Článek
V současném Tokiu žije 14 milionů lidí, v jeho metropolitní oblasti potom téměř 41 milionů. Již cesta z letiště je zážitkem. Dokonalý systém železnice kombinované s metrem umožňuje velmi rychlé přesuny. Náš hotel je v centru, totiž blízko hlavního vlakového nádraží, protože město vlastně žádné centrum nemá a základní charakteristikou každého místa je vzdálenost k železnici. Na hotel máme přes 20 km od letiště, ale jsme tam za nějaké tři čtvrtě hodinky.
Dávám si sprchu, u které se mi zdá, jako bych cítil slabé zemětřesení, vana při sprchování v osmém patře podivně vibruje, ale Olga ani Michal nic necítí. Ubytování je poměrně maloprostorové, ale precizní. Využívám kvality postelí a spím až do rána deset hodin!
Ráno musíme vyřešit zásadní problém, protože náš celosvětový adaptér na elektrické zásuvky zakoupený v Česku nemůžeme použít, neboť nejde zasouvat kolík pro zemnicí vodič a všechny zásuvky na pokoji a většina v Japonsku jsou dvoukolíkové. Trochu nekalá obchodní praktika, ale nevadí, vyřešíme to. Michal nachází na netu elektroobchod blízko nádraží, který se ukazuje jako výborně zásobený a kupujeme rovnou čtyři různé adaptéry na zásuvky, které plně uspokojí naši poptávku po elektřině a jeden z nich dokonce i zprovozní náš adaptér z Česka.
Ne, že bychom to nečekali, ale cenová hladina je v Japonsku citelně nižší než u nás. Jídlo je extra levné, elektronika také velmi výhodná. Samostatnou kapitolou je hotel. Bydlíme prakticky v top lokalitě v centru a nedovedu si představit sehnat dnes za stejnou cenu a ve srovnatelné kvalitě hotel v Praze. Bohužel dnes již patříme k dražším zemím a cena často neodpovídá kvalitě.
Dopoledne patří návštěvě parku Hibyia, což je nádherná oáza zeleně uprostřed velkoměsta plná stromů, květů a ptáků. Je to oblíbené místo pro vycházky, objevují se zde ornitologové s patřičně silnými teleobjektivy, ale také pohledné Japonky:-).
na vstupu do parku Hibyia
záplava květů lilií
památník skandinávským letcům, kteří v roce 1957 letěli do Japonska poprvé přes severní pól
Dnes budeme mít velkou premiéru. Poprvé pojedeme rychlovlakem Shinkansen! Cesta na hlavní nádraží v Tokio je krátká, ale vlastní vstup je s ohledem na to, že máme pouze jednorázové QR kódy na jednotlivé jízdenky (nevyplatí se nám Japan railway pass, protože Shinkansenem pojedeme čtyřikrát s velkým intervalem mezi jízdami). Pro vstup je v tomto případě určen pouze hlavní vchod, ke kterému se dostáváme trochu komplikovaně po mnoha dotazech. A tak jsou to trochu nervy, protože na peron dochvátáme s kufry 14 min před odjezdem. Máme však zkušenost, jak na to, pro příště.
Jel jsem už řadou rychlovlaků, ale Shinkansen je určitě nejkrásnější a nejkomfortnější, a to bez ohledu na rychlost. Protáhlý kachní zobák na čele vlaku je následován dlouhou řadou špičkových vozů. Ve vlaku se nachází komfortní velkoprostorové vozy s o něco většími okny, avšak podobného tvaru jako jsou v letadlech. Zvolili jsme nejrychlejší vlak NOZOMI 69, a tak do Kjóta prosvištíme za neuvěřitelné 2h a 12 min. Z vlaku jsou velmi zajímavé výhledy na betonová města, rezidenční čtvrtě hustě poseté domy, ale i zemědělskou krajinu a divokou přírodu hor.
na palubě vlaku Shinkansen Nozomi 69
Po příjezdu do Kjóta obdivujeme gigantickou strukturu a bezchybnou funkčnost japonské dopravy (vlaky jezdí opravdu naprosto přesně!) na velkolepém nádraží.
K ubytování v tradičním japonském stylu se dostáváme po kilometrovém pochodu krásnými zelenými čtvrtěmi na okraji Kjóta od konečné jedné z linií metra.
Večer patří dešti a biologii, Michal zaznamenává úspěšná pozorování žab i hadů.
jeleni sika se brodí řekou
první japonský hadologický úspěch - jedovatý druh užovky Rhabdophis tigrinus - jed je potenciálně teoreticky i smrtelný, ale tato užovka prý nekouše, a hlavně má zadní jedové zuby, které eliminují nebezpečnost pro človĕka na mininum
