Motor vzduchem i vodou chlazený, 2. etapa Águeda -Coimbra - Zambujal, 76 km

Vybíhám v 9:30 a první věc, kterou dělám po 200 m je, že beru dešťovou bundu, první pozdrav deště dnes. Naštěstí to nemá dlouhého trvání, probíhám město a stoupám po silničce do prudkého kopce. Krajina se utěšeně vlní a silničky jsou půvabné, silnice procházející později průmyslovými zónami jsou kvalitní a pro běžce bezpečné s extra širokou krajnicí. Následují bukolické krajiny s městečky se zahradami, kde jsou stromy obalené zralými citrusy. A opět jako včera eukalyptové lesy. Počasí je neurotizující, neustále se střídá déšť s větrem a slunce. Beru pršibundu, ale neustále ji musím sundavat, bez deště je totiž horko (16 °C). Ztrácím tím spousty času, přece jen moje rameno při nahazování batohu nejeví zatím dokonalou hybnost. Moje srdce Moraváka ale plesá, objevují se první vinice.

Olga s Michalem dnes vybíhají na svoji první etapu z Coimbry do Zambujalu (nakonec celkem 36,5 km). Setkáme se v horské vesničce Zambujal a potom již poběžíme spolu. Ale do večera je daleko, přichází vlny deště. Několikrát mám štěští a při největších průtržích se schovávám pod přístřešek nebo pod mosty. Dostávám hlad na sýr, vůbec nemám chuť na proteinové tyčky, kterých nesu půl batohu. Jásám, supermarket přímo na trati. Ale tady mít štěstí nebudu. Je to totiž jakési portugalské Makro. Jsem před městem Coimbra a blížím se 50. km, když začínají největší dešťové sračky. Do toho volá Olga, že nemohou na ubytování najít třetí postel. Už se vidím, jak spím na zemi nebo ve vaně. Nakonec je problém vyřešen a navíc u paní majitelky, která vede sympatický alternativní styl (mimo jiné ležící Budha v našem pokoji) objednáváme teplou večeři a snídani (obojí výhradně vegetariánské). Tak se mám alespoň na co těšit. Na okraji Coimbry prší tak, že musím ve větru zápasit s pláštěnkou. Když si ji nasadím, zuřivě na mě dotírá bezprizorní pes, asi ho vydražďuje moje pláštěnka. Naštěstí je po ruce obrovská dlažební kostka, kterou mu hrozím a pes se dává na ústup. V krásném historickém a univerzitním městě Coimbra si nemohu nechat ujít prohlídku úžasného centra, i když hledám hlavně obchod, kde bych koupil sýr, bohužel bez úspěchu. V hlavním chrámu ještě stihnu razítko do poutní knížky a již pokračuji za řeku, kde koupím i ten sýr a litrovou láhev Coca-Coly. Běžím už trvale v pláštěnce, je vlhko, 12 °C, mám toho plné zuby.

I dnes to bude doběh s čelovkou, neběžeckými aktivitami jsem dnes ztratil spoustu času. Ještě probíhám skrz překrásný historický akvadukt v půli přerušený dálnicí a přichází pomalu tma, které si dnes užívám půl druhé hodiny. Déšť se ještě nevzdává a občas přichází sprška, a to i v samotném závěru. Ani špičkové ponožky neochrání nohy před celodenním vlhkem, rozmočené puchýře nejsou nic pro slabé povahy. Za dva dny jsem uběhl 99 těžkých majlí, a to se počítá. Od zítřka to bude odpočinkové:-).

Michal s Olgou mají velké biologické úspěchy, připravujeme speciální článek!