Na východní břeh řeky Tejo, 6. etapa, Alcanena - Santarém, 38 km

Panna Maria Fátimská nám již včera odpoledne přinesla útlum srážek, teplo (až 18 °C) a sluníčko. To samé by mělo přijít i dnes, ale až po deštivém dopoledni, kdy do 11 h prší opravdu intenzívně. Alespoň trávíme vydatnou a kvalitní hotelovou snídani. Není zbytí, v 11 hodin musíme vyběhnout, meteoradar je velmi přesný, a tak do 30 min přestává pršet podle předpovědi a srážek již dnes nebude mnoho, byť je počasí stále proměnlivé.

Jižně od města Minde je několik krasových oblastí s jeskyněmi a záhy také přebíháme půvabnou krasovou řeku Alviela, která vyvěrá hluboko v krasu ze stejnojmenné jeskyně. Většinu cesty běžíme po kvalitních silničkách nebo půvabném caminu, které prochází kolem historických větrných mlýnů. U jednoho z nich Michal po odkrytí dřevěné desky objevuje a odchytává pěkný exemplář ještěrky Podarcis virescens, která je doma v jižní půli Portugalska a přilehlé vnitřní oblasti Španělska. Počasí je proměnlivé a dynamické, sluníčko se střídá se sprškami.

Ve vesnici Arneiro das Milhariças obědváme na obecní studni skromný oběd sestávající ze zbytku chleba od večeře. V protisměru potkáváme skupinu asi patnácti studentů a studentek - poutníků. Stezka je zde velmi komorní, včera na etapě z Fátimy jsme potkali celkem 3 poutníky, to moje setkání bylo úsměvné, když postarší poutník v protisměru dychtivě vyhlížel kontakt, aby se mě zeptal, jak daleko je do Fátimy. Potěšil jsem ho informací, že k bazilice zbývá posledních 10 km. Kromě skupiny studentů jsme dnes potkali ani ne deset poutníků. Ve srovnání se Svatojakubskou stezkou ve Španělsku je to zde mnohem méně turistické, jsou řádově menší možnosti ubytování, téměř žádné možnosti stravování nebo dokoupení potravin, a poutník je tedy v krajině opuštěnější.

Krajina je to však svěží a krásná. Sbíháme z pláně do údolí k městu Santarém, když dole narazíme na jakousi improvizovanou svatyni Panny Marie Fátimské, tedy boudu plnou vzkazů, fotografií, vlajek, symbolů fotbalových klubů atp., od lidí, kteří chtějí být pod její ochranou. Dále probíháme nádhernou pasáží, údolím korkových dubů, kde pojíme proteinové tyčky a pokračujeme do cíle.

Všichni tři máme bolesti a bolístky, já osobně nejsem spokojen s regenerací organismu po úvodních dlouhých sólo etapách, stále se necítím svěží, ale unylý, i když dnes to už bylo výrazně lepší. Jsou zde stále partie s kostkami, dnes naprosto brutální seběh ze Santarému k železniční trati při řece Tejo, které mi spolu s batohem způsobují diskomfort v oblasti beder a třísel. Olga zase trpí netypickými otlaky (puchýři) na nártech pod speciálním jazykem boty (ach, ty věčné, nesmyslné inovace u jinak výborných běžeckých bot Adidas.) A i Michal trpí (protože na poutním běhu je normální, že trpí všichni), a jeho problémy jsou vzhledem k počasí poměrně kuriózní. Přestože je deštivo, slunce mu spálilo nohy (mrcha jedna). Pravdou je, že počasí je velmi nevyvážené, a pokud sluníčko svítí, tak s vysokou intenzitou, já měl zase přismahnuté ruce. Není jednoduché běžet dlouhé etapy den co den za sebou, to se týká hlavně těch, co takto běží poprvé. Včera jsem Michalovi doporučoval diagnostiku došlapu, protože by možná potřeboval pronační podporu a on s úsměvem reagoval, že na této trati by spíše uvítal podporu autobusu. Člověk musí být připraven, Bůh nás zkouší, počasím, nepohodlím a jiným nedostatkem. Byl jsem pověřen běžet v závěru dopředu a koupit něco k večeři, protože jsme na trati viděli, ale daleko od cíle, otevřený obchod (byť je Velký pátek). Ale bohužel jsem na žádný obchod již nenarazil. K večeři tedy budou další proteinové tyčky. Alespoň se ují. Není mi jasné, proč jich nesu půl batohu, když ty sladké chutě s bílkovinami nikomu nechutnají.

Zkrátka - člověk nemůže mít všechno, těšme se na výbornou snídani. A kdo trpí pro dobrou věc, bude spasen!