Článek
Dnes poprvé nemáme hotelovou snídani. Náš hotel je prý jednohvězdičkový (nechápu), ale prostor a vybavení je super a postel zatím nejlepší. Dokonce máme v rozměrné koupelnĕ rohovou vanu s výhledem na okolní hory.
Dá se ale koupit snídanĕ a la carte, a to už od sedmi, což nám vyhovuje. Nakonec nám stačí posnídat ze včerejšího nákupu. Nikdy bych nevěřil, jak dá člověku zabrat sníst půlkilový kýbl jogurtu, velké balení tlustých slaných tyčinek a dva litry tekutin, především místní iontový nápoj Aquarius (tedy Vodnář - včera jsem koupil přes varováni Olgy o jednu lahev více, a ta se nevejde do baťůžku). Sice to do sebe cpu, až mi lezou oči z důlků, ale je to tam a v 8:15 můžeme vyběhnout. A to i bez kafe, to už bychom do sebe fakt nedostali.
Tedy vyběhnout, ale nechceme běžet první kilometry po frekventované silnici, a tak se dáváme na poutní stezku, která je hezká, ale běžecky příšerná, protože zarostlá bodláčím, kterým se jen opatrně prodíráme.
Takto zarostlá může být Svatojakubská stezka.
Po nĕkolika kilometrech se dostáváme na běžeckou šotolinovou cestu pod hřebenem s větrnými elektrárnami. Přichází ornitologický zážitek! Bezprostřední setkání s hejnem supů bělohlavých, kteří zde sedí na poli.
Setkání se supem bĕlohlavým
Záhy se napojujeme na kvalitní, ale velmi málo frekventovanou silnici, kterou využívají hlavnĕ cyklisté, kteří nás nadšenĕ zdraví. Tuto silnici kopírující dálnici do Pamplony se dnes budeme snažit maximálně využít. Ve vesnici Idocin rychle obědváme (chorizo a sýr jen tak, bez přilohy) u pítka v příjemném stínu lip. Probíháme pod 1295 m vysokou horou Elomendi a již je tu Monreal, dnes malá vesnička, dříve významné sídlo, které razilo své vlastní mince a jehož hrad využívali Navarrští králové jako základnu k lovu.
1295 m vysoká hora Elomendi nad vesnicí Monreal
Dokonce jsme dnes předběhli tři poutníky bez batohů, tedy asi jdou jen krátkou trať, ale jinak je zde liduprázdno.Výborné je, že v této poslední etapĕ Aragonské větve stezky jsou standardem v obcích pítka, a tak můžeme šetřit pití na horší časy. Z druhé půle etapy jsem měl trochu obavy, kvůli povrchu, jsou to krásné kozí stezky, ale nic pro nás, silniční běžce. V nĕkterých místech neběhatelné. Ale čtvrtý den je kritický a možná nám bude pomalé tempo ku prospěchu.
Hezké kozí stezky a krásná příroda, ale nic pro nás silniční bĕžce
Teprve 17 km před cílem se dostáváme na běhatelné cesty a v prvním opravdu teplém dni dotahujeme dnešní etapu.
4 km před cílem byl náš dnešní výkon umocnĕn duchovním zážitkem při návštĕvĕ kostela sv. Marie z Eunate.
interiér kostela sv. Marie z Eunate
Jaký je tedy nejlepší rytmus života pro ultramaratonce? Ještĕ nevíme. Zítra poprvé vstáváme před 6:30. Jsme na západĕ a vše je zde posunuto do večera. Slunce zapadá až po půl desáté.
Jídlo je také otázka. Zatim máme hotelové nebo vlastní extra vydatné snídanĕ a u toho asi zůstaneme. Obědy jsou velmi lehké na cestĕ nebo proteinová tyčka, obojí až odpoledne.
Večeře o nĕco vydatnějši (dnešek výjimkou), ale hlavně hydratace, džusy, ionťak, nealko pivo.
Skladba stravy dnes (pro každého):
- výše popsaná vydatná snídanĕ
- k obĕdu 100 g choriza a 75 g plátkového sýra bez pečiva
- odpoledne 1 malá proteinová tyčka 43 g
- k večeři 1 velká proteinová tyčka 85 g (už se nám nechtělo nikam jít)
D- nes tedy docela extrém.
Co dĕlá ultramaratonec večer? Nechávám nezodpovězeno, popusťte uzdu své fantazii.
Statistika:
4. etapa Lumbier - Puente la Reina 51,3 km
obtížnost: těžká (překlasifikováno kvůli povrchu ze střední)
stoupání 840 m
počasí: jasno, min 9 C, max 26 C
CELKEM
uběhnuto 185 km
do cíle 830 km
