Článek
Je zde naprosto zásadní etapa, která rozhodne o úspěchu naší mise. Překonáme hory a vstoupíme do Galicie!
Již na úvod etapy čelíme výzvě. Podle map je to prý cyklostezka, ale v reálu je pro chodce, koně a koňské povozy silniční tunel uzavřený. Přestože je krátký a vidíme skrz na skrz, musíme dopravní značky respektovat, a proto tunel obíháme z východu podél řeky Valcarce. Hezká cesta a krásná pstruhová řeka, přinese nám to však 3 km navíc. Řeka Valcarce je však opravdu krásná, však se zde jedna ubytovna jmenuje „Rybářův dům“. Málo, ale zato vytrvale stoupáme. Cesta je vedena podél staré silnice, která kopíruje dálnici (ta je časem výš a výš, až se dostává na mosty). Občas ze silnice sběhneme a probíháme okolní vesnice, kde je možnost se občerstvit a navštívit kostel. Tímto způsobem navštěvujeme dva hezké románské kostely.
interiér románského kostela v Portela la Valcarce
Ve vesnici Las Herrerias de Valcarce si dáváme opět Coca-Colu s ledem (je to opět naše jediná strava přes den) a neodtáté kostky ledu si cpeme do lahví s ionťákem, já si dávám jednu dokonce do čepice, a chladím si tak procesor. Teplo je přijatelné, jako včera, ale na slunci to pekelně pálí. Začíná brutální stoupání do hor. Běžíme po horské silničce a další občerstvení dáváme v nádherné horské vesnici La Laguna.
Dámy pozor! Muž v nejlepších letech! Právě vybíhám poslední stovky metrů stoupání do Galicie stár přesně 54 roků (a 2 hodiny k tomu).
Již v Galicii s náhlou změnou počasí. Skulptura u poutní vsi Cebreiro.
Stoupání není zdaleka konec. Jsme zvědavi, jak bude v Galicii, má tam totiž být podstatně chladněji. A nebude to nadmořskou výškou. Už vidíme naprosto jasnou příčinu. Blížíme se k horskému hřebeni, příjemný vítr sílí a přes hřeben převívá velmi výrazná fénová oblačnost v důsledku proudění vzduchu přes hory. Oblačností za chvíli probíháme a jsme v Galicii! Je zde úplně jiné počasí! Zataženo, mnohem chladněji, pro nás běžce je to však příjemná změna.
druhý nejvyšší bod trasy
s poutníkem v Alto do San Roque
Záhy jsme, částečně v mlze, v horské vesnici Cebreiro. Oblačnost se nakonec trochu zvedá, a tak dokonce vidíme (až na vrchol v mraku) bájnou horu O Cebreiro, která se ve 14. století proslavila jako místo tzv. zázraku s hostií, kdy se jeden z rolníků vydal v bouři na horu, aby přijal svaté přijímání. Mnich, který jen z povinnosti sloužil mši, si o něm pomyslel, že je to hlupák, který se na horu vydal jen kvůli kousku chleba a troše mešního vína. V tom okamžiku se prý chléb proměnil v maso a víno v krev. Poutní vesnice Cebreiro se také proslavila svým kalichem, který inspiroval Richarda Wagnera k napsání opery Parsifal na mýtické téma hledání svatého grálu.
Volně pobíhající psi jsou asi typičtí pro vesnice v Galicii.
Drama na okraji silnice. Mládě užovky hladké požírá malého slepýše.
Z vesnice Cebreiro pokračujeme po pěkné, avšak velmi málo frekventované silnici, kde dosahujeme dvou nejvyšších bodů trasy (nejvyšší 1335 m.n.m.). Krajina je zahalena v mlhách, a tak se nakonec racionálně rozhodujeme zůstat na této silnici až do konce. Tím jsme sice přišli o další plánovaný brutální horský seběh a výběh, ale eliminovali jsme možnost případného útoku psů v neznámých vesnicích mimo trasu stezky, volně pobíhající psi jsou zřejmě typickým rysem Galicie. Nejtěžší etapu jsme si i tak prodloužili a nastoupali ve vertikále přes 1100 výškových metrů. Klobouk dolů před dnešním výkonem mé ženy! Večeře s místními specialitami - galicijská zeleninová polévka, grilované hovězí s klobásou a sýr Cebreiro s medem resp. koláč Santiago s mandlemi - je zaslouženou odměnou.
Galicijská zeleninová polévka, něco jako kapustová s fazolemi.
Statistika:
17. etapa Villafranca del Bierzo - Triacastela
délka: 54,4 km
obtížnost: těžká horská etapa nejnáročnější na naší cestě
stoupání: přes 1100 výškových metrů
počasí: min 17 C, max 28 C jasno na straně León, v Galicii zataženo, mlhy, výrazně chladněji do 20 C, beze srážek
CELKEM
uběhnuto 796 km
do cíle 232 km
