Článek
Z centra Leónu pomalu vybíháme asi v 9:15. Smĕřujeme k řece Bernesga a potom jihozápadním smĕrem k okraji mĕsta. Na samém okraji zástavby, na 7.km, na předmĕstí, které nese název La Virgen del Camino, navštĕvujeme baziliku Panny Marie při cestĕ. Tento významný chrám jsem si představoval ponĕkud jinak, pořád si nejsem jistý, že jsme na správném místě, ale je tomu tak. Současný svatostánek je totiž moderní konstrukce postavená v roce 1961, která v sobĕ skrývá zbytky původní svatynĕ postavené v roce 1505, kdy se na tomto místĕ zjevila Panna Maria pastýři Alvaru Simónu Fernandézovi. Vnĕjšek chrámu na nás první dojem moc neudĕlal, avšak interiér je velmi vkusnou kombinací moderního a původního slohu. Chvíle zastavení pro nás byla velkým zážitkem.
interiér baziliky Panny Marie při cestĕ
Vedle obce La Virgen del Camino je také situováno Letiště León, které má, na rozdíl od Letištĕ Burgos, pravidelný provoz. Na dráhu není ze stezky vidĕt, ale ve vzduchu jsme vidĕli startovat letoun CRJ-900 společnosti Iberia.
Záhy sbíháme pryč ze silnice a pokračujeme polní cestou kolem skupinky krav tzv. alternativní stezkou. Ta je sice asi o 4 km delší, ale mnohem zajímavĕjší, protože nevede kolem dálnice jako původní verze.
polní cesty mezi loukami na dnešní trase
Nejprve bĕžíme kilometry písčitou polní cestou rozkvetlými loukami, na jednom místĕ je dokonce v dálce vidĕt stanovištĕ včel s desítkami úlů. Posléze vbíháme do zemĕdĕlské krajiny na kvalitní silnici s velmi slabým provozem. Potkáváme pouze pár traktorů, jejichž řidiči nás zdraví a ohleduplnĕ objíždĕjí. Je zde řada zavlažovacích kanálů, ale i zavodnĕných silničních příkopů a jezírek, kde se vyskytují raci (druhem snad signální, ale ještĕ nemáme určeno), žáby (skokan perézův) a velcí pulci (pravdĕpodobnĕ blatnice západní). Poslední kilometry před mĕstečkem Hospital de Orbigo jde cesta opĕt přes pole, bĕžecky příšernou cestou s velkými oblázky i ostřejšími kameny.
skokan perézův v příkopu u silnice
dlouhý bĕh monotónní zemĕdĕlskou krajinou
Občerstvujeme se dnes dvakrát Coca-Colou (podruhé s ledem, k tomu dostáváme trochu různých slaných oříšků) a plátkem výborného sezamového chleba, včera koupeného v pekárnĕ.
Konečnĕ jsme u řeky Orbigo a nejdelšího mostu Svatojakubské stezky Puente de Orbigo. Most považovaný za jeden z nejkrásnĕjších je dlouhý 204 m, má 20 románských oblouků, je pĕknĕ zrekonstruován a vypíná se velmi asymetricky nad aktuálním říčním korytem, kde se zrovna koupe pár místních chlápků. Řeka totiž vypadá velmi čistá, hluboká a s pomalým proudem.
Puente de Orbio
Podle legendy zde zbožný rytíř Don Suera de Quinones, kterého zavrhla žena, přísahal, že bude na tomto mostĕ bojovat proti všem nepřátelům, kteří se ho pokusí přejít. Více než mĕsíc ho bránil před všemi útočníky a zlomil přitom 300 kopí, a tak získal zpĕt svou čest, nikoliv však lásku své milované.
Rytíř Don Suera de Quinones mĕl v sobĕ určitĕ sportovní duch. My ho máme také, a to je to nejdůležitĕjší, soustředĕní se na výkon a špičkové nastavení hlavy. Psychická odolnost dnes byla v závĕru třeba. Nĕkolik kilometrů jsme museli bĕžet po dosti frekventované silnici, kde si to mrskaly i kamiony, a to nebyl žádný med. Na vnĕjším okraji snad čtyři metry široké krajnice to bylo snad bezpečné, ale hodnĕ nepříjemné. Proto jsme si oddechli, když stezka přešla deset kilometrů před cílem na svoje silničky, po kterých jsme již krásnĕ dobĕhli pod mĕstys Astorga. Zajímavostí je, že se v okolí mĕstysu pĕstuje chmel!
pítko pro poutníky na předmĕstí Astorgy
Statistika:
León - Astorga
délka: 53,3 km
obtížnost: střední
počasí: zataženo až jasno, beze srážek, min 15 C, max 26 C
CELKEM
ubĕhnuto 622 km
do cíle 400 km
