Článek
Dnes to již bude formalita. Ano, musíme být nadále soustředěni, ale atmosféra bude již jak při obvyklé poslední etapě Tour de France při dojezdu do Paříže, možná i s popíjením šampaňského.
Zdejší oblast nám překvapivě svojí krajinou připomíná jižní Švédsko. Dělá to i přehradní nádrž, která evokuje jezero a rybolov. Od přehrady Fervenza pokračujeme silničkou podél řeky, která z ní vytéká. Záhy se napojujeme na větší silnici, v mapách ale stále jen bíle značenou. Dnes se budeme snažit, aby to byl co nejvíce silniční den. Ono to půjde. Provoz je slabý a řidiči ohleduplní. Někdy využijeme i samotnou Svatojakubskou stezku, pokud je vedena po asfaltových spojkách.
na hrázi přehrady Fervenza
To musel být gigantický strom!
Běžíme po silnicích krajinou, která má dva hlavní atributy. Jednak je zemědělská, jednak na většině hřebenů, kam oko dohlédne, jsou roztroušeny farmy větrných elektráren.
po silnicích zemědělskou krajinou
pod větrnými elektrárnami
V obci Buxantes odbočujeme ke kostelíku (sv. Petr) s úplně jiným typem věže než dosud (později zjišťujeme, že je typický pro zdejší oblast).
kostel sv. Petra v obci Buxantes
Krásný příklad sušárny kukuřice v Buxantes, vypadá jako položená na plodnicích hub.
První kontakt s oceánem máme v městečku Cee, kde si v supermarketu kupujeme oběd. Opět klasika: chlazená Coca-Cola, kanárské banány a velký místní sýr kuželovitého tvaru. Dnes jsem zjistil, že váží neuvěřitelných 650 gramů. To tedy musím ocenit svůj jídelní výkon, neboť jsem ho jeden večer snědl celý úplně sám!
Velký galicijský sýr kónického tvaru váží 650 gramů.
Po obědě pokračujeme do finiše, stále využíváme silnice (již jediné možné, a proto podstatně frekventovanější). Ovšem využíváme také každé příležitosti k říznutí trasy po asfaltových partiích stezky. Jsou to sice těžké výběhy, ale s krásnými výhledy na oceán.
Konečně odbočujeme před městečkem Fisterra na dolní dlážděnou cestu k oceánu, míjíme dvoukilometrovou písčitou pláž (velmi přijatelný počet lidí v sezóně!) a jsme na okraji města, kde již postupujeme podle instrukcí a pomocí kódu získáváme klíč od našeho apartmánu. Vyprazdňujeme batoh, abychom mohli koupit a s sebou na mys vzít to šampaňské. Na druhém okraji obce se zastavujeme v posledním kostelíku Svatojakubské stezky na mys (sv. Marie). Zapalujeme zde svíčku a získáváme poslední 46. razítko. A pak již zbývá jen 2,5 km na mys Finisterre. Naše běžecká cesta je úspěšně u konce! Máme za sebou 22 etap, ve kterých jsme inzenzivně utužovali manželství. :-) Ovšem neopouštějte nás, ještě zbývají tři dny, a tedy i tři články do úplného konce.
Do Fisterry zpět zbývají tři kilometry. Supermarket zavírají v devět, a pokud to nestihneme, budeme trpět hlady bez večeře. Do obchodu dobíháme s rezervou, dvě a půl minuty před zavíračkou. Zjišťujeme, že se tady ta otevírací doba tak vážně nebere a dokud chodí lidi, je otevřeno. Jsme zachráněni, nebudeme hladovět!
Statistika:
22. etapa Fervenza (letiště) - Finisterre (mys)
délka: 43,3 km
obtížnost: lehká
počasí: min 13 C, max 23 C, ráno zataženo, jinak jasno
CELKEM
uběhnuto 1034 km
CÍL DOSAŽEN
poslední kostel na stezce, sv. Marie 2,5 km před mysem
Socha poutníka, do cíle zbývá 1500 metrů!
otevírání šampaňského na mysu
Takto špatně po doběhu opravdu nevypadám, to jsem byl jen vyfocen na „rybí oko“.
