Článek
Ráno jsme po náročném dni a večeru trochu laxní a vybíháme až těsně před desátou. Je teplo, avšak vlhko, všudypřítomné mlhy se válí nad šťavnatou, bukolickou krajinou. Hned v první vesničce A Balsa narážíme na zajímavou kapli sv. Antonína. Mapy předpokládaly alternativní silničku, avšak v reálném terénu není cesta žádná. Zůstáváme tedy na Caminu a je to opravdu krásná cesta zelenou mlžnou Galicií. Nad vesnicí San Xil pokračujeme v mlhách a za stále sílící kondenzace srážek. Je to však příjemný teplý deštík. Olga tento názor nesdílí, je jí po horkých dnech chladno, já však běžím pouze v tričku.
Svatojakubská stezka a typické barvy Galicie
krásní koně na šťavnatých pastvinách
Z těchto často se opakujících scenérií u cesty jsme dostali velkou chuť na mléko, které jsme si večer i koupili.
Jestli je zde něco typické, kromě svěží krajiny, která v tomto počasí velice připomíná Azorské ostrovy, je to všudypřítomná živočišná výroba, především tuři. Tolik krav a kravínů ve vesnicích i na samotách jsme nikde ještě neviděli. Zemědělství je zde jistě velice důležité pro ekonomiku a lidé se jím živí asi velmi dobře, jak usuzujeme z vzezření domů a místního vozového parku.
Nejen psi, ale i půvabné kočky patří ke Galicii.
Tyto úzké vyvýšené stavby, které jsou nejčastěji z perforovaných cihel a někdy jsou ozdobeny i křížem, nemají sakrální účel, ale slouží k sušení kukuřičných klasů.
Těsně před půlí dnešní etapy přibíháme do většího městečka Sarria. Máme již hlad, a tak kupujeme v potravinovém obchůdku klasicky kanárské banány, Coca-Colu a já tedy ještě navíc ploché broskve Paraguayos, na kterých ve Španělsku docela ujíždím. Není to moc běžecká strava, ale protože patřím mezi mistry při běhání s plným žaludkem, kupodivu mi to nevadí. Vše konzumujeme na lavičce u stejnojmenné řeky Sarria. Teprve potom, na druhém břehu, začínáme stoupat do historického centra. Zde je krásných hospůdek, jak vymalováno, a trochu mě mrzí, že jsme nešli na klasický oběd. Na okraji města potkáváme zajímavou mladou Japonku, která jde stezku sama.
oběd ma lavičce u řeky Sarria ve stejnojmenném městě
Odpoledne se již mlhy zvedají, a dokonce začíná svítit slunce, aby v závěru dne bylo úplně jasno a teplo. Z druhé části etapy jsem měl obavy kvůli povrchu, ale nakonec je vše v pohodě a my v kombinaci silniček a stezek klesáme do etapového cíle, městečka Portomarín u přehrady Belesar na řece Miño. Byla to moc hezká, na začátku horská, vším různorodá etapa, kterou jsme si užili, prostě běžecká lahůdka.
Právě zbývá již jen přesně 100 km do Santiaga.
cíl dnešní etapy městečko Portomarín malebně umístěné nad přehradou Belasar
Statistika:
18. etapa Triacastela - Portomarín
délka: 44,4 km
obtížnost: lehká
počasí: dopoledne zataženo s mrholením, odpoledne skoro jasno, večer jasno, min 15 C, max 22 C
CELKEM
uběhnuto 840 km
do cíle 189 km
kostel sv. Mikuláše na náměstí v Portomarínu
