Článek
V době, kdy píši tento článek, jsme již den v cíli. Dalo nám to totiž zabrat a ještě večer se muselo dát vše vyprat a především sušit. K duševní práci jsem se už včera večer nevzepnul. Na to bych musel být koněm, nikoliv člověkem.
Po nečekaně pozdním doběhu v 7. etapě jsme se museli ráno vzpamatovat a vybíháme v 10:15. Směřujeme zpět k poutní cestě u řeky Tejo. Po několika kilometrech natrefuji v jedné předzahrádce na mohutný strom mišpule, domnívám se, podle vizáže i klimatických podmínek, že se zde jedná o tzv. mišpuli japonskou. Je to velmi chutné ovoce, chuťově něco mezi broskví a citrusy. Dnes ráno jsme měli netypickou velikonoční snídani, jakousi sladkou buchtu z piškotového těsta ve tvaru toroidu posypaného kokosem. Sladké není zdravé a navíc je po něm hlad, a ten já už teď mám. Snad to majiteli nebude vadit, když si pár kousků z převislých větví nad chodníkem utrhnu. Nabízím ostatním, nikdo to nechce, alespoň zbude více pro mě. Je to běžecká lahůdka, která se nazývá také lokvát nebo mišpulník japonský. Původně je tento strom dokonce z centrální Číny, kde byl symbolem nevěstinců. Slovy „běžet pod květy lokvátu“ se tam označovala návštěva luxusní prostitutky. No, já dnes neběžím pod květy, ale pod plody lokvátu a doplňuji kalorie, urval a snědl jsem toho jistě přes půl kila. Dnes lze totiž očekávat hlad, je největší křesťanský svátek, Velikonoční neděle, všechno je zavřené, a to včetně mnoha restaurací, kam se nám stejně nebude chtít po doběhu jít. V městečku Carregado proto využíváme otevřené čerpací stanice a kupujeme plechovky Coca-Coly, slané sušenky a prvotřídní želatinové bonbony.
lokvát neboli mišpulník japonský
Sbíháme k řece Tejo, v oblasti Castanheira do Ribatejo, kde jsou k vidění povznášející pasáže průmyslových zón, elektráren a měníren. Když jsme na mostě na přítoku Teja, řece Vala do Carregado, rozeznívají se polední zvony (ano, zvony se vrátily z Říma :-) a jsou slyšet sirény. Tento úsek trati je nebezpečný, protože některé jedince by mohl lákat k představě, že by stačilo nasednout na některý z nesčetných vlaků na hlavní trati do Lisabonu. Ale běžecký poutník musí na každém křížení s železniční tratí odvrátit zrak od nástupiště, neřku-li od myšlenky na vlak, a musí pokračovat nesmlouvavě dále.
jedna z měníren po cestě
Elektrárna a nádraží v Carregado. Koleje překonáváme tam a zpět několikrát, vždy systémem vysokých nadchodů.
Následují široké silnice (ve sváteční den bez dopravy) u logistických center. Dokonce i zde mají biologové úspěchy, kdy lokalizují žábu - druh blatnice a potom dvě želvy invazivního druhu. Následuje hezká pasáž kolem řeky Tejo.
marina u řeky Tejo
Álvaro Guerra - portugalský spisovatel a novinář (1936 - 2002)
Podél řeky je opravdu špičková cyklostezka, těžký úsek nás však teprve čeká. Asi 20 km před cílem je třeba několika kilometry po krajnici frekventované silnice překonat místní cementárnu.
Počasí se stabilizuje, v první půli spršky, v druhé sluníčko, ale vítr. Přichází pasáž kolem záložního vojenského letiště na břehu řeky Tejo, ale velmi přírodní.
Skočec obecný (Ricinus communis), z jehož semen se získává extrémně jedovatý toxin ricin - hojný výskyt podél řeky Tejo.
Již z 25 km vdálenosti je jako magický bod vidět most přes gigantický estuár řeky Tejo, jehož šířka i délka jsou v řádu desítek kilometrů před ústím do Atlantského oceánu. V závěrečných kilometrech je stezka vedena po umělé cestě na konstrukci nad slanisky na březích řeky Tejo. Biologové fotografují vděčný objekt pozorování - různé druhy ptáků. Cíl je na dosah a my budeme úspěšně v něm!
Cíl máme na dosah!
