Článek
Tak tady bych si to uměl představit. Krásné místo na důchod, jak s oblibou a částečně v legraci říkám, vhodné pro rozjímání nad knihami a pro „pěstování“ koz.
V noci nádhera. Nejprve vzdálená blýskavice, potom již duněla bouřka blíže nad horami. Snídani máme domluvenou na osmou, paní domácí poněkud zaspala, skoro ji budím telefonátem, ale vše se v dobré obrací. Snídaně s nádherným výhledem, mlhy se vynořují z hor. Sedíme na úrovni horní strany koruny stromů a já vidím překrásného načepýřeného ptáčka. Ptám se své ženy, cožpak je to za mimořádného ptáčka a moje milá mě odzbrojuje slovy za současného kroucení hlavou „Ty vole, to je vrabec …“. To jsou naši biologové. Někdy se mi prostě nedaří našeho nejběžnějšího ptáčka poznat a divím se, jak je půvabný.
Dnes má být teplé dusné počasí. Den však začíná nasunutím mraků nad hory, a protože si dáváme na čas a vybíháme až těsně před desátou, jsme osvěžováni střídajícími se sprškami srážek. Začínáme silničním seběhem, a to až k jezeru Lago de Carucedo, kde začíná docela brutální silniční stoupání přes hory.
Zelená krajina - a jsou zde i včely!
Vesnice se jen hemží starými nemovitostmi ke koupi v lepším či horším stavu.
Stromy lípy jsou v plném rozkvětu, to samé platí i o „jedlých“ kaštanech. Ještě nahoře jsme z vyvýšených terénních svahů kolem silnice konzumovali lesní jahody. Dnes to však bude hlavně den třešní, jsou k dispozici klasické, černice, drobné ptačinky. Bože, to by byly kvalitní a ušlechtilé destiláty! Konzumujeme třesně, ale musíme za běhu velmi decentně.
korkové duby
A potom vidíme poprvé na tomto běhu Svatojakubskou cestou korkové duby. Dosahujeme sedla a sbíháme strmou silnicí dolů. Tato silniční spojka není nijak zvlášť frekventovaná, co mě však překvapuje, je několik kamionů v těchto strmých stoupáních. Dosahujeme údolí na druhé straně a nedá se nic dělat, opravdu není jiné cesty, než jít cca 3 km po hlavní frekventované silnici. Po půli úseku se krajnice zužuje a objevují se svodidla. To je vzhledem k četnosti kamionů nebezpečné, a tak vyklízíme pole a jdeme na stezku vně svodidel, která je hezky řešená, a to i přes téměř kilometr dlouhý a několik desítek metrů vysoký silniční most překonávající řeku Sil. Jenom to zábradlí je tak rezavé, že se na něj raději ani nedívám. Dále pokračujeme po silničce podél přítoku Silu, řeky Selmo, stále na sever. Řeka je to krásná, pstruhová, vidíme i rybářský hotel, jen ti pstruzi v řece nejsou vidět. Silnička se odděluje z hlavní a my stoupáme serpentinami důmyslně vedenými do hor. 8 km před cílem se vše láme a začínáme klesat do cíle dnešní etapy.
K překonání řeky Sil jsme museli přeběhnout tento téměř kilometr dlouhý silniční most.
těžké výběhy po opuštěných horských silničkách
Trochu zklamání je jen z hotelu. Čtyřhvězdičkový hotel měl mít velký prosluněný venkovní bazén, ale ten je jaksi v rekonstrukci, a tak k dispozici je prý jen vnitřní bazén se studenou vodou. My však potřebujeme ještě do města, nakoupit potraviny a navštívit kostely. Nahlásili jsme se v hotelu na večeři, ale ta je jen „a la carte“ a pro nás dosti neatraktivní výběr i čas, proto se nakonec rozhodujeme k večeři z nákupu v obchodě na náměstí. Hlavní složkou menu bude především sýr, ale hlavně mám naprosto neodolatelnou chuť na další třešně (kilo kupujeme) a kýbl balené superkvalitní zmrzliny mango/malina, kterou konzumujeme ihned na náměstí. Ani vnitřní hotelový bazén nás již nezláká, bylo by to jen zbytečné hygienické riziko.
Musíme být soustředěni, musíme být ve střehu. Zítřejší nejtěžší 17. etapa nás přes hory přivede do Galicie. Těšíme se na to.
Statistika:
16. etapa Orellán - Villafranca del Bierzo
délka: 36,4 km
obtížnost: těžká, horská
počasí: dopoledne zataženo, spršky, odpoledne jasno a dusno, min 17 C, max 29 C
CELKEM
uběhnuto 742 km
do cíle 283 km
