Článek
Již před několika lety jsem narazil na tyto dva extra zajímavé články:
Doporučuji je k přečtení i vám, neboť dnes na horu Hiei, která je domovem těchto mnichů, z nichž někteří dosáhli osvícení, a tak stali se živoucími svatými, vystoupíme.
Není to však jen tisíc maratonů v tisíci dnech, co musí mnich na cestě k osvícení zvládnout. Nejtěžší zkouškou je devět dní, kdy musí adepti setrvat v samotě, bez jídla, a dokonce bez vody (!) a dále beze spánku v meditační poloze. Tím se dostávají na samou hranici života a smrti, na které jsou oproštěni od všeho zbytečného a mohou dosáhnout nejvyššího stavu vědomí.
Já se bohužel osvíceným nestanu. Na ty maratony bych si ještě troufal, i když jsou na hoře extra prudké pasáže. Alkoholu bych se asi také vzdal, ale askezi ve formě celibátu bych určitě nechtěl :-). A až se někdy dostanu do stavu, kdy mi to bude jedno, zcela jistě již budu za zenitem, pokud jde o ty maratony…
Výstup na horu Hiei začíná stoupáním podél horské říčky kaskádovitě spadající do údolí. Následuje nekonečná série koryt a serpentin, kterými nabíráme výšku, převýšení bude dnes kolem 700 m. Pozorujeme různé druhy žab, hub a žel se dostáváme i do oblasti, kde se vyskytují aktivní pijavice. Těsně před vrcholem pozoruje Michal zajímavou ještěrku - bičochvosta (rod Takydromus). Naprostým vyvrcholením je však odchyt obrovského exempláře samičky i včera pozorovaného jedovatého, avšak nekousavého hada Rhabdophis tigrinus.
Toto je následkem ataku potvorou, které u nás na Moravě říkáme pijavica (dnes každý po jednom kousku).
obrovská samička Rhabdophis tigrinus
Nejvíce však vidíme medvědů, alespoň deset, bohužel jen na cedulích, tvrdících, že máme být na pozoru, neboť poslední pozorování bylo v létě 2023. Kdyby takový medvěd přišel, nabídl bych mu proteinovou tyčku. Měl jsem k dispozici kokosovou, jahodovou a ananasovou.
Výstup na horu Hiei nabídl nádherné výhledy na Kjótó a fascinující kontrast hlubokých lesů a velkoměsta s půldruhým milionem lidí. Celý den nám mobily ukazují varování před tajfunem. Ten sice nepřichází, avšak pořádná hlášená průtrž ano. Naštěstí jsme včas z hory začali ustupovat. Po devitikilometrovém extra náročném výstupu, jsem i já, velký odpůrce lanovek, využil kabelovou lanovku podobnou té na Lomnickém štítu následovanou lanovkou na Petřín v mnohonásobně větším provedení. Celá tato cesta prostřednictvím na první pohled špičkové a precizně udržované a organizované dopravní techniky stála v přepočtu neuvěřitelných pouhopouhých 145 CZK na osobu, to je člověk ve srovnání s Evropou v úplném pozitivním šoku. Docházíme poslední kilometry pěšky s mírnějším deštěm, což je ideální na pozorování žab u řeky a rýžových polí.
obraz běžícího mnicha - jeden z řady vystavených na stanici lanovky
výhled na jezero Biwa
nad Kjóto se žene bouřka
brána Tori
