Článek
Po snídani v našem venkovském hotýlku (nebyla vydatná, protože byla servírovaná – ale není to stížnost) se vydáváme na trať. Hotýlek je provozován dvěma sympatickými dámami, které jsme docela ohromili tvrzením, že běžíme trasu Somport – Atlantik. Hned kontrovaly otázkou: „Víte, že je to tisíc kilometrů?“
Podle údajů z hodinek bylo na profilu včerejší trati dokonce něco málo přes výškový kilometr stoupání, trasu jsme totiž vůči původním plánům v mapách lehce modifikovali.
Takové výkony posilují sebevědomí, což vidím právě u Olgy.
Dnes na to jdeme v 9:40. Začínáme výběhem po široké silnici, po které nejezdí téměř žádná auta. V životě jsem nebyl v místech s tak nízkou hustotou osídlení a současně tak kvalitní infrastrukturou.
středovĕký most za vesnicí Undués Pintano
sesuv na uzavřené silnici, pro auta vyřešeno trvalou přeložkou
Původně jsem zamýšlel být dnes vedoucím běžcem, ale asi na tuto roli zcela rezignuji a budu vše monitorovat zezadu. Pro psychiku běžeckého páru je asi lepší, když to ten rychlejší uzavírá.
Prvních 6 km stoupáme po silnici do sedla Montecielo 904 m n. m., pak to už půjde dolů.
Před i za sedlem jsou hezké výhledy na lesnatou krajinu a údolí přehrady Yesa.
v sedle Montecielo
údolí přehrady Yesa
Pečlivě jsem se dnes namazal proti slunci. Po včerejšku, kdy jsem šel bez krému, jsem krásně opálen, ale Olga tvrdí, že spálen. Podstoupil jsem včera intenzivní sluneční lázeň, mám výrazně vypálený pásek od hodinek na zápěstí a nad ponožkami se mně pěkně zapalují lýtka :-) Musím dávat pozor, v této fázi roku holt ještě neodolávám sluneční radiaci bez omezení.
Seběh po silnici je dnes óda na radost, prakticky zadarmo ukrajujeme kilometr za kilometrem. Krásná krajina, zemědělská políčka, dokonce běžíme kolem levandulového pole (ještě samozřejmě nekvete).
sebĕh na plánĕ Navarry
Pod vesnicí Undués de Lerda sbíháme dále po silničce, která již běží paralelně se Svatojakubskou stezkou vedenou v terénu. Na 16.km odbočujeme na hezkou polní cestu směr dvojměstí Sangüesa/Zangoza.
Polní cesta je krásně vedena mezi zrajícími klasy obilí, květy heřmánku a vlčích máků. Křepelka na nás volá svých „pět peněz“. Jako herpetologové máme oči na stopkách, Olga včera zahlédla hada (snad i malpolona) a řadu ještěrek, ještěrku jsem právě zahlédl i já, ale je příliš rychlá a mizí v poli.
Vybíháme z Aragonie a vstupujeme do Navarry.
Cesta do Sangüesy vedená mezi poli má časem kvalitní šotolinový povrch a je překrásná. To se to běží, až na horizont.
Na polích před Sangüesou objevujeme náhodným pohledem do zavlažovacího systému zapadlého hada (užovka maurská - natrix maura). Jako příznivci herpetologie (syn bude mít radost) jsme udělali maximum pro jeho záchranu a instalovali mu do šachty závlahového kanálu (odkud nemá šanci se jinak sám dostat) vytrženou rostlinu dvoumetrového bodláku, po které bude moci v pohodě vylézt ven.
užovka maurská (natrix maura) objevená náhodnĕ v šachtĕ zavlažovacího systému
snad úspĕšný pokus o záchranu hada
Dobíháme do Sangüesy, kde obědváme formou pikniku (kozí sýr) a necháváme si dát třetí razítko do poutnického průkazu.
Za Sangüesou/Zangozou musíme další 2km úsek této větve poutní stezky absolvovat po frekventované silnici. Značka stezky je modrá čára vpravo, asi po kilometru nás však policisté přátelsky vykazují na levou stranu, což je vždy lepší, levá krajnice je dále širší, těžko říct, proč je stezka takto divně značena.
soutok řek Irati (vlevo) a Aragón
Konečně odbočujeme pryč ze silnice a přes most na druhý břeh řeky Irati.
Čeká nás posledních 5 km úchvatnou soutěskou řeky Irati a jsme v cílovém městě Lumbier.
sup bĕlohlavý plachtí nad kaňonem Irati
v tunelu kaňonu Irati
Následující tři dny budou rozhodující, tři středně těžké etapy, každá lehce nad 50 km nás dostatečně prověří.
Statistika:
3. etapa Undués Pintano - Lumbier
délka: 39,2 km
obtížnost: lehká
nejvyšší bod: 904 mnm
nejnižší bod: 393 mnm
počasí: oblačno až skoro jasno, beze srážek, západní vítr, min 14 °C, max 22 °C
CELKEM
uběhnuto 134 km
do cíle 881 km
