V cíli běhu Porto - Lisabon, Petr 406 km, Olga s Michalem 282 km

Proto jsem nechtěl opakovat již proběhnuté, a tak jsem již na Velikonoční neděli večer dospěl k závěru, že se přidám k biologům a přejedu s nimi vlakem do Sintry, která fungovala jako letní sídlo portugalské královské rodiny. Původně jsem plánoval 30km okruh se zastávkou na pláži Atlantiku (plavky jsem měl s sebou), ale kombinace předpovědi deštivého počasí a nakumulované běžecké únavy mě přiměla na běh zcela rezignovat, a proto vyrážím z konečné příměstského vlaku spolu s biology na jejich herpetologická pozorování.

Pražský maraton se blíží (již za 13 dní!) a nyní je již čas na předzávodní akumulaci energie.

Předpověď je ráno o něco lepší než večer, ale již dopoledne je nevlídno, pouhých 12 °C. Sintra a její paláce nám vzdáleně svojí lázeňskou atmosférou připomínají Karlovy Vary. Již před jedenáctou začíná pršet, a to docela intenzívně. Dáváme piknik ve stoje pod jehličnany a vyrážíme do okolních lesů přírodního parku Sintra - Cascais. Nejprve jdu v běžeckých trenýrkách, ale jak chlad a vlhko proniká do morku mých kostí, musím obléci dlouhé kalhoty a pláštěnku. Nejprve syn objevuje těsně u frekventované silničky krásný exemplář ropuchy obecné středomořské a odnáší ji na bezpečné místo. Michal dále pozoruje a odchytává v jednom z lesních jezírek čolky Lissotriton maltzani a u dalšího rybníčku žabku iberskou (Discoglossus galganoi).

Začíná do mě zalézat nepříjemná zima, a to je čas, kdy se od biologů odděluji a začínám stoupat po cestě do svahu s cílem dosáhnout výše položené silničky, po které se chci vrátit do Sintry a dát zprávu biologům o stavu cesty. Ten je velice neutěšený, divoký, na celém hřebeni jsou totiž rozsáhlé polomy, takže na řadě míst musím přelézat popadané stromy. Nakonec jsem na silničce, chvátám do Sintry krajinou s mnoha polomy, divokými lesy a velmi pěknými skalami. Až navečer přichází asi na hodinu předpovězené sluníčko, ale musím konstatovat, že dnes jsem zakusil do sytosti zimu i vlhko a těším se na horkou sprchu. Nezdá se to, ale dnešní krátká procházka v lesích kolem Sintry dala celkem 22 km chůze.

Byl to velmi pěkný a úspěšný poutní běh, uběhl jsem v 8 dnech 406 km, což je průměr téměř 51 km denně, cenné byly především první dva dlouhé běhy. Olga s Michalem mají díky tomu, že běželi o den méně, vysoký denní průměr těsně nad 40 km. To je určitě cenné zejména pro Michala, který takový etapový běh absolvoval poprvé. Na tu bídu s počasím (až na první den relativně chladno a dosti deštivo) jsme zaznamenali pěkná biologická pozorování a Michal zaznamenal celkem devět poprvé pozorovaných zástupců obojživelníků a plazů. Sláva poutním běhům! Již teď se těším a plánuji další. Například mám pár skvělých nápadů na běhy v Itálii a Řecku. Díky za pozornost a nashledanou příště.