Článek
Landmesser nemusel pro svoji slávu udělat nic. Zkrátka nezvedl ruku uprostřed zfanatizovaného davu. Tehdy se psal 13. červen 1936 a právě probíhal ceremoniál při spuštění lodi Horst Wessel v loděnicích v Hamburku. Přítomen byl dokonce i Adolf Hitler. Ten však k davu nepromlouval. Proslov tehdy pronesl Rudolf Hess. Když dělníci oba nacisty zdravili, byl to významný okamžik, který bylo nutné zdokumentovat. V tu chvíli Landmesser zůstal stát nehybně se zkříženýma rukama.
Štěstí mu ale moc nepřálo. Nacistická mašinérie s Norimberskými zákony a druhou světovou válkou jemu, stejně jako miliónům ostatních nevinných lidí, zničila život.
Landmesser se narodil v roce 1900 do německé rodiny. V roce 1931 vstoupil do NSDAP z čistě prozaických důvodů. Potřeboval práci. Kdyby v roce 1935 nepoznal židovskou dívku Irmu Ecklerovou, možná by jeho život byl o poznání jednodušší a hlavně delší. Jenže láska je láska. August s Irmou plánovali rychle po seznámení svatbu, pravděpodobně je tížila složitá politická situace, ale velkou roli hrál jistě fakt, že žena otěhotněla. Později se jim narodila dcera Ingrid.
Jenže neúprosné Norimberské zákony, které vešly v platnost 15. září 1935, zkrátka jejich svatbu nedovolovaly. Landmesser byl také díky tomu vyloučen ze strany. Nicméně práci v docích si zachoval a o necelý rok později přišla „jeho chvíle“. Cítil se poškozen, tak proč by zdravil ty, kteří jemu a ostatním tak nechutně překrucovali jejich životy. Tehdy ale netušil, čeho budou ještě nacisté na pódiu schopni.
V roce 1937 se August pokusil se znovu těhotnou Irmou prchnout do Dánska. Marně. Nacisté je chytili a oba uvěznili. Odsouzeni byli za hanobení rasy a krve. Irma ve vězení porodila druhou dceru Irene. August byl uvězněn v koncentračním táboře, ale na rozdíl od své ženy se dočkal propuštění. Irma totiž brzy po výkonu trestu putovala do koncentračního tábora a o jejím dalším osudu toho není moc známo. S největší pravděpodobností byla zavražděna v roce 1942 během akce T4 v Centru eutanazie v německém Bernburgu.
Landmesser během války pracoval pro firmu Püst. Mobilizován byl až v únoru 1944 do trestné divize Wehrmachtu. Zabit byl v říjnu 1944 během bojů v Chorvatsku.
Dcery páru, Irene a Ingrid, byly rozděleny. Válku však přečkaly. V padesátých letech byl mrtvé dvojici zpětně uznán sňatek. Irene v roce 1996 objevila v archivech fotografii s mužem, který nehajloval a identifikovala jej na základě porovnání s jinými fotografiemi jako svého otce.
Zdroje: 100+1 historie (6/2020), Washington Post (7. 2. 2012)