Článek
Konečnĕ jsme se jakžtakž dospali. Spací kůra trvala: Olga 13 h, Petr 12 h. Spaní nebylo úplnĕ dokonalé, protože asi ve 4 ráno nás probudily nepříjemné rány znĕjící skoro jako střelba. Naštĕstí se nekonalo žádné drama. Jen se nad ránem zvedal silný vítr a nĕkdo zapomnĕl zavřít okno nebo dveře. Spíme až do 6:30 a už se nemůžeme dočkat vydatné snídanĕ, která se podává od 7:45. Snídanĕ je opravdu opulentni, snídáme (až na sladké) prakticky vše, zažívání je již OK, na důkaz čehož dokonce piji olivový olej!
„Pije olej!“ Když lze použít hlášku z filmu Četník a mimozemšťané, je trávení v pořádku.
Hotel Santa Cristina je velmi hezký, v restauraci je bohatá vinotéka obsahujíci skvĕlá španĕlská vína.
bohatá vinotéka v restauraci hotelu Santa Cristina
Skoro nás mrzí, že jsme včera nešli na večeři, ale potřebovali jsme se hlavnĕ dospat. Přísnost v životosprávĕ a disciplína musí být základem začátku naší bĕžecké pouti :-).Vybíháme pozdĕji až před desátou hodinou a cesta je nádherná, sebĕh z hor v úvodu přes Canfranc, potom pĕkný terénní trail. Cesta je nádhernĕ vedena v lesích a loukách kolem řeky. Dokonce bĕžíme kolem krasové jeskynĕ.
přehrada na řece Aragón
Prý tady bĕhají i konĕ, my jsme ale žádného nevidĕli.
Nádherný středovĕký most za Canfranc, přes který jsme přebĕhli řeku Aragón.
trail kolem skal
Před vesnicí Villanúa se zastavujeme před památníkem čarodĕjnických procesů, které jsou hanbou katolické církve. Působivá skulptura ve tvaru stromu zde připomíná tragédii aragonské léčitelky Guirandany de Lay, která byla spolu se svou matkou obvinĕna katolickou církví z čarodĕjnictví a spolu s ní upálena na hranici v roce 1461.
památník Guirandany de Lay, obĕti čarodĕjnických procesů
Cesta pokračuje kolem řeky Aragón, vlní se nahoru a dolů, dost často je to povrchem technicky dost tĕžký kamenitý trail.
Musíme být stále soustředĕni a ve střehu. 6 km před cílem nám bĕh zpestří útok střednĕ velkého psa, který na nás vybĕhne ze zahrady. Jako milovník psů řeším situaci s nadhledem, k psovi rozhodnĕ a „vlídnĕ“ promlouvám a pro jistotu beru do ruky kámen, který bych neváhal použít, kdyby moje vlídná (leč rozhodná) řeč nestačila.
dobĕh v ulicích Jacy
Po osprchování na hotelu se vydáváme na asi tříkilometrovou procházku cílovým mĕstem Jaca. Impozantní je především rozsáhlá citadela z 16. století.
Kadedrála San Pedro z 11.století patři k nejstarším v celém Španĕlsku. V ní vidíme obraz obĕtování Izáka považovaný za první postantické zobrazení nahé osoby. Překrásná boční kaple je zasvĕcena sv. Dobroslavĕ (Orosia), patronce Jacy. Podle povĕsti byl svatební průvod, jehož se svĕtice zúčastnila, přepaden Maury, jejichž velitel Aben Lupo ji požádal o ruku. Orosia se radĕji schovala v jeskyni, kde byla dopadena, mučena a zabita.
Kostel, který nepatří zvenčí k nikterak nápadným, na mne uvnitř udĕlal až ohromující dojem.
Jaca - citadela z 16. století.
sv. Orosia - patronka Jacy
Zítra to doopravdy začne bĕžecky, dnes to bylo technicky tĕžké, ale krátké. Zítřejší 55 km dlouhá tĕžká etapa nás povede po úvodních cca 20 km na západ podél řeky Aragón po Svatojakubské stezce a dále na JZ do nitra Aragonské vrchoviny. Zde se na více než jeden a půl etapy odchýlíme od poutní stezky. Důvodem je absence vhodných hotelů a potom také fakt, že jsme nikoliv trailoví, ale silniční bĕžci. V etapĕ pozítří chceme také vidĕt fantastický kaňon před mĕstem Lumbier, který leží rovnĕž mimo poutnickou trasu.
Máme pevnĕ daný plán, chceme komfort hotelů, byť ne nĕjakých luxusních, případnĕ apartmánů, který nám umožní podávat ty nejlepší bĕžecké výkony.
Ubytování máme až do konce cesty pevnĕ rezervováno, nemáme ani žádný plán B. Jedinĕ tak se může ultrabĕžec plnĕ oddat svému cíli.
Statistika etapy:
1. etapa
Hotel Santa Cristina - Canfranc - Jaca
délka 27 km
obtížnost: lehká
charakter: trail, sebĕh z hor
nejvyšší bod 1278 mnm
nejnižší bod 789 mnm
počasí:
skoro zataženo až skoro jasno
na začátku vĕtrno
minimum 15 C
maximum 22 C
beze srážek
CELKEM
ubĕhnuto 40 km
do cíle 973 km
