28. den (4. volný den) Fisterra, úmorná dřina

Běžel bych přes Porto, Lisabon a až na jižní pobřeží Atlantiku do Algarve. Dost možná tuto portugalskou poutní cestu ještě běžecky v příštích letech uskutečníme. Nebo severní variantu „naší“ verze podél pobřeží Biskajského zálivu.

Když jsem se dnes ptal Olgy, zdali by běžela a mohla běžet dále, odpověď byla jednoznačně záporná. Pokračování by prý pro ni byla „úmorná dřina“. Upřímně, chápu to. Moje žena zaslouží obrovskou pochvalu, byl to pro ni běh na hranici možností. A každý, kdo dokáže běžet dlouhou trať na hranici možností, si zaslouží obdiv. Dlouhý běh, ať už jednorázový nebo etapový, odvedený na hranici možností, vyžaduje velkou vnitřní sílu. Tak dlouho běžet a toho všeho se nebát. Ten, kdo to dokáže, se může pustit do čehokoliv na světě a ze všeho vyjde vždy jako vítěz.

Běh na dlouhé tratě, zejména ultramaratonské, není fanatismus, ale racionální a soustředěná činnost. Kdyby mně řekli, že už nemohu dál takto běhat, zejména kvůli zdraví, nezhroutil bych se z toho. Našel bych si něco jiného, čemu bych se věnoval na plný úvazek svého volného času, a dost možná by to nebyl ani sport, ale spíše duševní činnost. Naše akce měla totiž svým způsobem blíže k duchovnu, rozjímání, meditaci, než jen k prostému sportovnímu výkonu. Najednou zjišťujeme, že můžeme běžet dál, a to každý den a v podstatě do nekonečna.

Na mysu Finisterra bych si to v důchodu rozhodně uměl představit. V apartmánu máme docela zajímavou knihovnu, a tak bych vážil, zdali nesedět na majáku a nezabývat se rozjímáním, čtením knih a vrháním světelných kuželů na plující lodě. :-) Samozřejmě i zde je tato činnost již dávno automatizovaná. Každopádně mám dostatek inspirace, abych si rozmyslel, jestli budu ke stáru „pěstovat“ jen kury a včely a rozjímat nad knihami nebo se pustím i do psů, koz nebo dokonce turů (?)

Co říci k dnešku? Den plážových povalečů, to normálně téměř nedělám, ale dnes se mi to líbilo. Je zde neskutečně jemný písek, ohromné množství mušlí, málo lidí. Téměř nikdo neplave, náš příklad strhnul jen několik jedinců v počtu nižších jednotek. Pochopil jsem rychle proč, voda je pro místní dost studená, odhaduji trochu pod 20 C. Slunce pálí, ale vítr působí chladně. Nám, zimním plavcům, byť nevalné výkonnosti, to však vadit nemůže. Aby byla nějaká legrace, uspořádali jsme soutěž modelek, které vynesly na pláži při převlékání plavek jedny, zde zakoupené šaty. Posuďte sami.

Zítra bude poslední, 5. volný den. Sice ne tak docela, protože se navečer přesuneme autobusem po téměř tříhodinové jízdě do Santiaga a čeká nás skoro desetikilometrový běh na poslední ubytování tři kilometry od letištního terminálu, odkud další den ráno odlétáme domů.