10.den (8.etapa) Belorado - Burgos, 53 km, hlava řídí tĕlo

Z našeho hotelu Huella del Camino (stopa na cestĕ) vybíháme v 9:09. Již tisíc let se bez přestávky každé pondĕlí konají v Beloradu na přilehlém Plazza Mayor proslulé trhy. Bohužel se akce ráno, kdy jsme vybíhali, jen připravuje, a tak bylo k vidĕní pouze globalizované oblečení. Sýry, víno, olivy, ovoce a zelenina - to vše bylo dodáno až bĕhem dne. Snídanĕ byla výborná, ale množstevnĕ slabá, již na 5.km na mĕ útočí strašlivý hlaďák. A stojí za to. Třesu se jak sulc a musím bĕhem nĕkolika minut pozřít velkou proteinovou tyčku, kterou lačnĕ zapíjím vodou z kohoutku na návsi ve vesnici Tosantos. Je to zvláštní, protože tuku mám na sobĕ tolik, že jen na tyto energetické zdroje bych mĕl být schopen ubĕhnout celou trasu, více než tisíc kilometrů. Vedle vesnice Tosantos vidíme zajímavý skalní chrám. Zatím je více cyklistů než poutníků. Za vesnicí Villambistia jsme v polích narazili na kočku (opravdu kočku domácí), s vizáží rysa.

Po 12 km překračujeme řeku Oca a následuje vesnice Villafranca Montes del Oca, kde obĕdváme kozí i smĕsný sýr ve stínu kostela. Spolu s anglicky mluvícím cyklistou nešetříme chválou na chlazenou klasickou Coca-Colu v plechovkách. Normálnĕ doma tento nápoj vůbec nepiji, ale při ultramaratonském bĕhání je to prospĕšná delikatesa.

Po obĕdĕ vybíháme do hor a za pár desítek minut jsme na hřebenech Montes de Oca. Tyto hory byly ve středovĕku nejobávanĕjší částí poutnické stezky, protože zde řádily bandy loupežníků přepadávající pocestné. Přebíháme hory, já trochu zase pracuji na telefonu (další napsaný článek do časopisu) a již jsme u kláštera svatého Jana z Ortegy, kde se občerstvujeme další chlazenou kolou a navštĕvujeme přilehlý kostel z 12. století. Kostel údajnĕ vykazuje archeoastronomické vlastnosti, protože na jeden ze sloupů dopadají sluneční paprsky pouze dvakrát do roka, a to ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti.

Na 25.km přichází vesnice Atapuerca, archeologické nalezištĕ svĕtového významu (UNESCO). Vĕdci zde identifikovali dokonce tři předchůdce moderního človĕka. Homo antecessor, který zde žil v dobĕ před 800000 roky, je bezesporu nejstarším předchůdcem moderního človĕka identifikovaným v Evropĕ a předchůdcem neandrtálců. Vlastní archeologické nalezištĕ působí velmi zanedbanĕ a v pondĕlí je navíc zavřeno. Rychle jsme pochopili, že k Atapuerce uvidíme mnohem více ve specializovaném muzeu v Burgosu. Přechvátáváme hory Sierra de Atapuerca, je to zajímavá biologická lokalita a po východní stranĕ stezky vojenský prostor, ale strašlivý, opravdu strašlivý bĕžecký terén, nĕco jako krasové škrapy s ostrými kameny. Potkáváme dva muže a jednu ženu, pravdĕpodobnĕ vojáky nebo policisty, se kterými prohodíme pár vĕt, jinak zde není vůbec nikdo. Pozitivním znamením ze Sierry de Atapurca je fakt, že mnĕ tam nakukala kukačka 46× (schválnĕ jsem se kvůli tomu zastavil a poslouchal), a to nemůže znamenat nic jiného, než fakt, že se dožiji 100 let. Při předpokladu, že se půjde z pracovního procesu v sedmdesáti (počítám s tím), to tedy znamená plných 30 roků v důchodu!

Tĕšíme se na bĕžecký finiš po asfalfu, ale ten trvá jen pĕt kilometrů následovaný nezáživnou a bĕžecky strašlivou cestou kolem letištĕ. Cesta je strašlivá, letištĕ naprosto nezajímavé, jednak je ranvej schována za jakýmsi valem, jednak zde od roku 2022 není žádný pravidelný provoz. Překonáváme řeky Rio Pico a Rio Arianzón a tĕšíme se na mĕstské parky. Jaké je však naše zklamání! Úvod v parcích je zatím to nejhorší na celé stezce a pohyb zde je v našem stavu šílená „rasovina“. Prsty u nohou bolí jako čert. Teprve 5 km před cílem navazujeme po asfaltových a betonových cyklostezkách a v závĕru ještĕ stihneme koupit nepostradatelné vĕci, které na hotelovém pokoji nebudou, totiž vývrtku a dvĕ skleničky na víno. Máme tu volný den!

Statistika:

reálnĕ pro nás kvůli povrchu zatím nejtĕžší etapa

délka 52,7 km

počasí: jasno až polojasno, beze srážek, min 16 C, max 26 C.

CELKEM

ubĕhnuto 385 km

do cíle 632 km