Český překlad dvou nových románů Cormaca McCarthyho bude ještě letos

McCarthymu bude letos 90 let. Věk se na jeho tvůrčí činnosti nijak neprojevil, a tak se i čeští čtenáři a fanoušci letos dočkají hned dvou překladů jeho čerstvých a vzájemně souvisejících románů Pasažér a Stella Maris. Nakladatelství Argo na nich již pracuje.

Cormac McCarthy si cestu ke slávě klestil dlouho. Když poprvé vyšel v roce 1985 jeho opus magnum Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě, moc dobře se neprodával. Prý šlo všeho všudy o 1 500 výtisků v celých Spojených státech. A to už se jednalo o jeho pátý román, byť kritiky velmi oceňovaný.

McCarthy ale začal tvořit mnohem dříve. Faulkerovského Strážce sadu sepsal už v polovině šedesátých let. Útlá novela protkaná jižanskou gotikou, syrovými pasážemi a jednou vraždou moc čtenářů neoslovila, ale autorův vytříbený jazyk spojený s bohatými popisy místních reálií tak nějak dával tušit, že by mohlo jít o výjimečného literáta. Druhý román Vnější tma (1968) už nebyl tak chaotický, za to ještě drsnější. Naturalismus McCarthy dotáhl k imaginárnímu vrcholu svých jižanských příběhů v díle Dítě boží (1973), kde se zaměřil na osud nekrofilního prosťáčka, který ztratil veškerý majetek, ale hlavně lidství. Před Krvavým poledníkem ještě přišel vysoce oceňovaný Suttree (1978).

Zlom zejména v prodejnosti knih přišel pro autora až v 90. letech. První díl takzvané Hraniční trilogie Všichni krásní koně (1992) si vedl dobře, stejně tak pokračování Hranice (1994) a Města na planině (1998). To už si své čtenáře také našel i Krvavý poledník, v němž je jedna z ústředních postav - soudce Holden - mnohými čtenáři považována za vůbec nejhrůznější figurku literárních dějin, zhmotněné zlo či samotného satana v lidské podobě. Všechny čtyři zmiňované romány lze zaškatulkovat jako postwesterny. Divoký západ nijak neromantizují a ukazují jeho spíše stinnou stránku. V podobném trendu pokračuje i Tahle země není pro starý (2005).

Postapokalyptická Cesta (2006) je dosud posledním do češtiny přeloženým dílem z pera McCarthyho. Ikonický román o putování otce a syna zdevastovanou krajinou získal Pulitzerovu cenu a spisovatele právem vynesl do nebes. Mimochodem díla Tahle země není pro starý i Cesta se dočkala velmi zdařilých filmových zpracování.

Stejně tak jako Cesta, i nové romány Pasažér a Stella Maris se vymykají konvencím předešlých jižanských a westernových kulis. Hned dvojitá porce kvalitní literatury sleduje osudy sourozenecké dvojice těžce nesoucí odkaz svého otce, fyzika, jenž se podílel na vývoji jaderné bomby.

Bobby, ústřední postava Pasažéra, pracuje jako záchranný potápěč, jenž v roce 1980 objeví v Mexickém zálivu trosky havarovaného tryskáče. Chybí ale černá skříňka, pilotova taška a jeden z cestujících. Na temný thriller navazuje příběh nadané matematičky Alice, kterou trápí nejen psychické obtíže, ale také neznámá taška se čtyřiceti tisíci dolary. Jak vše spolu souvisí?

McCarthy chtěl prý již dlouho napsat román, jehož ústřední postavou bude žena. Učinil tak téměř po šedesáti letech.

Obě knihy vyjdou v českém překladu v Edici angloamerických autorů pod hlavičkou nakladatelství Argo. Pasažér již v dohledné době (Argo uvádí 2. čtvrtletí 2023), Stella Maris se na pultech knihkupců objeví do konce roku.