritoriálních vztahů. Při pokusech s přehráváním nahrávek dokázali hroši rozlišovat hlasy členů vlastní skupiny, sousedů a zcela cizích jedinců. Na hlas neznámého hrocha reagovali výrazně silněji a agresivněji.

Když hroch hlasitě houká, nesděluje tedy nutně okolí, jak se mu právě daří v milostném životě. Mnohem pravděpodobněji řeší:

„Kdo je to a co dělá v mojí části řeky?“

Výzkum, na který odkazujeme, se zabýval rozpoznáváním jedinců podle hlasu, nikoliv zvuky při páření. Z jeho výsledků proto nelze tvrdit, že hrošice při sexu zvláštním způsobem „hekají“. Hroší volání podle této studie slouží především ke komunikaci mezi skupinami a k rozpoznávání známých a cizích jedinců.

Hroši tedy mohou být pořádně hluční. Tvrdit však, že hrošice při sexu hekáním hodnotí partnera, by bylo spíše dílem lidské fantazie než zoologie.

Kobyly dávají připravenost k páření najevo mnohem názorněji než pouhým hlasem.

V době říje mohou vyhledávat hřebce, nastavovat k němu zadní část těla, zvedat ocas, přikrčovat se a opakovaně močit. Typickým projevem je také rytmické odhalování klitorisu, kterému se v angličtině říká winking neboli „mrkání“.

Kobyla tedy skutečně mrká.

Jen hřebec se jí při tom nedívá do očí :-)

Výrazný je také postoj, při němž kobyla ohne zadní končetiny, nakloní pánev, zvedne ocas a přenese větší část hmotnosti dopředu. Tím dává najevo, že je k páření připravena. Pokud naopak hřebce odmítá, může přitisknout uši, kousat, kopat nebo pronikavě kvičet.

Pozoruhodné výsledky přinesl výzkum 89 plnokrevných kobyl, k nimž byl přiveden hřebec. Zvukově reagovalo 56,5 procenta kobyl v říji, ale dokonce 78,6 procenta kobyl, které právě v říji nebyly. Kobyly mimo říji se tedy ozývaly častěji než kobyly v říji. To naznačuje, že hlasový projev může častěji souviset s odmítáním hřebce než s nadšeným souhlasem.

Koňské zakvičení tak nemusí znamenat:

„Ano, pokračuj!“

Mnohem snadněji může znamenat:

„Ještě jeden krok a dostaneš kopytem!“

Kobyla nehodnotí milenecký výkon. Spíše hřebci sděluje aktuální provozní podmínky.

Pandy velké působí na první pohled jako zvířata, která mají nejraději bambus, klid a co nejméně zbytečného pohybu. Jejich sexuální komunikace je však překvapivě propracovaná.

Samice v období rozmnožování vydávají zvláštní vysoké zvuky připomínající cvrlikání. Vědci spojili hormonální měření s rozborem nahrávek a zjistili, že podoba samičího hlasu se mění podle toho, zda se právě nachází v plodné, nebo teprve předplodné fázi cyklu.

Když výzkumníci pustili samcům různé nahrávky, samci věnovali více pozornosti hlasům samic z plodného období. Jejich reakce tedy naznačovala, že z hlasu skutečně poznají, kdy nastal nejlepší čas k páření.

Pandí samička tak nemusí komplikovaně vysvětlovat:

„Mám jen několik vhodných dní, tak se prosím snaž.“

Stačí správně zacvrlikat.

Kdo by čekal, že sexuální písně patří pouze ptákům nebo savcům, podceňuje octomilky.

Vědci zjistili, že samice octomilky obecné během páření vytvářejí rytmické vibrace křídel. Jde o zvláštní „kopulační píseň“, která se liší od námluvní písně samečků před pářením.

