23. den (19. etapa) Portomarín - Melide, 42 km, běžecké extrémy

Hlavním ultramaratonským extrémem je jídlo. Často se nejí vůbec, často se naopak provozuje opulentní obžerství. Včera večer a dnes ráno jsme provozovali to druhé. Říká se tomu večeře a snídaně z vlastních zásob. Většinou se jde na nákup potravin, pokud není příležitost k večeři či snídani venku nebo se nám na jídlo ven nechce. Člověk jde nakupovat hladový a hlad má velké oči. Takže se nakoupí a posléze konzumují různé druhy sýrů, oliv, ovoce, zeleniny, piva - především nealkoholického. Dnes ráno nám po vydatné večeři zbylo zkonzumovat 7 kanárských banánů, 3 muffiny, balení medových šneků, 4 jogurty, 2 galicijská půllitrová mléka, litr pomerančového džusu s vlákninou a jeden a půl litrový ionťák Aquarius navíc. Dopadlo to tak, že jsem téměř plnou lahev ionťáku musel nést prvních 13 km v ruce, protože nebylo fyziologicky možné toto všechno do sebe pojmout. Vybíhali jsme a já jako vždy, když jsem extrémně vydatně najeden, jsem si dobře uvědomoval, že nejlepší a nejzdravější jídlo je to, co člověk nesnědl, a že každé jídlo je vlastně zátěž organismu, bez které se ovšem žádný život neobejde. Pán Bůh trestá jak hříšníky, tak i nenažranost, a proto dnes budeme zkraje trpět, nedá se nic dělat. Doufejme jen, že nebudeme muset měnit motivační citát etapy a bude nám svět opravdu patřit!

Vybíháme, spíš by se mělo říct „zahajujeme snahu o běh“ v 9:20. První úsek bude po široké kvalitní a přitom nefrekventované silnici. Záhy se ukazuje, jak jsme my, běžci, na takovém poutním putování sami. Chodci jsou pomalí, cyklistovi jsme do kopce utekli, avšak po rovině či s kopce nás samozřejmě rychle předjel.

Zatím jsme spokojeni, silnice dosti prudce stoupá, Olga však rozbíhá dnešní etapu výborně. Záhy se dostáváme na vedlejší silničku a po 13 km dospějeme ke kapli sv. Magdalény. V ní úřaduje s velkým nadšením a ochotou za melodií povznášející hudby sympatický pán, který se s každým dává do řeči. Dostávám od něj svaté obrázky, a když mu musím vést ruku s razítkem, uvědomuji si, že je pravděpodobně úplně slepý …

Jsme aktuálně 75 km od Santiaga a poutníků pochopitelně velmi přibývá, někdy musíme předbíhat celé zástupy. Jinak, ale platí to, co všechny jiné dny, pěší poutníci v zásadě končí svoje putování obědem, potkat někoho na stezce později odpoledne, je věc spíše výjimečná. Poutníci jsou nejrůznějšího stáří i národností. Minulý týden ve Španělsku začaly prázdniny, a tak chodí spousty mladých lidí. Z cizinců jsou beze sporu nejzajímavější a nejobdivuhodnější houževnatí Japonci, kteří velmi často chodí úplně sami, dnes jsem se zdravil s postarší japonskou paní, která šla očividně stezku na vlastní pěst.

Sice jsme se ráno doslova „přežrali a přepili“, ale vždy platí, že s jídlem roste chuť. V brzkém odpoledni nám vyhládlo, a tak v městečku Palas de Rei konzumujeme sýr s chlebem, který doplňujeme zakoupenou balenou zmrzlinou.

Pokračujeme po hlavní silnici a posléze odbočujeme na kvalitní cyklostezku, po které překročíme tři řeky, než doběhneme do cíle dnešní etapy v městečku Melide. V první části dnešní etapy jsme stoupali nahoru a dolů 600-700 m. n. m., v závěru jdeme asi na úroveň 500-600 m. n. m. Krajina je extra zelená, šťavnatá, vlhká a mezi Palas de Rei a Melide probíháme kolem několika eukalyptových lesů. Vypadá to tu skutečně jako na Azorech, sice to není v divoké přírodě, ale u některých zahrádek a obydlí tento dojem umocňují i kvetoucí hortensie.

V městečku Melide by lákalo na několika místech dát si „pulpo“, galicijskou specialitu z chobotnic, ale čas na kulinářské speciality si necháme až do Santiaga. Jsme 52 km od chrámu v Santiagu a musíme se soustředit na zítřejší doběh - bude to velký den!

Statistika:

19.etapa Portomarín - Melide

délka: 41,7 km

obtížnost: lehká

počasí: zataženo až polojasno, nestabilita, nepatrné spršky, min 16 C, max 20 C.

CELKEM

uběhnuto: 882 km

do cíle: 148 km