Článek
Ráno je, jako zde vždy při nevýrazné tlakové výši, pod mrakem. Po snídani vybíháme asi v 9:15 a ještě jednou se zastavujeme u katedrály. Potom již směřujeme přes západní část města, kde leží moderní univerzitní čtvrť, kolem nemocnice, ven ze stotisícové metropole Galicie.
park v Santiagu
Během dnešní etapy byly často k vidění zrající citróny …
...a záplava nejrůznějších květů, především hortensií.
Volíme silniční varianty, někde jdoucí identicky se Svatojakubskou stezkou. Jsme překvapeni, jak je cesta příjemně vedená často podél silnic po chodnících. Je hodně atraktivní, o čemž vypovídá množství poutníků na cestě do Finisterre, byť to nejsou davy, ale malé skupinky. Na 14. kilometru se zastavujeme v baru pro Coca-Colu s ledem, ke které dostáváme jako pozornost podniku ve formě „tapas“ na maličkém talířku mikroporci čočky s vejcem, každopádně je to příjemná a potěšující věc. Potom už začínáme prudce stoupat do lesů, dnešní etapa se vůbec vyznačuje velkým převýšením přes 800 výškových metrů stoupání, je to v lesnaté a zemědělské krajině pořád nahoru a dolů.
Před městečkem Negreira (je to dnes jediné větší sídlo na trase) překračujeme půvabnou řeku Tambre, na které z mostu pozorujeme pstruhy a ostroretky. Těsně předtím ulevuji batohu, když vypíjíme dvě plechovky nealko piva, které zbyly od večeře. Před městem získáváme v infocentru další razítko (už musíme použít rub průkazů s mapkami, celý prostor pro razítka máme totiž plný). Ve městě kupujeme jako oběd opět klasiku: chlazenou Coca-Colu, kanárské banány a trojbalení prvotřídní malinové balené zmrzliny na dřívku místní výroby. Toto konzumujeme na lavičce v parku a pak odhodlaně pokračujeme dále.
řeka Tambre
Potkáváme zajímavého psa, nějakého křížence německého ovčáka, prvního psa, který jde s někým (se sympatickým párem) Svatojakubskou stezku. Olga se ptá, kolik takový pes denně ujde a odpovědí je, že podle chuti, každý den různě, ale obvykle 20-25 km, avšak někdy i 40 km. Takový pes je pro mě borec a jistě by se dal vytrénovat i na psa běžeckého.
Krajina, silnice i silničky jsou dnes opravdu běžecky krásné, hlavním charakteristickým znakem počasí je trvalý, relativně silný vítr, však jsme také již blízko Atlantiku a běžíme kolem celé řady farem větrných elektráren.
V závěru již klesáme přes několik vesnic k přehradě Fervenza, na jejím břehu běžíme kolem moderního velkokapacitního kravína otevřeného v roce 2022 (opět jsme narazili za celý den i na mnoho menších).
skulptura u velkokapacitního kravína u přehrady Fervenza
Dosahujeme Letiště Fervenza, za kterým máme opravdu stylové ubytování za odměnu, je to nejvíc „cool“ ubytování na trase, bungalovy v leteckém stylu.
Air Fervenza - vše na bungalovu je laděno do letecké tématiky.
houpačky jako letadla
Právě nám donesli snídani v pilotním kufru.
design příborů pro letecké mechaniky
Důležité je doplňování paliva.
Součástí areálu je i silnička, která má „image“ ranveje, dokonce s reálným uvedením směru 07-25. Skutečné Letiště Fervenza pro malá letadla aeroklubu má betonovou ranvej délky 725 m umístěnou ve směru 33-15 velmi malebně na břehu přehrady.
Doběh na imitaci ranveje je velmi stylový, kdybych se měl označit jako letadlo, volil bych volací znak „Těžký sokol“. Asi totiž na této akci příliš nezhubnu, výdej energie je velký, ale příjem dost často také (pozor na nenažranost!). Budu ale raději tvrdit, že jsem si označení „Falcon Heavy“ odvodil od výkonné rakety společnosti SpaceX! :-)
Statistika:
21. etapa Santiago - Letiště Fervenza
délka: 51,8 km
obtížnost: těžká
počasí: ráno zataženo, jinak celý den jasno, min 14 C, max 22 C
CELKEM
uběhnuto 991 km
do cíle 43 km