Zpěv samice se objevoval až během kopulace a byl ovlivněn látkami předávanými samcem v semenné tekutině. Experimenty navíc naznačily, že pokud samec tuto píseň slyší, může mu to pomoci v následné reprodukční konkurenci s jinými samci.

Samička octomilky tedy také „zpívá při sexu“.

Jen místo hlasivek používá křídla a sousedé kvůli ní nevolají policii.

U šneků se dostáváme do úplně jiné milostné disciplíny.

Mnozí suchozemští hlemýždi jsou současní hermafrodité. Každý jedinec má samčí i samičí pohlavní orgány. Označení „samec“ a „samice“ proto není úplně přesné — během páření může každý z partnerů plnit obě role.

To ale neznamená, že jejich milostný život probíhá klidně a harmonicky.

Některé druhy používají při námluvách takzvaný šíp lásky. Jde o tvrdý a ostrý vápenatý útvar, který hlemýžď zabodne skrz tělní stěnu partnera. Šíp nepřenáší spermie. Jeho hlavním účelem je dopravit do těla partnera biologicky aktivní hlen.

Látky v tomto hlenu mění činnost reprodukční soustavy zasaženého jedince. Omezují cestu k orgánu, v němž se spermie tráví, a pomáhají většímu množství spermií přežít a uložit se. Úspěšné použití šípu tak může zhruba zdvojnásobit otcovský úspěch jeho původce.

U některých druhů může hlen také potlačit další sexuální aktivitu zasaženého partnera. A výzkum jednoho druhu ukázal, že opakované zásahy šípem mohou snížit celoživotní počet potomků a zkrátit život zasažených jedinců.

Šnečí milostný rozhovor tedy může vypadat přibližně takto:

„Miluji tě. Tady máš šíp do boku a teď hlavně nějakou dobu nechoď za nikým jiným.“

Žádné hekání, žádné hádky a žádní hluční sousedé.

Pouze tichá domácnost s ostrým předmětem.

Tady je potřeba lidskou představivost trochu přibrzdit.

Z pouhého zvuku nebo výrazu zvířete nelze spolehlivě poznat, zda prožívá něco srovnatelného s lidským orgasmem. Vědci mohou měřit hormony, sledovat pohyb, zaznamenávat hlas a vyhodnocovat úspěšnost páření. Do subjektivních pocitů zvířete ale nevidí.

Hlas může doprovázet vzrušení, současně však může fungovat jako velmi praktický komunikační nástroj. Může partnera povzbuzovat, ovlivnit dokončení páření, přilákat další samce, zmást otcovství, oznámit plodné období nebo dát jasně najevo odmítnutí.

Někdy je výhodné křičet. Jindy raději mlčet.

A někdy není potřeba vydat ani hlásku. Stačí zvednout ocas, několikrát se vymočit, zavibrovat křídly nebo vytáhnout vápenatý šíp.

Příroda je zkrátka mimořádně vynalézavá. A proti některým jejím milostným metodám působí i hlasitá lidská ložnice jako velice slušně vychované místo.

Kopulační hlasové projevy samic makaka berberského
https://royalsocietypublishing.org/rspb/article/275/1634/571/76685/Female-Barbary-macaque-Macaca-sylvanus-copulation

Vliv posluchačů na hlasové projevy šimpanzic při páření
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC2717542/

Hlasová komunikace a rozpoznávání jedinců u hrochů
https://europepmc.org/article/MED/35077689

Hlasové projevy kobyl v říji a mimo říji
https://www.jstage.jst.go.jp/article/jvms/72/7/72_09-0430/_article

Reprodukční hlasové projevy samic pandy velké
https://royalsocietypublishing.org/rspb/article/277/1684/1101/73065/Female-giant-panda-Ailuropoda-melanoleuca-chirps

Kopulační píseň samic octomilek
https://www.nature.com/articles/s41467-020-15260-6

Šípy lásky a reprodukční úspěch hlemýžďů
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC1560308/

Dopady opakovaného použití šípů lásky
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/35112704/