Článek
Dnešní 55 km dlouhá etapa nás zavede do Aragonské vrchoviny a bude to pravdĕpodobnĕ nejopuštĕnĕjší etapa na celé cestĕ.
Současnĕ patří dnešní etapa mezi tři nejtĕžší bĕhy naší Svatojakubské pouti.
Jsme dobře naladĕni. Večer jsme doplnili tekutiny, mimo jiné, třemi litry 100% ananasového a rajčatového džusu.
Po vydatné hotelové snídani startujeme přes historické centrum Jacy smĕrem na západ podél řeky Aragón.
Prvních 19 km pobĕžíme po poutní stezce a jsme zvĕdavi, jaký bude povrch. Od startu bĕžíme s kšiltovkami, ač se to nezdá, slunce je silné. Včera mi spálilo pokožku na lebce pod krátkým sestřihem.
na prvních kilometrech za Jacou
vodní kanály sloužící k zavlažování
I takto vypadá Svatojakubská stezka
Za mĕstečkem Santa Cília odbočujeme ze Svatojakubské stezky na půvabnou cestu přes pole. Následuje krásný biotop pro obojživelniky (fotíme pro syna biologa) a již jsme na naprosto opuštĕné asfaltové silničce stoupající do hor.
Po výbĕhu jsme odmĕnĕni úchvatnými výhledy na hlavní hřeben Pyrenejí.
výhled na Pyreneje s vesnicí Arbués
Jsou to zde opuštĕné kraje, na horské silničce potkáváme za celou dobu bĕhu až do cíle pouze pĕt osobních aut, jednu palivovou cisternu, jeden traktor a jeden konvoj francouzských motorkářů!
Málo používaná je také celá Aragonská vĕtev Svatojakubské stezky. Kromĕ Somportského sedla, kde jsme potkali jednoho poutníka, jsme další poutníky vidĕli až v Santa Cília dnes a říkali nám, že jdou právĕ „jen“ Aragonskou vĕtev do Puente de la Reina.
V Canfranc jsme při koupi poutnických průkazů zjistili, že jich letos na tomto místĕ prodali nižší desítky a v červnu jsme mĕli teprve čísla 3 a 4. Ale opuštĕnost nám nevadí, právĕ naopak, lidí si jistĕ ještĕ užijeme.
Vĕdĕli jsme, že dnes bude obtížné nĕco po cestĕ koupit, a ukázalo se, že je to dokonce nemožné.
Buďto běžíme odlehlými oblastmi bez civilizace nebo je ve vesnicích siesta, vše zavřeno a totálnĕ mrtvo. „Tankovali“ jsme ráno „plné nádrže“, což obnáší tři litry ionťáku, ale už máme jen půlku a zbavili jsme se i malé plechovky nealko piva, kterou jsem večer zapomnĕl vypít.
Naštĕstí ve vesnici Bailo je na návsi kohoutek s vodou bez varovných nápisů, a tak vĕříme, že je voda pitná, hasíme žízeň a doplňujeme prázdnou lahev.
expozice historické prádelny ve vesnici Bailo
Dnes jsem zvolil opačnou bĕžeckou taktiku než včera, kdy jsem na Olgu čekal. Moje žena je dnes vedoucím bĕžcem, já se flákám vzadu, píšu si na telefonu a občas ji dobĕhnu.
Na začátku etapové akce je velice důležité nepřepálit tempo a dobře se zabĕhnout. Jakékoliv zbytečné tlačení na pilu by mohlo mít fatálni následky v příštích dnech.
Jsme uchváceni grandiózními výhledy na hlavní hřeben Pyrenejí, podél kterého paralelnĕ bĕžíme ve vzdálenosti asi 50 km vzdušnou čarou.
Záhy se vyšvihneme na hřeben tvořící hranici mezi provinciemi Huesca a Zaragoza a již na pohodu smĕřujeme k dnešnímu cíli, byť nás ještĕ čeká výbĕh do nejvyššího bodu etapy.
Smekám dnes „klobouček“, tedy bĕžeckou čepici, před výkonem Olgy, zvláštĕ závĕr byl famózní. Po dnešku vím, že máme potenciál dát to opravdu celé, přes Santiago až k Atlantiku na západĕ. Má nám přát počasí, ale bude to chtít maximální pokoru a soustředění.
Dnes to byl bĕh vůní, zejména lipového kvĕtu a lučního kvítí, bĕh zrajíciho obilí a bĕh úchvatných výhledů. Zítřejší etapa bude odpočinková a kochací, pouhých 37 km spíše sebĕhu okořenĕná bĕhem impozantním kaňonem řeky Irati cestou vedenou tunely před mĕstečkem Lumbiér.
cíl v Undués Pintano
Statistika:
2. etapa: Jaca - Undués Pintano
délka: 55,3 km
obtížnost: tĕžká
charakter: údolní trailový úvod + tĕžký horský silniční přebĕh
nejnižší bod: 634 mnm
nejvyšší bod: 958 mnm
stoupání: 749 m
klesání: 855 m
počasí: skoro jasno, beze srážek, západní chladivý vítr v protismĕru, min 15 C, max 21 C
CELKEM
ubĕhnuto 95 km
do cíle 918 km
