2.den START - horský prolog Canfranc - Somport: hrozná noc, povedený den

Bĕhem včerejšího večera přišla očekávaná zmĕna počasí. Ještĕ po cestĕ do Zaragozy byla maximální teplota 30 C, avšak silný vítr, který odstranil zcela pocit tepla. Podmínky v ovzduši vypadaly jako za písečné nebo prachové bouře. Náš hotel v Zaragoze byl vzdálen 2,7 km od nádraží Delicias, což jsme zvládli večer i ráno rychlou chůzi. Zatímco večer jsme zažili jen vítr a mraky s pár kapkami, ráno se přidala bouřka, která dunĕla za mĕstem.

Chtĕli jsme se vyspat, to se bohužel úplnĕ nepodařilo. Kombinace iberské šunky v Barcelonĕ a zrádné potraviny v konzervĕ po dojezdu, totiž tzv. kokosového mléka, tučné viskózní kapaliny namixované z kokosového ořechu, byla lahůdková, nikoliv však bĕžecká, neboť zapůsobila jako projímadlo a způsobila nám značné obtíže, nĕkomu velké, nĕkomu malé. Možná dobrý detox organismu, ale každopádnĕ to byla dietní chyba, kterých se musíme vyvarovat. Nebo začít trénovat pití koncentrovaných tuků, jako to dĕlám já občasným pitím olivového oleje. :-)

Noční a ranní zažívací hrůzy máme tedy za sebou a jen co jsme došli na nádraží Delicias spouští se liják, protože se bouřka přiblížila k okraji mĕsta.

Byli jsme zvĕdavi, jaký bude regionální vlak do Pyrenejí. Včerejší rychlovlak AVE je samozřejmĕ jiná liga, jeli jsme rychlostí i přes 300 km/h. Ale i dnešní regionální vlak vypadá hezky a pojede solidních 160 km/h. Zjišťujeme, že vlakem pojedeme jen do Huescy a dále bude náhradní autobusová doprava. Trať do Canfranc je totiž v nákladné rekonstrukci, takže je vidĕt, že se s ní počítá i do budoucna.

Úvodní horský prolog na Aragonské vĕtvi Svatojakubské stezky začíná výbĕhem od megalomanské stavby - historického nádraží a jedné z nejvĕtších nádražních budov svĕta v Canfranc, která je dokladem zašlé slávy železnice přes střední část Pyrenejí, byť zde trať nenaplnila nikdy původní plány a vize. Na francouzské stranĕ je provoz dávno zastaven, na španĕlské jezdí dva spoje dennĕ, přičemž dopoledním z nich jsme přicestovali prostřednictvím aktuální náhradní autobusové dopravy. Je zde docela chladno, nahoře se válí mraky a občas prší, a tak se nám zatím nahoru nechce. Obhlížíme historické objekty nádraží, jeho hlavní budova je dnes přebudována na luxusní hotel. Dále navštĕvujeme infocentrum a zařizujeme poutnické průkazy. Před bĕhem ještĕ navštĕvujeme hospodůdku, kde si dáváme kafe.

Každá návštĕva hospody bohužel jednou musí skončit, počasí se příliš lepšit nebude, a tak přichází velký okamžik, v 11:50 je náš bĕh nejménĕ na 1011 km odstartován! Odzkoušíme si taktiku, které se budeme držet v příštích týdnech: výbĕhy můžeme i v terénu, ale sebĕhy zásadnĕ, pokud je to možné, po silnicích a zpevnĕných cestách. Na hranice s Francií je to 8 km, silnice má dostatečnou krajnici a velmi slabý provoz. Výbĕhy dáváme terénem, kde je na co se dívat, nádhernĕ rozkvetlé louky i zajímavá panoramata. Přestože ještĕ drobnĕ mží, jsme nadšeni.

Záhy míjíme nad horskou vesnicí Candanchú, středisko zimních sportů a ruiny kláštera z 11. stoleti Monasteri y hospital de Santa Cristina a po dalším výšvihu terénem vybíháme do Somportského průsmyku, 1640 mnm. Ještĕ o pár desítek metrů výše je kaple zasvĕcená sv. Marii ze Somportu, kde se krátce zastavujeme a modlitbou si vzpomeneme na všechny blízké, příbuzné a známé, kteří to nejvíce potřebují. Žádné teplo zde teď není (10 °C a sychravo), a tak se pomalu vydáváme na sebĕh po silnici na hotel, kde dnes přespíme.

0. etapa (lehká) horský prolog

ubĕhnuto 13 km

do cíle 1000 km