25. den (3. volný den) Santiago de Compostela, sv. Jakub v hvězdném poli

Svatý Jakub, kristův učedník, kázal za svého života i v Hispánii. Zemřel jako mučedník snad roku 44 n. l. v Jeruzalémě. Jeho ostatky byly přeneseny podle různých pramenů různými způsoby na místo dnešního Santiaga, pak na několik století ztraceny, aby byly znovu nalezeny v roce 813 za pomoci zářících hvězd. Název města Santiago de Compostela neznamená tedy nic jiného než sv. Jakub v hvězdném poli. Na místě Jakubova hrobu (hrob z římské doby je archeologicky doložený) byl vystaven nejprve prostý kostel a kolem vyrostlo město, které se stalo brzy poutním místem. Kostel byl několikrát přestavován, v roce 997 Maury zničen a v letech 1075 až 1150 byla vystavěna současná trojlodní bazilika. Tato se později, spolu s poutní stezkou, stala symbolem tzv. reconquisty, tj. znovudobytí Pyrenejského ostrova křesťany.

Symbolem Svatojakubské stezky je mušle hřebenatky. Interpretace tohoto symbolu není úplně jednoznačná. Nejčastěji se spojuje s křesťanskou legendou z 12. století, kdy krajinou projížděl rytíř na koni právě v době, kdy ostatky vydávaly pronikavou záři. Kůň se neznámého úkazu polekal, splašil se, a začal se řítit i s jezdcem do moře. Rytíři se nakonec podařilo zachránit a ocitl se na břehu pokrytý mušlemi. Mušle se tak stala pro křesťany symbolem záchrany života. Je také v obecnějším a mnohem starším významu symbolem plodnosti, který je možná ten nejdůležitější.

Dnes navštěvujeme baziliku dvakrát, potřebovali jsme totiž u oběda získat drobné pro zapálení svíčky. Účastníme se velmi zajímavé prohlídky s průvodkyní, při které chodíme po upravených střechách katedrály a vystoupáme až na ochoz nejvyšší věže. Taktéž navštěvujeme velmi zajímavé muzeum katedrály. Po obědě zapalujeme svíčku a pokloníme se ostatkům sv. Jakuba.

Oběd se povedl, našli jsme sympatickou „pulperii“ (česky něco jako „chobotnicovna“), kde si, mimo jiné, opravdu dáváme chobotnici po galicijsku s prvotřídním bílým vínem - to je charakteristické pro Galicii. Trochu z toho mám výčitky svědomí, je to možná drancování moře, ale místní úprava byla vynikajíci, měkká, chutná a pikantní.

Galicijština je mnohem více podobná portugalštině než kastilské španělštině, zkrácené členy, hodně písmene x vyslovovaného jako š, takový hezký šišlavý jazyk.

Tak půjdeme do finiše, zbývají poslední dvě etapy k Atlantiku. Zítra speciální etapa, taková pocta letectví, s cílem na polním letišti Aeródromo da Fervenza u stejnojmenné přehradní nádrže. Trasu jsme optimalizovali pro účely silničních běžců na 51 km. Pozítří bude zbývat už jen krátký skok (43 km) do cíle na břehu Atlantiku.

Chybí nám poslední razítko do průkazu, a tak hledáme místo, kde ho získat. Prý v centru poutníků, kde si necháme také vystavit certifikát o absolvování stezky. U řádové sestry, ke které jsem byl přidělen, způsobuji pozdvižení, protože nějak nechce věřit tomu, že jsme mohli zahájit na Somportu 9. 6. a do Santiaga dorazit v tak krátkém čase, aniž bychom jeli na kole. Vysvětlujeme, že jsme běžci, a trochu máme dojem, že takové exoty zde snad ještě neměli. V poutnickém centru se dnes zaregistrovalo v době naší návštěvy přes 1600 osob, které dorazily do města, dnes to bude celkem přes 2000 lidí. To znamená, že je letos našlápnuto k půlmilionu poutníků za rok, kteří do Santiaga proudí celkem z 12 směrů.