K vodě se přidaly blesky, 3.etapa, Zambujal - Anxião, 30km

Ráno vyrážíme až v 10:30 po vydatné snídani. Moji biologové jsou nabuzeni nálezem mrtvého hada na cestě olivovým hájem (malpolon neboli konkrétně šírohlavec ještěrčí), přeseklého vejpůl, bohužel spíše následkem úmyslného činu člověka než nehody. Michal má vytipované lokalitƴ na odbočkách z trati, pohříchu dosti daleko a v kopcích. Počasí se tetelí nestabilitou a za kopcem, kde je první z lokalit, duní hromy. Naštěstí dnes máme dostupná data z meteoradarů, a tak víme, že je třeba se schovat, protože tahle bouřka nás za pár minut určitě trefí. Chválabohu jsme u vsi, kostel je zavřený, a tak nejprve chceme vlézt do prapodivného opuštěného betonového přístřešku u cesty, nakonec nacházíme útočiště až na návsi kryti balkonem u jednoho z domů.

Za dvacet minut je po všem a my můžeme vyrazit na lokalitu k tůni, kde by mohly být žáby Pelodytes atlanticus, ale nachazíme zde jen běžné skokany perézovy a jednu želvu.

Celý den jsou velmi prudké změny počasí, kdy jednu chvilku pálí ostré jižní slunce (první den jsem je podcenil a dosti si připálil předloktí), aby jej vystřídal ledový déšť a studený vítr. Máme zálusk na další odbočku z trati, ale v silničních běžeckých botách, kdy cesta připomíná potok, to opravdu nejde.

A tak mě biologové ženou další kilometry po silničce do prudkého kopce až za vesnici, kde má být rybníček s vysokým biologickým potenciálem. Hlavně tam však prudí pes jako kráva, k mému potěšení záhy odvolán majitelem. Biologové zírají na radar a tvrdí, že mrak není bouřkový a jdou k rybníčku. Já se uchyluji na zastřešenou verandičku poloopuštěného domu, u kterého je cedule NA PRODEJ. Dělám dobře, přichází intenzivní déšť s ledovými krupkami. Tepelná pohoda je v háji a nastává čas nejkratšího možného úprku do cíle. Musím ještě něco vytelefonovat a zůstávám vzadu s bouřkou v patách. Našim cílem je přes 2 km vzdálená čerpací stanice, poslední možný úkryt před bouřkou před cílovým městečkem. Já na chvostu jsem měl ve finále před bouřkou a dalším prudkým lijákem náskok asi 30 sekund, ale stihl jsem to ještě v suchu. Během přechodu bouřky dáváme v sympatickém bistru kávu a zakusujeme něco malého. Již zbývá jen 5 km do cílového městečka. Mraky odcházejí, slunce pálí, vítr studí.

Ještě zvládáme nákup večeře a snídaně, a to je již dnes vše. V  tričkách, trenýrkách a lehkých pršibundách působíme dosti nepatřičně, místní chodí v teplých svetrech a skoro zimních bundách a říkají, že takto chladné počasí je zde v tuto dobu zcela netypické. Dnes pouze 10 až 14 °C. Paní ubytovatelka mi už ráno volala, že kvůli nám zatopí a já teď s nadšením udržuji přes noc oheň v krbu.

Při dvou běžeckých soupravách (tričko, trenýrky, ponožky) a aktuálním počasí je usušení věcí existenční otázkou. Zítra nás čeká duchovní vyvrcholení běžecké pouti. Etapa 45 km dlouhá nás dělí od slavného poutního místa Fátima.

Prémie na závěr, slíbené ukázky biologických pozorování.